Komunikační škůdci

Většina z nás touží po efektivní komunikaci, a přesto je obtížné ji navázat. Jednou z příčin jsou nevědomí komunikační škůdci. Daří se jim zahltit až 90 % času. Účinní jsou zvláště tehdy, když mají obě strany nevyřešený problém nebo nenaplněnou potřebu.

Komunikační škůdci jsou riskantní odpovědi, které často, byť ne vždy, ovlivňují komunikace negativně. Jejich destruktivita se zvyšuje, pokud jsou mluvčí ve stresu. Jejich důsledky mohou být ničivé a zahrnují: snížení sebehodnoty druhého; vyvolávají defenzivní reakci nebo odpor; mohou vést k závislosti, odmítnutí nebo pocitu porážky; snižují možnost nalézt vlastní řešení problému. Každý škůdce vytváří emoční bariéru a snižuje možnost konstruktivně vyjadřovat opravdové city. Jejich opakované používání může zanechat trvalé vztahové škody.

Jaké komunikační škůdce používáme? Psychologové pojmenovali několik reakcí, které ničí komunikaci. Thomas Gordon vytvořil seznam, který nazval „tucet komunikačních špinavců“. Roztřídil je do tří hlavních kategorií: „soudy“, „rychlá řešení“ a „nezájem o pocit druhého“.

První čtyři patří mezi „soudy“.

Kritika. – Jedná se o negativní hodnocení osoby, činů nebo postojů druhého člověka. „Můžeš si za to sám. Na nikoho jiného to házet nemůžeš!“

Invektiva. – Snižování druhé osoby pomocí stereotypů. „To je pitomec!“ „Jsi jako všichni chlapi! Necitlivý sobec!“

Diagnostika. – Amatérští psychologové rádi určují diagnózy a spekulují o důvodech chování druhých lidí. „Vidím do tebe. Děláš to jenom, abys mě naštval.“ „Myslíš si, že když máš diplom, jsi lepší než já.“

Hodnotící chvála. – Jde o komunikační bariéru, která se vytváří pozitivním soudem osoby, jednání nebo postojů. „Ty jsi taková hodná holčička. Jsem si jistá, že mi pomůžeš s nádobím.“ Učitel na adresu žáka: „Ty jsi ale básník!“ (Ano, i chvála může být komunikačním škůdcem).

Následuje pět škůdců, kteří patří do kategorie „rychlá řešení“ a dokážou zvláštním způsobem odradit mladého člověka, který touží po tom, aby byl vyslechnut.

Příkazy. – Nařizujeme druhému, aby udělal to, co chceme. „Udělej si domácí úkol hned.“ „Proč?“ „Protože jsem to řekl.“

Hrozby. – Jedná se o pokus ovládnout chování druhého skrze hrozbu negativních důsledků. „Uděláš to nebo…“ „Okamžitě to vypni nebo…“

Moralizování. – Jednoduše se jedná o „kázání“. „Nemůžeš se rozvést. Přemýšlej o dětech.“ „Měl bys mu říct, že je ti to líto.“

Přehnané a nevhodné vyslýchání. – Jedná se o komunikační bariéru, díky které má mladý člověk pocit, že je u výslechu. „Kdy se to stalo?“ „Je ti líto, žes to udělal?“

Rady. – Tento komunikační škůdce direktivně směřuje a ovlivňuje druhou osobu. „Kdybych byl na tvém místě, rozhodně ho vykážu do patřičných mezí.“ „To má jednoduché řešení. Zaprvé…“

Poslední tři komunikační škůdci jsou vlastně triky, jak se vyhnout nutnosti vážně se zabývat pocity druhého.

Vyhýbání. – Pomocí úhybných manévrů a odvádění od tématu se vyhýbáme nutnosti zabývat se problémem. „Nesmíš na tom lpět. Pojďme mluvit o něčem příjemnějším.“ Nebo: „To tě trápí? Poslechni si, co se stalo mně…“

Logický argument. – Jedná se o snahu bombardovat druhého logikou a racionalitou, která úplně přehlíží jeho emoce. „Shrňme si fakta. Kdyby sis nekoupil nové auto, měl bys na školné.“

Ujišťování. – Ujišťování je snaha odvrátit druhého od negativních pocitů, které prožívá. „Nedělej si starosti. Ráno je moudřejší večera.“ „To se vystříbří.“

Falešné naslouchání je základem většiny komunikačních problémů. Byli jsme stvořeni se dvěma ušima a jen jedněmi ústy. To samo naznačuje, jak často bychom měli využívat jedno či druhé.

Z knihy Barry Ganea Láska je přivede domů. Vydal Advent-Orion.