Jizrachjáš (Pán povstane)

Vzpomínám si na jednu událost z dětství, která mi připadala dost zvláštní. Ve vesnici, kde jsem žil, kdosi začal podnikat. Přišel katolický kněz se „svěcenou vodou“ a požehnal jí tuto novou společnost. Protestantské části naší vesnice byl tento zvyk naprosto cizí. Až mnohem později se mezi přistěhovalci v mé náboženské komunitě stalo posvěcení nových domů nebo důležitých objektů běžným jevem.

Také v Nehemjášově době (5. století př. Kr.) existovala praxe posvěcování předmětů. Když vyhnanci, kteří se vrátili z Babylóna, obnovili jeruzalémské hradby, posvětili je působivým obřadem, který je podrobně popsán ve 12. kapitole knihy Nehemjáš. Při této příležitosti přinesli množství obětí, zorganizovali doprovod i modlitby – a to vše za zvuku hudby a zpěvu. Jizrachjáš dirigoval velký pěvecký sbor, který sehrál v celém programu významnou roli.

Mnozí lidé v západním světě necítí potřebu spojovat náboženství s běžnými věcmi každodenního života. Mají pocit, že není třeba pořád zpívat a modlit se. Možná bychom to měli přehodnotit. Bůh touží prožívat s námi i naše běžné záležitosti. Proč neodevzdat Bohu i věci a události, které se dějí mimo církev?

Drahý nebeský Otče, i dnes Ti chci zasvětit vše, co dělám a vytvářím, a vyprosit si pro to Tvé požehnání.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.