Existují jen dvě možnosti

Dokonce i v křesťanském světě bylo staré nepřátelství mezi vědou a vírou více méně smeteno ze stolu a zapomenuto jako politování hodná neblahá minulost způsobená nevědomostí. Ostatně církev již udělala v minulosti chyby, které musela uznat tváří v tvář ohromujícím vědeckým důkazům stojícím proti jejímu učení. A tak věda získala v této bitvě převahu. Kdo by se dnes ještě opovážil odporovat jejím paradigmatům ve světle respektovaných objevů a pokroku v civilizovaném světě, který je jí připisován? Vzdělávací systémy celého světa jsou svědectvím této totální podřízenosti hlasu vědy tím, jak jednohlasně propagují evoluční teorii, za současného vyloučení všech teorií ostatních. A to se navíc zastánci literárně kritické metody pustili do prověřování Bible nejen v otázce původu, ale i z hlediska historického.

Evoluční teorie je předkládána na středních školách a univerzitách jako jediná přijatelná teorie o původu druhů. Dokonce již na úrovni základního školství je vtiskována do myslí dětí a mladých lidí jako nezpochybnitelný fakt. Alternativní modely jsou nazírány se skepticismem, či dokonce s výsměchem. Navzdory všem těmto hendikepům stále ještě existuje velká skupina lidí, včetně eminentních vědců, kteří věří v Boha jako osobního stvořitele a souhlasí s doslovnou interpretací první knihy Bible nazvané Genesis. Tento fakt může ohromovat některé vědce zastávající evoluční teorii, ale je neodvolatelnou pravdou. V roce 1999 byla v Austrálii vydána kniha, ve které padesát vědců s akademickým titulem v oboru přírodních věd potvrdilo svou víru v doslovný biblický popis stvoření. Kniha: „V šesti dnech aneb proč 50 vědců věří ve stvoření světa?" byla publikována poté, co vědecký pracovník na Marquarie University v Sydney chtěl vyvrátit názor, že alespoň jeden vědec s univerzitním titulem tento doslovný popis podporuje. K výzvě se připojil i editor a chtěl ukázat, že přesně naopak mnoho vědců bude připraveno obhájit svou víru i na vědeckém základě. Všichni přispěvatelé měli doktorát ze státem uznaných univerzit celého světa a byli mezi nimi univerzitní profesoři a badatelé z oblasti geologie, zoologie, biologie vůbec, fyziky, chemie, matematiky, lékařského výzkumu a inženýrství. Mnoho a mnoho dalších by přispělo, kdyby to prostor dovolil.

Vědci zastávající evoluční teorii namítají, že kreacionizmus (názor, že svět byl stvořen se záměrem - pozn. překl.) není vědecký a nemůže být vědou, neboť je založen na předem přijaté ideologii, což jej vylučuje z oblasti vědy. Názory a zjevení víry nemohou být zkoumány vědeckými metodami, a tak je třeba držet tyto dva světonázory odděleně. Zní to jako rozumný důvod. Jenže co když vědecká fakta ve skutečnosti souhlasí s biblickým paradigmatem? Budou pak tato fakta vyjmuta z oblasti vědy, tedy z oblasti faktů i celého vzdělávacího systému jen proto, že jsou zaznamenána v Bibli? To pravé by pak bylo vyloučeno jen proto, že bylo přijato předem (jako předpojatost, před vědeckým zkoumáním - pozn. překl.) a pravda by byla pošlapána a vyhozena z okna. Pokud biblický scénář je skutečně pravdivý, pak by věda byla odsouzena k bloudění v temnotě mimo meze pravdivosti. Jsou zde jen tyto dvě možnosti: Svět, tak jak ho známe, vznikl buď přírodními procesy nebo byl stvořen inteligentním tvůrcem. Žádná jiná možnost není.

Já sám jsem byl konfrontován ve svém životě s tímto dilematem a stál na obou stranách konfliktu. Po většinu svého života jsem coby zapřisáhlý evolucionista předkládal teorii evoluce jako bezpochybný fakt svým studentům. Své vzdělání jsem získal na sekulární, necírkevní univerzitě, dobře známé svými průlomovými názory a výzkumy na poli evoluce. Světově proslulí evolucionisté jako Robert Broom zformovali myšlení a směřování zdejší katedry zoologie, kde jsem získal většinu svých znalostí. Zde nebyl žádný prostor pro jakékoli jiné paradigma. Po dvacet let mé učitelské a badatelské kariéry mne tak pohlcoval přírodovědný pohled na původ druhů, že ani v mém myšlení nebyl žádný prostor pro jakékoli alternativní řešení.

Jako mladý vysokoškolský učitel jsem byl čas od času konfrontován studenty, kteří věřili v doslovné biblické stvoření světa, ale nemělo to na mne žádný vliv. Někdy jsme dokonce i hostili kreacionisty na naší univerzitě. S potěšením jsme jim trhali argumenty na kousky a vysmívali se jejich úsilí v následujících přednáškách. Nebylo to tím, že bychom se chtěli pokřiveně stavět k jejich snahám. Zkrátka jen byly naše názory tak velice vzdálené jeden od druhého, že rozdílnosti v nich byly neslučitelné. Zatímco náš názor byl zjevně správný, musel ten druhý být směšný. Zpětné promýšlení těchto událostí mne přivedlo k zjištění, že náš pohled zahrnoval více než pouhou vědu. Zahrnoval víru. Biblické paradigma bylo odmítnuto ve prospěch našeho a my bychom ho bránili vehementně, až nesmlouvavě. Ale co jiného jsme ve skutečnosti bránili než jen pouhou teorii? Ano, v našich myšlenkách to nebyla pouhá teorie. Stal se z ní fakt i přes to, že původ všech věcí ani nemůže být předmětem studia empirických věd (= zkušenostních věd. Věda zkoumá předměty z naší zkušenosti. Ale s počátkem světa žádnou zkušenost mít nemůžeme. - pozn. překl.). Otázka počátku všech věcí musí proto zůstat v oblasti víry; ať již víry v evoluci či víry v Boha.

Boj mezi těmito protichůdnými pohledy není bojován nikde tak důsledně, jako na univerzitách celého světa. Zuří ale i na mnoha dalších rovinách společnosti, v neposlední řadě v myslích obyčejných lidí. Ano, byly snahy smířit oba póly propagováním jakési formy teistické evoluce, ale tato polovičatá řešení jsou pro ateistické evolucionisty stejně nepřijatelná, když ve svém paradigmatu nemají žádný prostor pro existenci jakéhokoliv ‚vyššího bytí'. Navíc je s tímto kompromisem spojeno tolik teologických problémů, že důsledný věřící křesťan ze své pozice také nemůže tuto ideologii přijmout. Konflikt je úporný a tvrdý a není možné ho vyřešit smírně, jak jsem sám měl zjistit.

Z knihy prof. Waltera Veitha „Genesis konflikt". Vydalo občanské sdružení Maranatha.