Jak se mám chovat, chci-li minimalizovat riziko rakoviny kůže?

Některá epidemiologická šetření totiž ukázala, že lidé, kteří vzhledem ke svému povolání jsou trvale venku, v přírodě, a tedy také na slunci, jsou méně postihováni rakovinou kůže než ostatní obyvatelstvo.

Co může být příčinou této na první pohled paradoxní závislosti? Lidé, kteří jsou pravidelně venku, se také průběžně opalují, čili jsou proti slunečnímu záření svou pigmentací chráněni. Nejvíce postiženi jsou lidé, kteří vyjdou jednou za čas ven a, někdy nechtěně, ale mnohem častěji chtěně, prudce se opálí. Nepřipravená kůže je potom postižena a toto je dle všeho mnohem škodlivější než opakované, velké, ale postupné dávky záření.

Dotazováním lidí postižených melanomem se zjistilo, že je mezi nimi velmi mnoho těch, kteří v minulosti cestovali někam na jih, obvykle k moři, a tam se velmi rychle a často i bolestivě spálili. Mezi lidmi melanomem nepostiženými, čili mezi naprostou většinou obyvatelstva, je procento takto postižených lidí mnohem menší. Čili neopatrné opalování se na jihu, ale také neopatrné opalování se u nás, může být velice důležitým podnětem ke vzniku rakoviny. Podstata nebezpečí spočívá v tom, když se člověk s neopálenou, nepigmentovanou kůží náhle dlouhodobě vystaví sluníčku. Jedno jediné prudké opálení je dle existujících údajů mnohem škodlivější než postupné, neporovnatelně déle trvající dlouhodobé opalování.

To platí ve vztahu k život ohrožujícímu melanomu. Pro běžnou rakovinu kůže, která i bez léčení život neohrožuje a kterou lékaři dokáží operativně odstranit, tato závislost neplatí, tam riziko v podstatě vzrůstá hlavně s celkovou expozicí, tzn. s celkovým množstvím slunečního záření, které za život obdržíme.

A co ozonová díra? Ozonová díra na výše uvedených závislostech nic nemění. Kdyby u nás byl stále snížený stav ozonu, tak bychom na tom byli stejně jako obyvatelé Itálie. Ale i u nich je úmrtí na rakovinu kůže vzácné. Samozřejmě musíme podpořit všechna celosvětová opatření k tomu, abychom zabránili úbytku ozonu. Je přece trestuhodné, pokud by třeba každý tisící obyvatel zemřel kvůli úbytku ozonu, čili zemřel kvůli nezodpovědnosti těch, kteří látky vedoucí k úbytku ozonu produkují a současně kvůli nezodpovědnosti těch, kteří příslušné výrobky používají. Pokud však jde o naši individuální volbu toho, jak si chránit své zdraví, potom musím poradit jediné, rozhodně neomezujme pobyt venku, v přírodě. Tím bychom své zdraví poškodili mnohem více.

Tomáš Husák, matematik a biolog, přední evropský odborník na zdravou výživu