Jak zacházet s myšlenkami
Před nějakým časem mi jedna sestra, která pracuje v rehabilitačními středisku pro psychicky nemocné, vyprávěla o jednom pacientovi. Byl to mladý muž, inteligentní a pohledný. A přece nedělal vůbec žádné pokroky. Na všechny pokusy o práci s ním, ať už to byla pracovní terapie, muzikoterapie nebo cokoliv jiného, měl vždy připravené dvě věty: „To neumím, to mi k ničemu není.“ Nakonec mu lékař při jednom rozhovoru řekl: „Tvoje slova jsou tvým životem. Tvoje slova jsou tvojí nemocí.“ Negativní myšlenky, které si namlouval, tohoto mladíka uvrhly do nemoci. Tak se mu zavrtaly do nitra, že mu bránily podstoupit léčení. Dokud bude lpět na těchto slovech, nikdy se neuzdraví.
Náš duch je tak uzpůsoben, že se v nás všechno formuluje také do slov. Všechny naše vnitřní postoje, naše závist, zlost, sebelítost, vztek, naše úzkosti, naše radosti, naše trpělivost, spokojenost, láska, to všechno se skládá do vět, v nichž si svůj vnitřní postoj uvědomujeme. Není nepodstatné, jaké věty to jsou. Některé nás ochromují, drží nás v zajetí špatné nálady, sebelítosti a zloby. Jiné nám dodávají sílu, odvahu, vnitřní jiskru, povzbuzují nás, abychom se pustili do těžkých věcí.
Proč na nás myšlenky takto působí, vysvětluje Jan Kassián, nejvýznamnější autor raného západního mnišství, pomocí představy, že myšlenky lidského ducha promění v to, co mu nabízejí. Obsah myšlenek určuje kvalitu lidského ducha a rozhoduje o tom, zda bude člověk dobrý nebo zlý. Duch se nutně proměňuje v to, čím se zabývá. Tomuto působení nemůže uniknout. To není v jeho moci. Na jeho rozhodnutí závisí pouze volba toho, čím se bude zabývat. Proto je výběr myšlenek, které k nám přicházejí, jedním z hlavních úkolů duchovního života.
Nemá-li duch žádný cíl, k němuž by mohl směřovat, a nemá-li nic, na čem by mohl pevně záviset, pak ho přepadají všemožné myšlenky. Je vydaný napospas tomu, co ho zvnějšku zaplavuje. Je řízený zvnějšku. Nežije sám, ale je žit zvnějšku. Nutně se musí každou hodinu a každou chvíli měnit podle té různorodosti, která na něj útočí, a právě tak tím, co se děje vně, se musí proměňovat do stavu, který se mu naskytne nejdříve.
Duch bude vždycky něco myslet. Nepředložíme-li mu nic, co by měl myslet, bude se zabývat tím, co se mu naskytne. To je však tak rozmanité a různorodé, že mu to neumožní dospět k sobě, ale rozptýlí ho to a vnitřně rozerve. Už nebude mít žádný bod, od něhož by mohl všechny vnější vlivy sledovat a posuzovat, naopak bude řízen a ovládán tím, co uvidí.
Jako lék proti nebezpečí vnitřní rozervanosti uvádí Kassián, že by se člověk měl pozorně zabývat Božím slovem. Pak bude naplněn tím duchem, který tkví v Písmu.
Veškeré úsilí změnit se je k ničemu, pokud v sobě necháme příliš prostoru negativním myšlenkám. Nemůžeme si stěžovat, že se nám daří špatně, že upadáme do depresivních nálad a jsme naplněni strachem, jestliže si ustavičně říkáme takové věty, jako: „To nikdy nedokážu, nemám chuť, mám strach.“ Takovými (negativními) výroky v sobě vyvoláváme strach a špatnou náladu.
Naopak tím, že se zabýváme slovy z Písma a osvojujeme si je, můžeme naše rozpoložení proměnit pozitivně. Uchopí nás duch, s kterým se setkáváme ve slovech Písma. Jestliže se naše myšlenky zabývají Božím slovem, pak – podle Kassiána – budeme v Boží slovo proměněni.
Anselm Grün: Jak zacházet s myšlenkami, vydalo nakladatelství Zvon.