Míkajáš (kdo je jako Pán?)

Když slyšíme jméno Míkajáš (zkráceně Míka), většině z nás to připomene jméno proroka Micheáše. V Bibli však najdeme ještě jednoho muže s podobným jménem a o tom chceme dnes mluvit. Míka žil v hornaté oblasti Efrajimu. Rozhodl se, že si udělá dřevěnou modlu a pokryje ji stříbrem. Postavil si vlastní svatyni, do které umístil i několik dalších model. Sehnal si kněžské roucho. Nejprve zaměstnal vlastního syna jako kněze ve své svatyni. Když potkal mladého lévijce, který projevil zájem u něj pracovat, nahradil jím svého syna. Míka si myslel, že se tím Bohu zalíbí. Řekl: „Nyní vím, že mi bude Hospodin prokazovat dobro, neboť mám za kněze lévijce“ (Sd 17,13).

Míkovo náboženství byla směsice prvků, které kopírovaly oficiální bohoslužbu ve svatyni a jeho vlastní představy. Autor knihy Soudců to komentuje slovy: „V těch dnech neměli v Izraeli krále. Každý dělal, co uznal za správné“ (Sd 17,6).

Pokud byla někdy doba, kdy lidé jednali jako Míkajáš, tak je to dnes. Mnozí považují církev za přežitek minulosti, ale o duchovno je stále obrovský zájem. Příliš často se však setkáváme se směsicí autentických křesťanských prvků a myšlenek, které byly převzaty z jiných zdrojů. To, že to vyhovuje lidem, automaticky neznamená, že se to líbí i Bohu.

Pane, prosím, stále mi připomínej, jak chceš, abych Ti sloužil.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.