Farizeus

Saul z Tarsu. Přestože se narodil jako římský občan, byl původem Žid, kterého v Jeruzalémě vyučovali ti nejvýznamnější rabíni. Saul byl „z rodu izraelského, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů; jde-li o zákon – farizeus; jde-li o horlivost – pronásledovatel církve; jde-li o spravedlnost podle zákona, byl … bez úhony (Fp 3,5.6). Rabíni ho považovali za velmi slibného mladého muže a vkládali do něj velké naděje.

Saul sehrál rozhodující roli při výslechu a odsouzení Štěpána. Avšak jasné důkazy Boží přítomnosti, jimiž se Bůh k mučedníkovi přiznal, vzbudily v Saulovi pochybnosti. Jeho vzdělání, předsudky a úcta ke svým bývalým učitelům, jeho ctižádost a snaha získat si přízeň lidu ho však nakonec dovedly k tomu, že se vzepřel hlasu svého svědomí a Boží milosti.

Pověřený obhájit zájmy židovského náboženství vydal se do Damašku, aby zabránil šíření nové víry. Jeho příjezd do města však dopadl úplně jinak, než jak si ho představoval. Do Damašku vstoupil jako slepý, bezmocný, výčitkami svědomí sužovaný člověk, který neví, jaký úděl ho čeká.

Milostivý Bože, naše představy jsou někdy jiné než Tvé. Pomoz nám sladit je s Tvými plány.

Ze spisů Ellen G. Whiteové vybrala Marcela Bieliková. Knihu Obraz lásky vydalo nakladatelství Advent-Orion.