Jak vytvářet atmosféru důvěry

Po příběhu stvoření nám představuje první lidský pár, který žil v harmonickém vztahu: „A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. Člověk zvolal: ‚Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest.‘ Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se“ (Genesis 2,22-25).

Oba dva byli nazí, ale nestyděli se. Neměli co skrývat. V doslovném i v přeneseném významu slova. Žili spolu v naprosté otevřenosti a důvěře. Tato idyla se dnes zdá vzdálená a nedosažitelná i pro ty, kteří po ní touží. Stále žijeme v obavách odložit veškeré sebeobhajování, podívat se partnerovi přímo do očí, otevřít se jeden druhému a stát se tak nejen transparentními ale i zranitelnými.

Když dva lidé spojí svoje životy, vydávají se zároveň jeden druhému do rukou. Proces růstu začíná tím, že si partneři vice a vice důvěřují, omezují své vzájemné výhrady a navzájem přijímají svá rozhodnutí, hodnoty a myšlenky. Tomuto procesu velice napomáhá láska. Je snadnější důvěřovat člověku, ke kterému máme emocionální vztah, protože se cítíme příjemně a víme, že jsme v jeho očích důležití.

Jednou jsme jeli na výlet k vodopádům v chorvatském národní parku. Na část cesty jsme museli přesednout z našeho auta do autobusu patřícího parku. Byl to velice krásný zážitek, ale také zkouška důvěry. Řidič, který nás vezl k vodopádům, byl laskavý a veselý muž. Každého pasažéra srdečně přivítal, během řízení si pískal písničky a máváním zdravil jiné řidiče. Přestože cesta vedla obtížným terénem plným nebezpečných zatáček a hlubokých roklí, cítil jsem se bezpečně. Na zpáteční cestě nás však vezl jiný řidič. Měl zjevně špatnou náladu a nevzbuzoval dojem, že by mu příliš záleželo na našem bezpečí. Celou cestu telefonoval a celkově to vypadalo, že ráno vstal z postele špatnou nohou. Přestože jsme zpátky jeli stejnou cestou a vezli se stejným autobusem, měl jsem vážné obavy o život.

Co potřebujeme k tomu, abychom se naučili důvěřovat? Pokud můžeme věřit odborníkům, existuje několik faktorů, které umožňují budování důvěry:

·         kompetence (ze zkušenosti plynoucí přesvědčení, že dotyčný člověk ví, co dělá a je schopen věc zvládnout);

·         konzistence a vytrvalost (člověk během dlouhé doby opakovaně prokazuje svoji důvěryhodnost a předvídatelnost);

·         zájem o druhého (člověk projevuje empatii a jedná v zájmu druhých, takže si můžeme být jistí, že stojí na naší straně);

·         čestnost (dotyčný je upřímný a otevřený, je schopen hovořit o pozitivních i negativních záležitostech a není přitom nelaskavý, je schopen bez předsudků zvážit všechna pro i proti);

·         autentičnost (člověk říká a dělá to, co cítí a co si skutečně myslí).

Během chození se partneři vzájemně poznávají v různých životních situacích, které posilují jejich pocit, že se mohou jeden na druhého spolehnout. Toto přesvědčení pak ovlivní rozhodnutí, jestli chceme s tímto člověkem žít po zbytek života. Sledujeme, jak je tento člověk nápaditý a přizpůsobivý v obtížných situacích, jako je třeba výlet do zahraničí. Pozorujeme, jak se projevuje ve vztahu ke svým blízkým, k rodičům, prarodičům nebo sourozencům, i jeho způsob řešení běžných situací každodenního života.

Pár postupně dozrává k rozhodnutí, že se vezmou a začínají plánovat společnou budoucnost. Vybudovaná důvěra vzbuzuje pozitivní očekávání, ale někdy může být i otřesena. To se může stát hned na několika úrovních. Na úrovni kompetence si můžeme uvědomit, že partner není tak schopný, jak se zpočátku jevil. Při některých rozhodnutích třeba „zamrzne“, nebo naopak udělá unáhlené a chybné rozhodnutí. Možná je partner velmi silný v oblasti teorie a v této oblasti třeba i exceluje v zaměstnání, ale v praktických záležitostech je to už horší. To pak vede k tomu, že v každodenním životě je břemeno rozhodování více na jedné straně a vztah se stává nevyváženým. Jedna žena to trefně komentovala: „Doslova jsem svého muže táhla na zádech. A už bych si konečně přála, aby se postavil na vlastní nohy.“

Nedůvěra se může objevit i v oblasti konzistence a vytrvalosti. Zvlášť, pokud „ano“ není skutečně „ano“ a „ne“ není vždycky „ne“. Tam, kde se nedrží sliby, může být ztráta důvěry zdrcující a vyvolat trvalou pochybnost. „Opravdu přijede a vyzvedne mne, jak slíbil?“ „Mohu jí skutečně důvěřovat a spolehnout se na ni i v této situaci?“ Ten, kdo druhého opouští a nechává ho rozkolísaného, si nedokáže představit, jak negativně to působí. Možná se takoví lidé domnívají, že jsou důvěryhodní. Koneckonců slib porušili pouze dvakrát. Ale partner to může vnímat zcela jinak a ty dva nesplněné sliby snižují jeho důvěru v jakékoli další sliby.

Zájem o druhého je velmi důležitou součástí každého vztahu, která umožňuje partnerovi vnímat, že je pro někoho jedinečným. „Jsem pro něj důležitá/důležitý, dělá to pro mne.“ Pokud se tento pocit vytratí, ztratí se ze vztahu ingredience, která ho dělá unikátním ve srovnání s jinými vztahy. V této oblasti je nevěra zvlášť bolestná. Je to zrada jedinečnosti vztahu. Mnohokrát jsem slyšel od podvedeného partnera slova: „Pečovala jsem o něho, vařila jsem mu jeho oblíbená jídla. Jak byl schopen to udělat?“ Nebo: „Snažil jsem se uhodnout její nejtajnější přání. Skoro jsem se udřel, jen abych jí zajistil co nejlepší život. A ona má vztah se svým šéfem.“

Ještě negativnější dopad má ztráta důvěry kvůli nečestnosti. Ztratit důvěru pro nestálost, ať již kvůli zapomětlivosti nebo nešťastné shodě okolností, je jedna věc. Avšak rozčarování z toho, že partner není čestný, navozuje myšlenku, že udělal něco předem promyšleného. Dotyčný partner věděl, co je správné, ale zvolil jinou cestu. Po takovém zklamání budou v podvedeném hlodat pochybnosti mnohem delší dobu. „Byl/a opravdu tam, kde tvrdil/a, že bude? Půjde na setkání s člověkem, o kterém řekl/ a, že se s ním setká?“

Pokud partner ztratí autentičnost, druhý cítí, že jeho protějšek je někým jiným, než jak se prezentuje navenek. V mnoha případech dojde k názoru, že s tímto „cizím“ člověkem nechce mít nic společného.

Důvěra a nevěra jsou tak úzce propojené, že nelze říci, kde jedna končí a druhá začíná. Výzkum Johna Gottmana přinesl v tomto zajímavé výsledky: „Nevěra se neprojeví vždycky sexuální nevěrou. Mnohem častěji má takové formy, které partneři ani nepovažují za nevěru. U mě v poradně partneři často tvrdí, že i když mají problémy, jsou si navzájem věrní. V tom se však mýlí. Zrada je tajemství ukryté v srdci každého narušeného vztahu. Je přítomná, i když si ji partneři neuvědomují. Pokud manžel upřednostňuje kariéru před vztahem, je to zrada. Když žena stále odkládá slib, že budou mít děti, je to také zrada. Odtažitý chlad, sobectví, neférové jednání a další formy destruktivního chování jsou také důkazem nevěry a mohou vést k důsledkům, které jsou stejně devastující jako samotné smilstvo.“

Po dlouhodobém výzkumu nevěry vyjadřuje Gottman velmi otevřený názor: „Analýzou anatomie tohoto ‚jedu‘ jsem dospěl k tomu, jak ho lze překonat. Teď vím, že existuje základní princip, který podmiňuje fungování vztahu a který je lékem proti nevěře. Tímto principem je důvěra.“

Čím hlubší důvěra je ve vztahu, tím více se partneři starají jeden druhého a dělají to s větší ochotou a láskou. Páry, které prožívají vysokou úroveň důvěry, prožívají větší nadšení a štěstí ze stejných věcí. Pokud jeden z nich dosáhne úspěchu, druhý se raduje také. Pokud jeden prožívá bolest, i druhý cítí smutek. Zatímco tam, kde si nedůvěřují, se jeden partner často raduje z toho, že druhý prožívá zranění a bolest.

Budování důvěry

Jak dobře znáš svého partnera či partnerku? Dokázal/a bys udělat seznam jeho oblíbených filmů, knih či hudby? Víš, na jaké koncerty by tvá žena ráda šla nebo kterého příbuzného má v oblibě? Pamatuješ si jména některých hraček z jeho dětství?

2. Nežijte s otevřenými problémy. – Je těžké důvěřovat ve vztahu, který je plný nevyřešených problémů. Pokud jsme si v minulosti způsobili zármutek, měli bychom to spolu dát do pořádku. Vraťme se do minulosti, odpusťme a požádejme o odpuštění.

Vyřešte konflikty, které je možné vyřešit. – Je to podobné jako v minulém bodě. Rozdíl spočívá v tom, že náš vztah neovlivňují pouze stíny minulosti, ale i neshody, které probíhají v současnosti. Konfliktům se nemůžeme vyhnout, ale musíme je řešit tak, aby nás ve vztahu sbližovaly.

Mějte transparentní účty a transparentní srdce. – Pokud někomu důvěřujeme, nemáme co skrývat. Skrývat své hospodaření s penězi není v pořádku. Součástí vztahu nemůže být lež. Dokonce i tehdy, když „pouze“ neříkáme všechny informace. To podemílá důvěru. Jak můžeme důvěřovat někomu, komu nechceme odhalit pravdu? Překvapilo by vás, kdyby stejně jednal i váš partner? V manželství není místo pro žádné falešné informace. Právě tak, jako očekáváme od politiků, že budou mít transparentní účty, tak se od manželů očekávají transparentní srdce.

Praktikujte pozitivní věrnost. – Howard Clinebell rozlišuje mezi pozitivní a negativní věrností. Negativní věrnost je motivována vnějšími faktory a je založena na strachu z následků. Pozitivní věrnost je motivována vnitřními faktory a je založena na vzájemné lásce a respektu. Člověk nepodvede svého partnera, protože ho miluje. Vztah s ním je pro něj cennější než několik hodin prchavého vzrušení.

Profesor Emoke Bagdy došel v této oblasti k závěru, že partner projektuje negativní nebo pozitivní věrnost do svého partnera. Pokud například žena od svého manžela neustále slyší, že se stejně jednou zamiluje do někoho jiného a že mu určitě nezůstane věrná, tak až se jí opravu naskytne možnost být nevěrná, napadne ji: „Vidíš, a je to tady. Stále tvrdil, že to stejně jednou udělám, tak proč to vlastně neudělat?“ A je velká pravděpodobnost, že opravdu k nevěře dojde. Když jí ale manžel naopak říká: „Já ti věřím! Vím, že máš silný charakter. Ty bys nikdy nevyměnila naše manželství za nějaký flirt,“ tak se i ona cítí bezpečněji. A v totožné situaci si řekne: „Dej si pozor a raději odsud odejdi. On ti věří a ty nesmíš jeho důvěru zklamat! Jak by ses mu mohla podívat do očí? Jak by ses na sebe mohla podívat do zrcadla? Kvůli jednomu špatnému rozhodnutí přece nesmíš zbourat to, co jste spolu vybudovali!“

Dělejte spolu některé věci jen proto, že jste spolu. – Když uvažuji o lidech ve svém životě, kterým jsem mohl opravdu důvěřovat (několik takových jich díky Bohu bylo), pak si všímám, že mají jedno společné. V určité fázi svého života jsem s nimi strávil spoustu času, a tak naše přátelství a důvěra jsou přirozeným vedlejším produktem toho, co jsme spolu prožili. Totéž platí o manželství. Pokud spolu trávíme hodně času, druhého člověka lépe a lépe poznáváme a začínáme mu víc důvěřovat. Manželství vyžaduje, aby manželé spolu trávili volný čas. Čas, kdy nemusíme něco určitého dělat, jsme spolu pouze jako přátelé.

Z knihy Gábora Mihalce Už si se mnou nehraj. Vydal Advent-Orion.