Dva symboly

Během velikonoční večeře vzal Ježíš do ruky nejprve nekvašený chléb a prohlásil ho za symbol svého těla, které bude za několik hodin obětováno na kříži. Všem přítomným pak říká: „Vezměte, jezte, toto jest mé tělo“ (Mt 26,26).

Chvíli nato pozvedá kalich, ve kterém je šťáva z hroznů, a říká: „Pijte z něho všichni. Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů“ (Mt 26,27.28). (Lukáš připomíná ještě jednu Ježíšovu důležitou větu. Je to jeho pobídka: „To čiňte na mou památku!“ V té chvíli se běžný hod beránka mění v „Poslední večeři Páně“, kterou až dodnes slaví miliony křesťanů po celém světě.

Chléb a šťáva z hroznů byly v té době běžné potraviny. Tvořily základ jídelníčku běžného obyvatele Judska a Galileje. Ježíš z nich ale udělá dva symboly, které budou jeho žákům připomínat lásku jejich Mistra.

Ježíš za nás položil svůj život. Ještě předtím ale každému z nás nabídl možnost uzavření nové smlouvy s Bohem. Ta není založena na správné národnosti. Uzavřít ji s ním může každý, kdo si uvědomuje svou hříšnost a hledá řešení u jeho kříže. Přijímáním obou symbolů — chleba a kalicha — dávám Stvořiteli najevo, že chci být i nadále součástí jeho nové smlouvy.

Z knihy Vlastimila Fürsta Ze stínu smrti na cestu pokoje. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.