Zachariáš (Pán si vzpomněl)

O Zachariášovi a jeho manželce Alžbětě čteme, že byli „spravedliví před Bohem“ (L 1,6). Oba pocházeli z kněžských rodin. Lukáš zaznamenává, že Zachariáš odešel do Jeruzaléma, aby sloužil v chrámu. „Připadlo na něj losem podle kněžského řádu, aby vešel do svatyně Hospodinovy a obětoval kadidlo“ (v. 9). Oltář na pálení kadidla stál ve „svatyni“ – v nejsvětějším prostoru chrámu.

Zatímco Zachariáš plnil svou povinnost v chrámu, „venku se modlilo veliké množství lidu“ (v. 10). Najednou se Zachariášovi zjevil anděl. Jak zareagoval? Čteme, že se „zděsil a padla na něho bázeň“ (v. 11). Možná bychom řekli: No to je pochopitelné. I my bychom se polekali, kdyby se nám přihodilo něco takového.

Jenže Zachariáš je kněz. Je osvobozen od všech „běžných“ povinností. Na plný úvazek je k dispozici pro službu Pánu. Má výsadu vstoupit na svaté místo. Ví, že kadidlo symbolizuje spojení člověka s Bohem. A poté, co s ním Bůh naváže přímý kontakt, je vystrašený a zmocňuje se ho hrůza. Když mu anděl předá poselství od Boha, nedokáže uvěřit tomu, co slyší. Následuje dočasný trest.

Co myslíte, může se i nám – kteří se profesionálně nebo jako laici zapojujeme do práce v církvi a věnujeme se „svatým“ věcem – stát, že k nám Bůh reálně promluví?

Drahý Bože, pomoz nám pamatovat, že k nám chceš promlouvat. Dej, ať nejsme zaskočeni, když se v našem životě stane něco mimořádného.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.