Krize manželství

Rodinný život je ohrožován ze všech stran. Vnější tlak na udržení rodinných vztahů se neustále zeslabuje, v rodině je stále méně prostoru pro její zdravý, osobitý rozvoj. Zdravá rodina se stala vzácností, neboť jen zřídka se potkávají lidé, kteří by nenesli následky ze svých „nemocných" rodin.
V partnerských vztazích utrpěla věrnost, je narušena důvěra v druhého, a proto už neexistuje nezištná a nesobecká láska mezi mužem a ženou.

Nejpodstatnější část utváření osobnosti člověka a jeho charakteru se děje doma, v rodině. Co je to domov? Není to dům ani byt, ve kterém bydlíme. Není to kuchyň, není to obývací pokoj, ložnice ani dětský pokoj. Domov je především vzájemný vztah otce a matky.

Děti se doma cítí šťastné, když je vztah rodičů založen na lásce. Tento vztah předurčuje to, v jaké osobnosti děti jednou dozrají. Rodiče svým milostným vztahem prokazují svým dětem velikou službu, která přinese požehnání i do jejich rodin, jež jednou založí.

Rodina má velký společenský význam. Celá společnost je ohrožena, jsou-li rodiny v rozkladu. Historie nám potvrzuje tuto tezi.

Rodina by se dokázala obejít bez společnosti, společnost se však bez dobré rodiny neobejde. V současnosti můžeme být svědky toho, že mnohé státy narušují své základy tím, že přijímají různé zákony, které přinášejí morální úpadek. Tím si podřezávají větev, na které sami sedí. Umožňuje se žít lidem ve svobodných vztazích, bez zodpovědnosti, bez finančních závazků, tzv. na hromádce. To je sice pro ně pohodlnější, ale naprosto frustrující pro jejich děti.

Jen ve zdravé rodině mohou vyrůst zdraví jedinci. Je-li tomu naopak, nemůže člověk přinést státu žádné hodnoty, neboť sám žije na účet společnosti. Čeho dosáhne stát, kde je nutné vydržovat ohromnou armádu práce neschopných a psychicky nemocných lidí, kde narušené rodiny bez tepla domova a vzájemné lásky utvářejí nové nešťastníky? Tito se potom snaží nalézt smysl života v alkoholu a drogách. Všeho toho bychom se mohli zbavit, kdybychom měli zdravé rodiny.

Děti nemohou vyrůstat samy a stávat se zralými bez péče rodičů. Sebelepší mateřská školka či jesle nemohou nahradit vydanost rodičů (jeden druhému, dětem i Bohu). Jestliže mají rodiče zdegradovaný systém morálních hodnot, lze očekávat, že se to projeví také na jejich dětech, a to nejen v jejich partnerských vztazích, ale i zpětně ve vztahu k rodičům.

Je možné se v manželství vyhnout krizi?

Přes všechny negativní vlivy dnešní doby, které útočí na člověka, přes všechny tendence zlehčování partnerských vztahů, kde věrnost a manželství se jeví jako anachronismus (alespoň tak se k tomu staví většina masmédií), přes všechno to morální bahno, kterým dnešní mladá generace prochází, jsou lidé, kteří to se svým manželstvím myslí vážně a dělají vše proto, aby se vydařilo.

Když se dva lidé zamilují, je to pro ně něco tak silného a krásného, že jsou schopni kvůli sobě navzájem udělat takřka cokoliv. Muži bývají galantní a zdvořilí, ženy mírné a laskavé, je neustále o čem hovořit a náš vztah je pro nás tak důležitý, že se stává nejvyšší prioritou. Vše se zdá být tak snadné.
První rozčarování může nastat už krátce po svatbě. Ani si to neuvědomujeme, ale stále více očekáváme, čím nám náš miláček udělá radost, než abychom přemýšleli, čím bychom do vztahu mohli přispět sami. Chtě nechtě přijde čas, kdy se musím, a to někdy dost bolestně, probudit ze svého snu a začít si uvědomovat, kdo že je to vlastně ten člověk vedle mě. Nastává dlouhý proces sžívání, který s sebou přináší i mnohé slzy a nedorozumění.

Situace je paradoxní v tom, že čím více člověka miluji, tím snadněji a bolestivěji mě může zranit. A tak se stává, že nám na partnerovi vadí věci, nad kterými u jiných mávneme rukou.

Nikdo z nás není dokonalý a každý máme své chyby, se kterými se budeme celý život potýkat nejen my, ale především i náš partner, kterého se budou týkat nejvíce.

Šťastná a nešťastná manželství se neliší počtem konfliktů, ale způsobem, jak se ke vzniklé krizi dokáží postavit. Z toho vyplývá, že krize v manželství je něco zcela přirozeného a zákonitého, co se periodicky opakuje.

Dojde-li v našem vztahu ke krizi, je to spolehlivý ukazatel, že jsme někde něco zanedbali a opomenuli a že naše společné kroky se začínají rozcházet, že se naše cesta rozdvojuje. Teď záleží na mně, jestli v sobě najdu dost odvahy a upřímnosti se zastavit, podívat se kriticky na sebe, jaký je můj podíl viny na vzniklém nedorozumění. Jestliže dokážu rozpoznat a uznat svou chybu, nebude mi dělat větší problémy urychleně učinit to, co jsem zanedbal, či se omluvit za to, co jsem udělal špatně a vzniklou škodu napravit. V tomto směru se jeví krize jako spolehlivý barometr, který ukazuje, jak to s naším vzájemným vztahem vlastně je.

Pozitivní úloha krize

Čas od času mě překvapí záporná reakce partnera, které nerozumím. Jsem zmaten z krize, která nečekaně zasáhla do našeho vztahu, protože mám pocit, že pro nás dva dělám úplně všechno, co je v lidských silách. Je to velmi bolestné zjištění a v tu chvíli mě napadají černé myšlenky typu „házení flinty do žita", „pálení dobrého bydla" apod. Ale i tyto krize jsou opodstatněné a mají své přirozené důvody.

Každý z nás si z předchozího života v sobě nese rozličná vnitřní zranění, která jsou ukryta hluboko uvnitř jeho duše. Při běžném styku s ostatními lidmi se většinou nijak neprojevují. Avšak navážeme-li s někým intenzivnější vztah, začnou se tyto rány postupně projevovat. Obecně platí, že čím intenzivnější je vztah, tím skrytější rány se objevují.

Kdykoliv se takového místa dotkneme, zabolí to a partnerova reakce bude přiměřená jeho bolesti. I když tyto nechtěné doteky jsou nepříjemné a často jsou doprovázeny nedorozuměním, slzami a neoprávněnými výčitkami, je to jediná cesta, jak tyto vnitřní hnisající rány otevřít a vyčistit. Zároveň to svědčí o tom, že svůj vztah žijeme naplno a do hloubky. Zdánlivě snadná a bezkonfliktní „diplomatická" manželství naopak poukazují na to, že vzájemný vztah je pouze povrchní nebo účelový. Stojíme-li tedy o hluboký a láskyplný vztah, musíme počítat i s tím, že budou krize přicházet.
Buď v takových chvílích partnerovi nablízku. Naslouchej mu, snaž se mu porozumět a společně se pokuste nalézt kořen jeho bolesti.

Zvládnutá a vyřešená manželská krize nás obnoví a očistí a my můžeme znovu začít s novými silami obohacenými zkušenostmi z krizí minulých. Náš vztah je opět krásný, čistý, průzračný a díky periodickému očišťování stále vyzrálejší.

Naproti tomu ten, kdo se snaží manželskou krizi obejít a zlehčit, odkládat její řešení, kdo ji nebude brát vážně, nikdy nebude moci okusit, co je opravdový a hluboký manželský vztah, co je to skutečný pokoj v duši. Bez jednoty s partnerem nemohu být v jednotě ani se svým Bohem.

Petr a Milena Jandovi, ze sborníku přednášek Manželská setkání