Jak číst Bibli - aneb Obranné mechanismy
Dovolte mi ilustrovat, jak obranné mechanismy fungují. Představte si, že učím v jedné větší třídě. Vtom vstoupí Randy Johnson. V ruce drží baseballový míč. Těm z vás, kteří o někom takovém v životě neslyšeli, bych chtěl sdělit, že Randy Johnson je člověk, který se velmi dobře vydělává na živobytí - tím, že hází baseballovým míčem rychlostí až 160 kilometrů za hodinu! Už i jeho vzezření budí určitý respekt.
Dejme tomu, že by se mu nelíbilo něco, co jsem ve třídě řekl, a vyslal by baseballový míč rychlostí 160 kilometrů za hodinu přímo doprostřed mého obličeje. Co myslíte, že bych v tu chvíli udělal? Přestal bych učit a snažil se vymyslet, jak vhodně reagovat? Ani náhodou! Než stačíte říct „Randy Johnson", mé ruce by vystřelily směrem k obličeji - abych zabránil útoku na svůj život! Nemusel bych o tom vůbec uvažovat. Dokonce bych si ani nebyl své reakce vědom - do chvíle, než bych na zápěstích pocítil náraz baseballového míče. Odpověď by byla automatická.
Podobně jako fungují přirozené obranné mechanismy v tělesné rovině, fungují i v rovině emocionální či psychické. Když o nás někdo řekne něco, co se nás nepříjemně dotýká, zareagujeme automaticky - aniž bychom si toho byli vůbec vědomi. Chráníme svoji čest a své dobré jméno - třebaže se pak dokážeme hlasitě a dlouho hádat, že „já se přece vůbec nebráním"!
V základní rovině jsou tyto obranné mechanismy sebeklamem. Pokud se věci nevyvíjejí podle našich představ, když se nám nepodaří něco důležitého nebo jsme-li vystaveni slovním nebo emocionálním útokům, okamžitě - ať chceme nebo nechceme - uděláme cokoliv, jen abychom si zajistili pocit bezpečí. Obranné mechanismy nám pomáhají, abychom nemuseli být zklamáni sami sebou. Pokud bychom se díky poznání skutečnosti měli cítit špatně, většina z nás dá přednost tomu se s pravdou raději neseznámit.
Čím větší je vnímané ohrožení, tím rychlejší a silnější bývá reakce. Nemělo by nás tedy překvapit, že když otevřeme Bibli a jsme vystaveni konečnému a největšímu ohrožení (Bohu), naše obranné mechanismy se spustí naplno. Lidé zkreslují biblické poselství proto, aby chránili své vlastní pocity a myšlenky před vyšší autoritou.
Co tedy máme dělat? Existuje nějaký způsob, jak můžeme číst Bibli, tak abychom byli k jejímu obsahu otevřenější? Můžeme se vyhnout chybám, kterých se dopustili jiní, když se zabývali jejími stránkami?
Dobrou cestou, jak porozumět jakékoliv knize, je strávit čas s jejím autorem. A proto pomáhá, když pozveme Boha, který je autorem Bible, aby byl při čtení jeho knihy přítomen. Jestli nám může někdo pomoci této knize porozumět, pak je to její autor.
Sestavování velkého plátna
Dalším krokem je přistoupit k textu z pohledu velkého plátna. Znamená to sledovat, co se v Bibli skutečně odehrává, spíše než se pokoušet do textu vkládat naše vlastní představy. Jen tak budeme otevření vůči celé Bibli a vyhneme se tendenci vybírat si to, co nám na první pohled připadá dobré. Své porozumění bychom měli zakládat na tom, co je v Písmu jasné, spíše než abychom se snažili přimět ty nejméně srozumitelné události, aby vypovídaly tak, jak se nám to hodí.
Jak jsem se této metodě naučil? Jednoho dne mě v newyorském Brooklynu navštívil jeden svědek Jehovův. Rozhodl jsem se, že s ním budu nějaký čas studovat Bibli - abych se seznámil s tím, čemu věří jeho společenství. Jak asi tušíte, neshodli jsme se prakticky nad žádným biblickým textem, na který jsme narazili. Byl jsem z toho už natolik zoufalý, že jsem jednoho dne navrhl něco radikálního. „Pokud je Bible posledním zdrojem pravdy," řekl jsem, „pak by žádná organizace neměla mít právo dohlížet na to, co Bible říká."
Konečně jsme se na něčem shodli! A tak jsme odložili stranou všechny knihy a články o Bibli a začali jsme číst jenom Nový zákon od začátku do konce. Když jsme skončili, položili jsme každý sám sobě otázku: „Odráží moje přesvědčení hlavní témata Nového zákona, anebo zrcadlí to, co mě někdo druhý naučil?" Oba jsme objevili, že když se Bible čte v širokém kontextu, je zcela jinou knihou, než jakou se zdá být, když někdo vezme text tady a text tamhle a dá je dohromady.
Nevím, jaké byly dlouhodobé důsledky našeho setkání pro toho svědka Jehovova, ale vím, že můj život se změnil. Naučil jsem se podrobovat zkoušce každý názor, který jsem o Bibli měl, a to tím, že jsem jednoduché poselství konkrétního textu zkoumal ve všech jeho souvislostech. A žasl jsem nad tím, co mi dříve uniklo. Myslel jsem, že už Bibli dobře znám, ale najednou se přede mnou rozkrývaly nové pohledy. Bible byla pro mě zcela jinou knihou než dřív. (...)
První dojem často hraje velkou roli v tom, co si o něčem anebo někom myslíte. Když jsem se poprvé seznámil s Gasparem, nejenže se mi zdálo, že nevypadá moc dobře, připadal mi dokonce poněkud záludný až podlý. Moje počáteční dojmy se potvrdily, když se začal zajímat o mou dívku. Ta krysa! Na jeho obranu ale musím přiznat, že si začala ona, když ho pozvala na nějaký večírek, aby si se mnou vyřídila účty - ten nebožák se octl v pasti mezi námi dvěma! Neměl jsem tehdy vůbec chuť být shovívavý...
Je ale zajímavé, že těsně po tomto incidentu jsme se stali přáteli. Nakonec jsme spolu bydleli i na koleji a stal se z něj můj nejbližší a nejdůvěryhodnější přítel. Postupně jsem si uvědomil, že moje první dojmy o něm byly zcela mylné (dokonce s přibývajícími léty i lépe vypadá). Jsem rád, že moje první dojmy nepřevládly v našem vztahu natrvalo.
První dojmy z Bible také nebývají přesné. A tak bych vás chtěl vyzvat, abyste zapomněli na všechno, co jste kdy slyšeli nebo co jste si kdy mysleli o Bibli. Nechte biblické poselství, aby s novou, svěží silou ovlivnilo váš život. Nebudete toho litovat.
Z knihy Jona Pauliena „Nová setkání s Bohem". Vydalo nakladatelství Advent-Orion v roce 2011.