Tercius (latinsky: třetí [syn])

S Terciem se setkáváme na samém konci Pavlova listu Římanům. Spolu s Pavlem pozdravuje křesťany v Římě. Připojuje poznámku, že je „písař tohoto dopisu“ (Ř 16,22). Pavel možná nebyl zručný v psaní. Na konci jeho dopisu Galatským (6,11) čteme:

„Teď vám píši vlastní rukou; všimněte si velkého písma.“ Předpokládá se, že Pavel měl nejspíše nějaký problém se zrakem jako následek zkušenosti, kterou prožil na cestě do Damašku. Možná to byl důvod, proč psal „velkými písmeny“. V každém případě, v 1. století psaní dlouhých dopisů vyžadovalo více dovedností, než potřebujeme dnes v době počítačů a mobilů.

Poznámka, že při psaní listu Římanům a možná i u jiných listů někdo Pavlovi pomáhal, je dost podstatná. Potvrzuje, že Bible nevznikla tak, že by si několik osob sedlo a jednoduše zaznamenalo božské poselství vyslovené nadpřirozeným hlasem. Bůh inspiroval biblické pisatele, ale to neznamená, že pro jednotlivé autory a jejich pomocníky to byla snadná práce. Je důležité uvědomit si také to, že do církevního sboru, kterému byl dopis adresován, se posílal jen jeden exemplář, který se přečetl shromáždění. Potom se ručně opisoval a rozeslal dalším sborům. V následujících stoletích se pak dále opisoval. Tuto práci vykonávali v pozdějších dobách zejména mniši. Když to všechno zvážíme, je opravdu zázrak, že i dnes můžeme číst dopis, který Tercius napsal na pergamen v Pavlově jménu.

Pane, děkujeme Ti za Tvé slovo, které přežilo staletí a promlouvá k nám i dnes.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.