Dokud nás smrt konečně nerozdělí

Podle statistik to pravda není. Tedy ne stoprocentní pravda. Ubývá lidí, kteří vstupují do manželství, takže ne každý chce dovnitř. Rozvodem končí zhruba polovina manželství, takže ani každý nechce ven. Přestože počet uzavřených manželství stále klesá, zůstává pravdou, že každý toužíme po partnerovi, který by nás miloval a kterého bychom mohli milovat i my. Láska je něco, po čem vnitřně a bytostně toužíme.

V jednom výzkumu, který se zabýval důvody rozvodů, jsem se dočetl, že čtyřicet procent manželství se rozpadá pro „rozdílnost povah, názorů a zájmů“. U deseti procent pak je hlavní příčinou nevěra jednoho z partnerů. Alkohol má na svědomí pět procent zničených manželství a problémy v oblasti sexu překvapivě jen jedno procento.

V sobotu odpoledne jsme se s manželkou zúčastnili semináře „Jazyky lásky“. Během čtyř hodin jsme se učili vyjadřovat svému partnerovi svou lásku takovým způsobem, kterému by dobře rozuměl. I po dvaceti pěti letech manželství pořád zjišťuji, že je co zdokonalovat. Tentokrát mne asi nejvíc zaujal „trojúhelník lásky“ psychologa Roberta Sternberka. Představuje manželskou lásku budovanou na třech základech – na vášni, intimitě a závazku.

Přítomnost nebo absence těchto tří složek rozhoduje o tom, jak na tom ve vztahu s partnerem jsme. Pokud je náš vztah založen jen na intimitě (důvěře a důvěrnosti), jedná se o přátelství. Když vztah poutá jen vá šeň, hovoříme o bláznivé zamilovanosti. O prázdnou lásku jde ve vztahu, který drží pohromadě jen závazek. Je-li vztah založen na přítomnosti důvěrnosti a vášně, prožíváme romantickou lásku. Osudovou láskou nazývá Sternberk vztah, kdy lidé vstupují do manželství, protože se vášnivě přitahují a chtějí si toho dru hého zavázat manželským slibem. Partnerskou láskou je vztah založený na kombinaci intimity a závazku. Teprve v případě, kdy jsou v našem vztahu zahrnuty rovnocenně všechny tři složky, je podle Sternberka naše láska dokonalá.

Vážím si toho, že s manželkou můžeme takovou lásku prožívat. Za těch dosavadních pětadvacet let společného života jsme zažili ledacos. I období, kdy naše láska zdaleka nebyla dokonalá. Přesto se těšíme na další roky, které jsou ještě před námi.

Během sobotního semináře se na promítacím plátně objevil obrázek manželů sedících zády k sobě, každý na jednom konci pohovky. A k tomu komentář: „Dokud nás smrt nerozdělí.“ Manželství je skutečně pevnost, v níž nám někdy může být i těsno. Jako kluk jsem rád obdivoval hradby v historických částech měst. Město, které mělo kvalitní hradby, poskytovalo svým obyvatelům bezpečí v době válek a nepokojů.

Podobné je to i s manželstvím. Jeho skutečnou hodnotu doceníme v době, kdy jsme zraněni a hledáme někoho, kdo nám pofouká naše „bebínko“, a místo, kde bychom se cítili v bezpečí. Obojí nám v takových chvílích nabízí právě těsná blízkost milujícího partnera.

I vám, kteří jste dočetli až sem, přeji takovou lásku. Hledejte a budujte ji. Nečekejte na dokonalého partnera. Takoví neexistují. Nakonec, ani vy nejste dokonalí. V dokonalé lásce může žít nedokonalý muž s nedokonalou ženou, pokud jsou ochotni ji budovat. A když přijdou krize, tak se jen tak lehce nevzdávejte. Stojí to za to!

Z knihy Vlastíka Fürsta Pastorův blog. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.