Izák (ten, kdo se směje)
Bůh řekl Abrahamovi, aby obětoval svého syna Izáka. On to považoval za nepochopitelné. Měl se vzdát syna, který se narodil díky Božímu zázraku. Člověk může tento příběh číst znovu a znovu – a stále pro něj zůstane záhadou, proč mu Bůh dal takový příkaz. Izák byl však ochoten podřídit se Boží vůli. Důvěřoval otcovým slovům, že Bůh se určitě postará o „beránka k oběti zápalné“ (Gn 22,8).
Abraham projevil velkou víru. Ale nebyla Izákova víra minimálně stejně ohromující jako víra jeho otce? Izák mohl tomuto starému muži snadno utéct. Ale on šel s ním a nechal se spoutat a položit na oltář. Historik Josephus předpokládá, že Izákovi mohlo tehdy být asi pětadvacet let. Zda je to pravda, nevíme. Víme však, že už nebyl malým bezmocným dítětem. Ukončí otec jeho život nožem, po kterém sáhl, aby „zabil svého syna“?
Izák byl předobrazem Ježíše Krista. Vzdal se dobrovolně. Mohl se vzepřít svému otci. Víme, že i Ježíš šel na smrt dobrovolně. Modlil se: Ať se stane „ne jak já chci, ale jak ty chceš“ (Mt 26,39). Izák nemusel zemřít, protože tam byl beránek – symbol Božího Beránka, který snímá hříchy světa. A tedy i mé hříchy.
Pane Ježíši, děkuji Ti za to, co jsi podstoupil pro všechny lidi – i pro mě. Pomoz mi, abych Ti plně důvěřoval, když po mně žádáš, abych obětoval věci, které jsou mi vzácné.
Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.