Jídlem proti osamělosti

Vaše geny vás horlivě chtějí odměnit za cokoliv, co umožní zachování jejich existence. Důvod je zřejmý. Pokud byste nikdy nepocítili hlad, zahynuli byste. A pokud by namlouvání a sex byly naprosto nudné činnosti, lidé by vymřeli již před dlouhou dobou. Náš mozek nám spolu s feromóny dodává i trochu dopaminu, aby nám jídlo nesešlo z mysli - a aby pro nás byly přitažlivé i schůzky naslepo, špatně sedící šaty či sentimentální milostné písně.

A tady je problém: Někdy používáme jídlo ke stimulaci nejhlubších vrstev mozku, zatímco to, co opravdu potřebujeme, je přátelství a láska. Pokud je možné uspokojit onu část mozku, která napomáhá naší interakci s druhými lidmi, miskou čokoládové zmrzliny, pak můžeme časem zjistit, že jsme stále osamělejší.

Jednou jsem měl pacienta, který byl velmi uzavřený. V podstatě nevedl žádný společenský život a neměl už řadu let vůbec žádné přátele. Zeptal jsem se ho na to. Odpověděl: „No, já mám přátele. Mám své drogové přátele." Nemyslel tím, že by měl přátele, se kterými užívá drogy. Chtěl říct, že drogy jsou jeho přátelé. Jeho „společenský" život spočíval v pocitech opojení zažívaných v naprosté izolaci.

I když se jedná o extrémní příklad, skutečností je, že řada lidí zažívá něco podobného. Když jsou osamělí, nudí se anebo jsou ve stresu, jídlo se pro ně stává něčím více než jenom zdrojem živin. Jídlo se stává přítelem. Žena, jejíž manžel se ptá, proč se přejídala, když byl na dlouhé služební cestě, odpoví jednoduše: „Čokoláda byla tady. Ty ne."

Pokud dokáže jídlo působit na ty části našeho mozku, které mají na starosti pocity rozkoše, přátelství a lásky, není divu, že osamělost často vede k přejídání, pití anebo užívání drog. A když jednou nějaká taková závislost začne, žije si už po svém, nezávisle na tom, jestli jsou okolo lidé, kteří nám mohou být oporou, či nikoliv.

Platí-li, že jídlo může nahradit lásku, pravdou je i opak. Zamilovaní lidé nejedí. Jsou ztraceni ve světě snů a ztrácejí chuť na cokoliv jiného než být s milovanou osobou. Jakoby láska byla jakýmsi gastrointestinálním problémem. :-)

Pokud je tomu tak, že čokoláda a přátelství se ucházejí o přístup k té samé části mozku, pak je možné vypořádat se s čokoládou tím, že posílíme přátelství. Což ovšem nemusí být v dnešní společnosti tak jednoduché.

Některé závislosti na potravinách jsou více či méně neškodné. Jiné si vybírají větší daň, než bychom si dokázali představit.

Občasná konzumace čokoládového bonbonu, pálivé papričky nebo nápoje s obsahem kofeinu nemusí představovat vážnější problém. V západních zemích si však obyvatelé zvykli konzumovat stravu bohatou na sýry, maso, cukr a tuky - tak lehce, jako mnozí na užívání tabáku, alkoholu či drog. Stali se na této stravě závislí. A podobně jako ti, kteří žvýkají v Jižní Americe listy koky nebo na indickém subkontinentu betel s tabákem, nedávají své zdravotní problémy do souvislosti s oním návykem, ani mnozí obyvatelé Západu nechápou, že příčinou dlouhé řady onemocnění, kterými trpí, je jídlo, které se nachází každý den na jejich jídelním stole. Jídlo, kterým se snaží léčit svoji osamělost.

Z knihy Neala Barnarda Breaking the Food Seduction.