Jste závislí na práci?

Aby bylo hned jasné o koho jde, pojmenujme si našeho pochybovače hezky česky "Prácemil". Laskavý čtenář jistě autorovi odpustí mírnou nadsázku.

S Prácemilem jsem měl pořádný kříž. Stálo mě velké úsilí ho dostihnout, byl neustále v práci a pořád neměl čas. Když jsme se konečně sešli, každé tři minuty mu pištěl mobilní telefon. Působil dojmem vyčerpaného člověka, hleděl duchem nepřítomně a byl nervózní. Naše schůzka skončila podstatně dříve, než bylo plánováno, protože si vzpomněl na nějakou údajně velmi naléhavou pracovní záležitost. Na první pohled to byl můj člověk.

Možná by bylo vhodné si pana Prácemila trochu podrobněji představit. Pan Prácemil je dvakrát rozvedený. První paní Prácemilová, rozená Lenochodová, neměla pro jeho způsob života pochopení, parazitovala na jeho závislosti na práci a manželství se rozpadlo. Druhá paní Prácemilová, rozená Snaživcová, byla podobná jako on, oba se štvali stejně. Občas se dlouhé týdny ani nepotkali a domlouvali se, pokud vůbec, přes telefonní záznamníky. Manželství se samozřejmě rozpadlo. Ted se chce pan Prácemil oženit potřetí a má problém: "Jakou si mám najít, abych zase nezkrachoval? S línou to nešlo, s uštvanou to nešlo... jsou vůbec na světě ženské pro chlapy jako jsem já?"

Mimochodem, argumenty prvé paní Prácemilové, rozené Lenochodové, při rozvodovém stání zněly asi takto: "Když jsem se vdávala a byla jsem mladá, chtěla jsem se bavit, chodit tancovat, do kina a do divadla, stýkat se se spoustou lidí, pořádat večírky pro přátele a časem mít hodně dětí... ale můj muž neměl na nic z toho čas. Sice jsem měla peníze na drahé šaty, ale kam jsem je měla nosit, když jsem věčně seděla doma bez manžela. Přátele, to on nepěstoval, měl jenom své kolegy v práci. A děti? Pořád mi říkal: ,Počkej, počkej, až pro ně budu mít zajištění, ' jenže čas ubíhal a… Můj nový přítel nemá zdaleka takové postavení a tolik peněz, ale jsme hodně spolu a je s ním legrace."

A jak proběhl rozvod s druhou paní Prácemilovou, rozenou Snaživcovou? Paní Prácemilová se třikrát nedostavila pro pracovní zaneprázdnění, a když konečně jednou přišla (o dvacet minut později), zmateně zamířila k jednomu ze soudních úředníků v domnění, že je to pan Prácemil. Už ho po tolika měsících ani nepoznala. Soud to uznal jako pádný argument a rozvedl je bez průtahů také i proto, že manželé neměli žádné děti. Ani jeden by ostatně neměl na jejich výchovu čas.

Pan Prácemil má v poslední době hrozné sny. Je znovu miminkem, leží v peřinkách a navštěvuje ho sudička. Nad kolébkou se rozhoduje, zda mu má dát zdraví nebo peníze. Pan Prácemil je moudré miminko a chce vykřiknout, že zdraví, jenže miminko neumí mluvit a sudička mu přiřkne peníze. Druhou noc se opakuje totéž a sudička mu dá vybrat mezi šťastnou rodinou a kariérou. Miminko by si rádo objednalo šťastnou rodinu, ale umí jen plakat, a tak dostane kariéru. Třetí noc dostane na vybranou mezi volným časem a vyšší funkcí. Pan Prácemil tuší, že si jako dospělejší zamiluje pěší turistiku (mimochodem na výletě nebyl asi pět let). Jako miminko zatouží celým srdcem po troše volného času, ale neumí si o něj říct a dostane funkci. Probudí se zalit potem a hned se navzteká.

Prácemil: "Sny jsou blbost, já znám spoustu lidí, kteří makají a jsou zdraví jako řípy."
Autor: "Ale nemůžete popřít, že vám v poslední době nepříjemně buší srdce, cítíte se vyčerpaný a že vás bolí žaludek. A mimochodem ještě ke všemu špatně spíte a máte hrozné sny."

Prácemil: "Tak abyste věděl, já mám známé, kteří dělají závratnou kariéru a přitom mají krásné ženy a vymydlené vzorně dětičky."
Autor: "Být úspěšný a být závislý na práci není totéž. Kromě toho atraktivní vzhled a vymydlenost vždy automaticky neznamenají duševní zdraví. Mimochodem, vám už dva vztahy zkrachovaly a teď, pokud vím, nemáte na nějakou romantiku čas, takže si šťastné manželství sotva vybudujete."

Prácemil: "Já tu vyšší funkci vzít prostě musím, právě proto, abych vydělal dost na užívání si volného času. Pak budu moci vyrazit třeba na Havaj nebo odletět na Mars, až tam bude nějaká cestovka pořádat zájezdy."
Autor: "Tak tohle jste říkal už před deseti lety."

Prácemil: "No to je pravda. Ale práce člověku prospívá a neškodí. A také prospívá druhým." Autor: "V tom máte do jisté míry pravdu zase vy. Práce prováděná v přiměřeném množství prospívá tělesnému i duševnímu zdraví a přináší všeobecný prospěch. Jenže problém je v množství práce a způsobu, jakým se provádí. Člověk, který je závislý na prácí, je ohrožen ve větší míře řadou nemocí. Trpí i jeho rodina. Navíc mívá problémy se spoluzaměstnanci, podřízenými i nadřízenými, a často neumí pracovat v týmu. To je v dnešní době obrovská nevýhoda."

Prácemil: "Tomu nevěřím."
Autor: "Nedávno jsem vás hledal v práci. Nebyl jste tam, ale zrovna o vás kolegové mluvili. Říkali, že vaše pracovní třeštění a mučednický výraz v nich vyvolávají pocity viny, i když pracovní výsledky nemají horší, spíš naopak. A také prý děláte úplně zbytečně ,dusno'. Spěchem a zmatkováním otravujete atmosféru a znervózňujete ostatní. Navíc prý nemáte smyl pro humor a nenecháte si nic říct. Jestlipak víte, že vám závislost na práci škodí i na pracovišti?"

Prácemil: "Láska k práci nemůže být na škodu!"
Autor: "Nesouhlasím. Jeden kolega internista mi vyprávěl, že se u něj léčil jiný lékař odborností patolog. Onen patolog měl velmi rád své povolání a s gustem a často vyprávěl svým spolupacientům o tom, jak pitval mrtvoly a co všechno při tom nacházel. Situace došla tak daleko, že si na něj druzí pacienti stěžovali a žádali, aby byl přeložen na jiný pokoj."

Prácemil: "Ten příklad není typický. Já nejsem žádný patolog a moje láska k práci nikomu neškodí!"
Autor: "Jen se přiznejte, že jsou chvíle, kdy ve stavu vyčerpání svoji práci upřímně nenávidíte. A přesto v ní pokračujete až do úpadu. To zrovna nepodporuje vaši tvořivost. A navíc se tak podobáte člověku závislému na alkoholu, který také pije, i když už mu to vůbec nechutná a zvedá se mu žaludek."

Prácemil: "Práce není žádná chemikálie, aby si na ní člověk vytvořil závislost!"
Autor: "V tom máte pravdu, ale při práci, zejména nadměrné, se v těle i v mozku vylučuje mnoho působků, které ovlivňují tělesné funkce podobně jako látky podávané zvenčí. Pamatujete si možná ze školy, co je to adrenalin a jaké má účinky. Zjednodušeně by se dalo říci, že je to látka, která připravuje tělo na útěk nebo boj. Podle Anonymních workaholiků souvisí závislost na práci právě se závislostí na adrenalinu."

Prácemil: "I kdyby nějaká závislost vznikala, přece nepřestanu pracovat. To bych umřel hlady!"
Autor: "Mohu vás ubezpečit, že cílem překonání závislosti na práci není dokonalá lenost. Cílem je najít zdravou a prospěšnou míru. Černobílé vidění typu , bud' dřít do padnutí nebo nedělat vůbec nic', je znakem některých lidí závislých na práci."

Prácemil: "Kolik hodin denně mohu pracovat, abych ještě nebyl workaholik, nebo jak říkáte vy, závislý na práci?"
Autor: "Na tuto otázku se nedá jednoduše odpovědět z více důvodů: Různé druhy práce se liší, některé lze vykonávat i dlouhodobě bez většího rizika, zatímco jiné ne.
Liší se i odolnost podle věku, zdravotního stavu a tělesného i duševního vybavení.
Podstatné je také, jestli člověk překračuje rozumnou míru jen občas, kdy je to skutečně nutné, nebo soustavně, i když to nutné není. Odpovědi na důležitou otázku, kde končí běžné zaneprázdnění prací a kde začíná závislost na práci, budeme věnovat následující řádky."

Jak poznat závislost na práci
Test rizika závislosti na práci (work addiction risk test) profesora Robinsona. Odpovídejte na následující otázky některou z následujících možností. Za každou odpověď si připočítejte počet bodů, který odpovídá příslušné odpovědi.
Rozhodně ne: 1 bod
Spíš ne: 2 body
Spíš ano: 3 body
Jistě ano: 4 body

Pokud žádná z nabízených možností neodpovídá skutečnosti, vyberte tu, která je jí nejblíže. Odpovězte na všechny otázky a žádnou nevynechejte.
Většinu věcí dělám raději sám, než bych požádal o pomoc.
Jsem netrpělivý, když mám na někoho čekat nebo když trvá něco moc dlouho (např. pomalu se pohybující fronta).
Vypadá to, že jsem stále ve spěchu a v honičce s časem.
Když mám přerušit nedokončenou práci, jsem podrážděný.
Jsem hodně zaměstnaný a mívám současně rozpracováno víc věcí.
Dělávám více věcí současně, jako např. obědvám, píši poznámky a přitom ještě telefonuji. Často slibuji víc, než se dá splnit. Když nedělám nějakou práci, mám pocity viny. Je pro mě důležité vidět konkrétní výsledky své práce.
Víc mě zajímají výsledky práce než práce jako cesta, kterou se k nim dostávám.
Připadá mi, že pracovní záležitosti nepostupují dostatečně rychle nebo že se v této oblasti příliš dlouho nic neděje.
Přestávám se ovládat, když se věci nevyvíjejí podle mých přání nebo když mi okolnosti nevyhovují.
Kladu stejnou otázku znovu a znovu, aniž bych si uvědomoval, že jsem na ni už dostal odpověď.
Trávím spoustu času tím, že v duchu plánuji a přemýšlím o budoucích věcech a nevnímám současnost.
Pokračuji v práci i tehdy, když mi spolupracovníci říkají, že "padla".
Rozčiluji se, když lidé nedosahují mých měřítek dokonalosti. Když se dostanu do situace, kterou nemohu řídit a ovlivňovat, cítím se rozrušený. Mám sklon si při prácí dávat své vlastní termíny a pracovat pod jejich tlakem.
Když nepracuji, je pro mne těžké se uvolnit.
Strávím více času prací než zábavou s přáteli, koníčky a volnočasovými činnostmi.
Mám sklon začínat projekty ještě před tím, než byly připraveny. Hodně mě rozladí, když udělám třeba i jen malou chybu.
O práci hodně přemýšlím a věnuji ji víc času a energie než vztahu k přátelům a k lidem, které mám rád.
Zapomínám, ignoruji nebo odbývám narozeniny, výročí, rodinná setkání a svátky.
Dělám závažná rozhodnutí ještě před tím, než mám k dispozici potřebné údaje a než mám možnost si věc důkladně promyslet.

Sečtěte body, které jste získali. Podle autora odpovídá:
Pásmo 54 až 63 bodů lehké formě závislosti na práci. Pásmo 64 až 84 bodů střední formě závislosti na práci. Pásmo 85 bodů a více těžké formě závislosti na práci.

Prácemil: "Mají všechny kladné odpovědi stejnou hodnotu?"
Autor: "Mám dojem, že hledáte cestu, jak si svůj vysoký výsledek vysvětlit. Ale ať je po vašem. Profesor Robinson si dal práci a hledal, jak odpovídali závislí na práci na jednotlivé otázky. Na následující otázky odpověděli prakticky všichni kladně:
Dělávám více věcí současně, jako např. obědvám, píši poznámky a přitom ještě telefonuji. Často slibuji více, než mohu splnit. Když nedělám nějakou práci, mám pocity viny. Připadá mi, že pracovní záležitosti nepostupují dostatečně rychle nebo že se v této oblasti příliš dlouho nic neděje. Pokračuji v práci i tehdy, když mi spolupracovníci říkají, že padla."

Prácemil: "Kolik mi vyšlo vám neřeknu!"
Autor: "Máte k tomu asi důvod. Pokud vás to potěší, já jsem se pod 54 bodů také nedostal."
Prácemil: "Netýká se závislost na práci jen určitých povolání? Třeba manažerů?"
Autor: "U určitých profesích bývá tento problém častější. Jistý výzkum prokázal např. častý výskyt závislosti na práci u námořníků v ponorkách. Ale závislý na práci se může stát nejen manažer nebo námořník, ale í třeba řemeslník nebo žena v domácnosti. Asi si dovedete představit, že taková urputná hospodyňka závislá na domácích pracích může být pro celou rodinu postrachem. Člověk se může dokonce stát závislým i na práci, kterou nedělá jako svůj hlavní pracovní poměr. Psychologové, kteří pomáhají problémovým rodinám, dávno znají případy, kdy manželé dlouho a těžce stavěli rodinný domek a věnovali tomu veškerý čas. Když ho dostavěli, manželství se začalo otřásat nebo se dokonce rozpadlo. Pro práci si totiž odvykli jeden na druhého."

Z knihy Karla Nešpora "Závislost na práci". Vydalo nakladatelství Grada.