Lid chce mít krále

V Izraeli se vládlo v Božím jménu a Boží mocí. Úkolem Mojžíšovým, sedmdesáti starších, knížat a soudců bylo dbát o to, aby se zachovávaly zákony, vydané Bohem. Nikdo z nich však neměl právo dávat národu nové zákony.

Hospodin předvídal, že Izrael bude chtít krále, ale nesouhlasil s tím, aby se změnily zásady, na nichž byl založen stát. Král měl být zástupcem vlády Nejvyššího. Bůh měl být uznáván jako hlava národa a Boží zákon měl být nejvyšším zákonem země.

Saul neobstál ve zkoušce víry, když se ocitl v těžkém postavení v Gilgálu a znevážil Boží službu. Hospodin však tyto chyby nepokládal za nenapravitelné a dal mu ještě příležitost, aby se naučil bezpodmínečně věřit Božímu slovu a bez váhání uposlechnout Boží příkazy. Když se však Saul rozhodl jednat nezávisle na Bohu, nemohl už být jeho vůdcem. Proto povolal na trůn „muže podle svého srdce“ (1S 13,14), muže, který sice není bez povahových vad, ale který se bude opírat o Boha a dá se vést Duchem Božím, mužem, jenž zhřeší-li, bude se kát a napraví se.

Velký Bože, Ty jsi Pán pánů a Král králů. Buď i naším Pánem a Králem.

Ze spisů Ellen G. Whiteové vybrala Marcela Bieliková. Knihu Obraz lásky vydalo nakladatelství Advent-Orion.