Sára (princezna)

Když Abrahama a Sáru (tehdy se ještě jmenovala Sáraj) přinutil hlad utéct do Egypta, hned po příchodu narazili na vážný problém. Sára byla velmi krásná žena. Abraham se obával, že neunikne pozornosti faraona a on i jeho manželka se ocitnou v život ohrožující situaci (Gn 12,12-20). Vymyslel proto malou lest. Dohodl se se Sárou, že budou předstírat, že je jeho sestra, ne jeho manželka. Nebyla to úplná lež. Abraham a Sára měli jednoho otce, ale jinou matku.

To, čeho se Abraham obával, se opravdu stalo. Královi zvědové si všimli krásné Sáry a oznámili to faraonovi. Faraon vydal rozkaz, aby ji přivedli do jeho harému.

Jednal Abraham správně? Copak nevěděl, co se stane se Sárou, když ji faraon vezme do královského harému? Stejný scénář se zopakoval ještě jednou, když Abraham z téhož důvodu hledal ochranu před Abímelekem, králem gerarským (Gn 20).

To, co Abraham udělal, nebylo správné. Díky Božímu zásahu to v obou případech skončilo dobře. Můžeme si položit otázku: Jakou roli v tom sehrála Sára? Snažila se vzdorovat manželově lsti? Nebo prostě neměla na výběr a musela se podřídit přání svého manžela? Bůh je určitě mohl zachránit z této složité situace, kdyby se rozhodli nelhat. V těchto rozhodujících okamžicích však žel neměli v Boha dostatečnou důvěru.

Pane, pomoz mi, abych se v nepříjemné situaci neuchyloval ke lži, ale raději důvěřoval Tobě.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.