Manželka za osm krav

Přijde mi na mysl pokaždé, když vidím, jak manželka znevažuje svého manžela, nebo když vidím ženu, která chřadne následkem manželova opovržení. Mám chuť jim říci: „Měli byste vědět, proč Johnny Lingo zaplatil za svou ženu osm krav."

Vlastně se nejmenoval Johnny Lingo, ale říkal mu tak Shenkin, ředitel penzionu na Kiniwatě. Shenkin pocházel z Chicaga a měl ve zvyku jména ostrovanů poameričťovat. O Johnnym se však zmiňovalo mnoho lidí v mnoha spojitostech.

Pokud bych chtěla strávit pár dní na sousedním ostrově Nurabandi, mohl by mě Johnny Lingo ubytovat. Kdybych si chtěla zarybařit, mohl by mi ukázat, kde nejlépe berou. Kdybych snad měla zájem o perly, přinesl by mi ty nejlepší kousky. Všichni lidé z Kiniwaty mluvili o Johnnym Lingo s uznáním. A přesto, když o něm hovořili, vloudil se jim do tváře úsměv, který byl nepatrně posměšný.

„Vezměte si s sebou Johnnyho Linga; pomůže vám sehnat, co potřebujete, a smluvení ceny nechte na něm," radil mi Shenkin. „Johnny umí sjednat obchod."

„Johnny Lingo!" Chlapec sedící nedaleko zahulákal Johnnyho jméno a válel se smíchy.

„O co jde?" chtěla jsem vědět. „Všichni mi říkají, abych se spojila s Johnnym Lingo, a pak se svíjí smíchy. Zasvěťte mě také do té legrace."

„Ale, lidé se rádi smějí," řekl Shenkin a pokrčil rameny. „Johnny je nejchytřejší, nejsilnější mladík na ostrovech. A na svůj věk také nejbohatší."

„Ale pokud je všechno tak, jak říkáte, co je na něm k smíchu?"

„Jen jediná věc. Před pěti měsíci, o svátcích, přijel Johnny na Kiniwatu a našel si tady manželku. Zaplatil za ni jejímu otci osm krav!"

Ostrovní zvyklosti jsem už znala natolik, že to na mě učinilo ohromný dojem. Za dvě nebo za tři krávy byste si pořídili slušnou až průměrnou manželku, za čtyři až pět krav velice přijatelnou.

„Panečku!" pronesla jsem. „Osm krav! Ta musí být krásná, až to bere dech."

„Ošklivá není," připustil a trošku se usmál. „Ale i ti nejlaskavější by o Saritě řekli, že na ní nic není. Sam Karoo, její otec, se už bál, že mu zůstane na ocet."

„A pak za ni dostal osm krav? Není to zvláštní?"

„Tolik za dceru nikdo předtím nedostal."

„A přesto říkáte, že na Johnnyho manželce nic zvláštního není?"

„Říkal jsem, že by bylo laskavé říci o ní, že je obyčejná. Byla kost a kůže. Chodila shrbená a se svěšenou hlavou. Lekala se svého vlastního stínu."

„No," řekla jsem, „je vidět, že v lásce platí, proti gustu žádný dišputát."

„Přesně tak," souhlasil muž. „A proto se také vesničané tak zubí, když o Johnnym mluví. Skutečnost, že nejchytřejšího obchodníka na ostrovech vypekl starý hloupý Sam Karoo, je neobyčejně uspokojuje."

„Ale jak se to mohlo stát?"

„To nikdo neví a každý se tomu diví. Všichni bratranci na Sama naléhali, aby žádal tři krávy a trval na dvou, dokud nebude mít jistotu, že Johnny zaplatí aspoň jednu. Pak přišel Johnny za Samem Karoo a řekl: „Otče Sarity, nabízím vám za vaši dceru osm krav."¨

„Osm krav," říkala jsem si, „toho Johnnyho Lingo bych ráda poznala."

Chtěla jsem ryby a chtěla jsem perly. Následujícího odpoledne jsem vytáhla loď na mělčinu na ostrově Nurabandi. Všimla jsem si, že když jsem se ptala na cestu k Johnnyho domu, jeho jméno nevyloudilo na rtech jeho nurabandských sousedů žádný zlomyslný úsměv. A když jsem pak setkala se štíhlým, vážným mladým mužem a on mě laskavě uvítal ve svém domě, byla jsem ráda, že se u svých vlastních lidí těší úctě, jež se nemísí s výsměchem. Posadili jsme se u něho v domě a zapředli rozhovor. Potom se zeptal: „Přicházíte z Kiniwaty?"

„Ano."

„Mluví se o mně na ostrově?"

„Říkají, že neexistuje nic, co bych mohla chtít a co byste mi nemohl pomoci sehnat."

Jemně se usmál. „Moje žena je z Kiniwaty."

„Ano, vím."

„Mluví o ní?"

„Trochu."

„Co říkají?"

„Ale, že..." Ta otázka mě vyvedla z rovnováhy. „Vyprávěli mi, že jste se vzali o svátcích."

„Nic víc?" Křivka jeho obočí mi napověděla, že ví, že se toho musí říkat více.

„Říkají také, že svatební smlouva zněla na osm krav." Odmlčela jsem se. „Nechápou proč."

„Na to se ptají?" V očích mu zableskla radost. „Všichni na Kiniwatě ví o těch osmi kravách?"

Přikývla jsem.

„Na Nurabandi to také všichni vědí." Hruď se mu dmula uspokojením. „Pokaždé, když se bude mluvit o manželské smlouvě, lidé si připomenou, že Johnny Lingo zaplatil za Saritu osm krav."

Tak to tedy je, pomyslela jsem si: ješitnost.

A pak jsem ji uviděla. Sledovala jsem ji, jak vstoupila do místnosti a dala na stůl květiny. Chvilku postála a usmála se na mladého muže vedle mě. Potom zase svižně odešla. Byla to nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděla. Držení ramen, křivka její brady, třpyt v jejích očích - to všechno vypovídalo o hrdosti, na niž jí nikdo nemohl upřít právo.

Obrátila jsem se k Johnnymu Lingo a zjistila jsem, že se na mě dívá.

„Obdivujete ji?" zeptal se s potlačovanou radostí.

„Je... je nádherná. Ale není to Sarita z Kiniwaty," dodala jsem.

„Je jen jedna Sarita. Možná, že nevypadá tak, jak se na Kiniwatě říká."

„To tedy nevypadá. Slyšela jsem, že na ní nic není. Všichni si z vás dělají legraci, protože jste se nechal Samem Karoo napálit."

„Vy myslíte, že osm krav bylo moc?" Na rtech mu přelétl úsměv.

„To ne. Ale jak to, že je úplně jiná?"

„Přemýšlela jste někdy o tom," zeptal se mě, „jaké to pro ženu musí být, když ví, se její manžel dohodl na nejnižší ceně, za kterou bylo možno ji koupit? A potom později, když si ženy spolu povídají, chlubí se, kolik za ně jejich manželé zaplatili. Jedna řekne čtyři krávy, jiná možná šest. Jak se cítí žena, kterou prodali za jednu nebo dvě krávy? To se mé Saritě nemohlo stát."

„Takže vy jste to udělal jen proto, abyste udělal své ženě radost?"

„Ano, chtěl jsem, aby Sarita byla šťastná. Ale chtěl jsem ještě něco víc. Říkáte, že je jiná. To je pravda. Ženu může změnit mnoho věcí. Věci, které se stanou uvnitř, věci, které se stanou venku. Ale na čem záleží nejvíce, je to, co si žena myslí sama o sobě. Na Kiniwatě věřila Sarita tomu, že nemá žádnou cenu. Teď ví, že má větší hodnotu než kterákoli jiná žena na celých ostrovech."

„Vy jste tedy chtěl..."

„Chtěl jsem si Saritu vzít. Miloval jsem ji a žádnou jinou."

„Ale..." Už jsem to téměř chápala.

„Ale," dodal klidně, „chtěl jsem ženu za osm krav."

Z knihy Roba Parsonse „Milovat proti všem předpokladům". Vydalo nakladatelství Návrat domů.