Útočištná města

Šest z měst přidělených Levitům – tři na jedné straně Jordánu a tři na druhé – bylo určeno za útočiště pro ty, kteří neúmyslně zabili člověka. Byla vybrána tak, aby bylo možné dostat se do nich z každého místa země za půl dne. Kdo prchal do města určeného za útočiště, nesměl otálet. Tohoto opatření mohl využít každý – Izraelec, cizinec nebo usedlík. Nevinný nesměl být unáhleně usmrcen, viník však nesměl uniknout potrestání. Každý případ měl být řádně projednán příslušnými úřady. Ti, kdo měli nárok na ochranu, jej získali jen pod podmínkou, že v městě zůstanou. Jestliže by některý z nich překročil předepsané hranice, mstitel ho mohl chytit a zabít.

Města poskytující útočiště, která byla zřízena pro Izrael, jsou symbolem útočiště, které nabízí Kristus. Milosrdný Spasitel, který určil tato časná města skýtající útočiště, poskytuje přestupníkům Božího zákona prolitím své vlastní krve bezpečné útočiště. Hříšník je vydán věčné smrti, dokud nenajde útočiště v Kristu. Žádná moc nemůže vyrvat z ruky Kristovy ty, kdo u něho hledají odpuštění. Nestačí, aby hříšník jen věřil v Krista, že mu odpustí hříchy; hříšník musí vírou a poslušností v Kristu přebývat.

Pane, Ty jsi naším útočištěm a záchranou. Děkujeme za odpuštění.

Ze spisů Ellen G. Whiteové vybrala Marcela Bieliková. Knihu Obraz lásky vydalo nakladatelství Advent-Orion.