Proste, abyste měli co dávat

Kristus představil prosícího muže, který žádá o něco, co chce dávat dál. Potřebuje získat chléb, protože jinak by nemohl pohostit unaveného poutníka, který se opozdil. Soused se nechtěl nechat vyrušit, a přece nakonec vyhověl prosbě svého přítele. Nenechal jej odejít s nepořízenou, ale dal mu, co potřeboval.

Podobně si měli učedníci vyprošovat Boží požehnání. Nejednou se ocitnou v nečekané situaci a uvědomí si svou lidskou nedostatečnost. Přijdou k nim lidé toužící po chlebu života a oni pocítí, jak jsou bezmocní a neschopní. Učedníci musí přijmout duchovní chléb, jinak nebudou mít co nabídnout. Nikoho neměli propustit hladového.

Sobecký soused z podobenství ovšem neznázorňuje Boží povahu. Poučení nemáme vyvodit přirovnáním, ale z protikladu. Sobecký člověk splní naléhavou prosbu, jen aby se zbavil žadatele, který jej ruší z odpočinku. Bůh však dává rád. Projevuje soucit a touží, aby mohl splnit přání všech, kdo se k němu s důvěrou obracejí. Dává nám, abychom se mu podobali tím, že budeme sloužit druhým.

Drahý Bože, děkujeme, že ochotně dáváš. Chceme se Ti podobat.

Ze spisů Ellen G. Whiteové vybrala Marcela Bieliková. Knihu Obraz lásky vydalo nakladatelství Advent-Orion.