Keren-ha-púk (roh barvy černých očí)

Než Jóba postihlo jedno neštěstí za druhým, měl sedm synů a tři dcery. Jeho deset dětí zahynulo, když se na ně zhroutil dům, ve kterém se bavily. Když Jóbovo utrpení skončilo, Bůh mu vrátil jeho dřívější blahobyt. Počet ovcí, volů, velbloudů a oslů byl dvojnásobný oproti tomu, co měl předtím. A opět měl deset dětí: sedm synů a tři dcery. Jedné z dcer dal jméno Keren-ha-púk. Možná hned po narození viděl, že má krásné oči, a proto jí vybral takové jméno.

Někteří bibličtí komentátoři zdůrazňují, že příběh o Keren-ha-púk a jejích sedmi bratrech a dvou sestrách ukazuje, že Bůh nám vždy nahradí to, co jsme během života ztratili. Někdy – jako tomu bylo v případě Jóba – se to stane ještě během našeho života a někdy musíme počkat, až budeme s Bohem. Takové vysvětlení nás chce povzbudit. Ale opravdu je to útěcha? Může se stát, že nám nebudou zázračně vysušeny slzy a možná nepochopíme, proč jsme museli trpět. Můžeme si být jisti, že ani Jób nechápal všechno, co se stalo. A možná tomu nerozuměl ani ve chvíli, kdy se s potěšením díval do očí Keren-ha-púk. Ať už nad tím budeme spekulovat nebo filozofovat jakkoli, utrpení zůstává tajemstvím, se kterým musíme žít, dokud jsme na tomto světě. Útěchu nacházíme v Božím příslibu, že jednoho dne budeme žít v dokonalé a věčné blaženosti.

Pane, pomoz nám, abychom uprostřed zmatku a všech záhad života nikdy nezapomněli, že Ty nám buď v tomto, nebo budoucím životě štědře odplatíš.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.