Jiftách (kdo otevírá)

I když byl zpočátku značně znevýhodněn, přece se stal vůdcem v boji proti Amónovcům, kteří byli úhlavními nepřáteli Izraelců. Jiftách se nejprve snažil dohodnout s jejich králem diplomatickou cestou. To se však nepodařilo. Jedinou možností tak zůstalo vojenské řešení. Mohl počítat s Boží pomocí, neboť „spočinul na Jiftáchovi duch Hospodinův“ (Sd 11,29). V této kritické chvíli dal Jiftách ukvapený slib: „Vydáš-li mi Amónovce opravdu do rukou, ten, kdo mi vyjde naproti z vrat mého domu, až se budu vracet v pokoji od Amónovců, bude patřit Hospodinu a toho obětuji v zápalnou oběť“ (v. 30.31).

Jak hluboce Jiftách svého slibu litoval! Když se bezpečně vrátil z bojiště, vyšla mu vstříc jeho dospívající dcera (jeho jediné dítě). Jiftách byl přesvědčen, že svůj slib nemůže zrušit, a tak „splnil slib, který o ní učinil“ (v. 39). Opravdu Bůh čekal, že Jiftách svou dceru obětuje? Sotva, protože Bůh vždy odsuzoval lidské oběti, které praktikovaly jiné národy.

Z tohoto tragického příběhu vyplývá poučení, že dříve, než něco slíbíme, dvakrát si to promysleme. A poté bychom se měli ještě ujistit, že to, co chceme slíbit, jsme schopni i splnit.

Drahý Bože, chraň mě před neuváženými sliby, které by mě mohly dostat do velkých potíží.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.