Potífar (ten, kterého dal bůh slunce Ra)

Šlo o případ, který bychom dnes nazvali „sexuální obtěžování“. Manželka Josefova pána Potífara chtěla s Josefem spát. Pokušení nebylo ani zdaleka rafinované. Byla to Potífarova manželka a paní domácnosti. To, co chtěla, měl Josef považovat za příkaz. Odmítnout poslušnost znamenalo pro Josefa velké riziko. Ale on se jí vzepřel, protože chtěl být věrný svým zásadám. Je zcela pochopitelné, že se Potífar velmi rozzlobil, když mu jeho žena řekla, že ten „hebrejský otrok, kterého jsi k nám přivedl“, se ji pokusil znásilnit (Gn 39,17). Zřejmě nám nepřipadá až tak zvláštní, že uvěřil manželčině verzi toho, co se stalo.

Měl Potífar zareagovat jinak a nezavřít Josefa „do pevnosti, tam, kde byli vězněni královi vězňové“ (v. 20)? Nevšiml si snad, že tento otrok je výjimečný? „S Josefem však byl Hospodin, takže ho provázel zdar“ (v. 2). Proto Potífar Josefa „ustanovil správcem svého domu a svěřil mu všechno, co měl. A od té chvíle, co ho Egypťan ustanovil ve svém domě nade vším, co měl, žehnal Hospodin jeho domu kvůli Josefovi. Hospodinovo požehnání bylo na všem, co měl, v domě i na poli“ (v. 4.5). Nemělo to být dostatečným důvodem k tomu, aby Potífar dal Josefovi za pravdu a vyslechl si také Josefovu verzi příběhu?

Prosím, Pane, pomoz mi, abych nedospěl k závěru dříve, než si vyslechnu různá svědectví o tom, co se stalo.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.