Jezábel (nejasný význam)

O většině starozákonních mužů a žen se Nový zákon nezmiňuje. Některé starozákonní postavy však plní důležitou roli i v Novém zákoně. Jméno Jezábel bylo známé i v době, kdy Jan dostal od Boha příkaz napsat dopis církvi v Thyatirech. Tato církev poskytla prostor osobě, která o sobě tvrdila, že je „prorokyní“. Je označena jako „žena Jezábel“ (Zj 2,20). Svým falešným učením sváděla členy thyatirského sboru a podporovala nemravnost. Ve Starém zákoně se sexuální nemravnost často používá jako metafora pro uctívání falešných bohů a model.

Jezábel měla velký vliv nejprve jako královna, poté jako královna matka. Svého vlivu využila k tomu, aby posílila uctívání Baala a Ašery. A byla v tom úspěšná, dokud prorok Elijáš v Boží moci celou situaci nezvrátil. Také církev v 1. století měla podobně úspěšnou Jezábel. A takové Jezábely mohou být v církvi i dnes. (A nemysleme si, že jsou to vždy ženy!) Dnes Bůh stejně jako v minulosti odmítá Jezábely, které úmyslně zavádějí spoluvěřící na scestí a vyvolávají zmatek. Jan podtrhuje poselství adresované Thyatirům slovy: „Tu poznají všechny církve, že já vidím do nitra i srdce člověka, a každému z vás odplatím podle vašich činů“ (Zj 2,23).

Pane, otevři oči všem svým dětem, aby viděly, zda mezi nimi nejsou Jezábely.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.