Kůň, nejlepší pomocník člověka

Už od stvoření světa patřili koně k nejlepším pomocníkům člověka. Například římská armáda jako jedna z prvních získala použitím koní obrovskou převahu. Staří Řekové využívali koně k rychlému doručování zásilek a Číňané zase vynalezli sedlo. Když Kolumbus přistál u břehů Ameriky, představil domorodcům „velké psy bílých mužů“. Pro severoamerické indiány se koně brzy stali součástí jejich života. Po dlouhá staletí byl kůň jediným spolehlivým dopravním prostředkem prakticky všude na světě. Je to také náš další neuvěřitelný tvor popírající evoluci.

Lidé zjistili, že křížením různých koní lze zvýraznit nebo potlačit některé jejich rysy a schopnosti. A tak máme tažné koně, dostihové koně, anebo malé poníky pro děti. V podstatě lze vyšlechtit téměř jakoukoliv velikost. Největší vyšlechtěný kůň měl v kohoutku téměř dva metry dvacet a vážil přes jednu a půl tuny. Naopak nejmenší koník byl vysoký pouhých 35 centimetrů s váhou okolo 9 kilogramů. Je to ale pořád jenom kůň. Nevyšlechtíte z něj krávu, opici, nebo prase. Jinými slovy, začnete koněm a skončíte koněm. Chcete vědět, jaké další úžasné vlastnosti koně mají? Pojďme na to!

Bůh stvořil koně naprosto unikátním způsobem. Jeho srdce je v poměru k velikosti těla docela malé. Samo o sobě by koňské srdce nestačilo efektivně rozvádět krev do celého těla a z toho důvodu má kůň ještě další čtyři samostatné pumpy v těle a těmi pumpami jsou jeho kopyta. Když koni zvednete nohu a podíváte na koňské kopyto zespodu, zjistíte, že po obvodu má tvrdou část, kdežto uvnitř má měkkou tkáň ve tvaru V, které se říká střelka. Když kůň došlápne, stlačí tuto měkkou střelku, a ta, když je stlačena, uvede do pohybu důmyslný mechanismus uvnitř kopyta, který stlačuje cévy, a tím vytlačuje krev z nohou směrem vzhůru do těla.

Proto, když kůň stojí ve stáji a nemůže se dlouho hýbat, tak zchromne. A většinou zchromne nejdříve na zadní nohy. Důvodem je to, že když se kůň chce někam podívat, otočí přitom hlavou a zároveň vždy mírně pohne předníma nohama. I kdyby to byl jen malý kousek, stačí to k tomu, aby se v nich rozproudila krev. Tento pohyb však není dost velký na to, aby bylo nutné přešlápnout i zadníma nohama, což způsobuje jejich nedokrvení. Krev se potom městná v žilách, kopyto se zanítí a kůň nakonec zchromne.

Když kůň naopak běží, spotřebovává velké množství energie, a tu po těle rozvádí právě krev. Díky kopytům je krevní oběh udržován v závislosti na rychlosti koně na optimální úrovni. Když jeho noha došlápne, vytlačuje krev vzhůru směrem k srdci, naopak když nohu zvedne, cévy se uvolní a okysličená krev stéká do nohou. Není to úžasné?

Ale to není zdaleka vše. Kůň má, jak můžete vidět, oči po stranách hlavy, takže vidí dobře do dálky a do strany, ale jakmile skloní hlavu a začne se pást, nevidí před sebe. Má ale velmi citlivý horní pysk pokrytý hmatovými vousy, kterými prohmatává okolní předměty. Díky tomu od sebe kůň dokonce rozezná i různé druhy rostlin. Řekněme, že jeden druh trávy je tady a druhý hned vedle, ale ten první mu chutná víc, kůň ale nevidí před sebe, aby zjistil, který je který. Jakmile se však skloní a přejede po trávě horním pyskem, ví přesně, o jakou trávu se jedná. Dokonce je schopen vytřídit i zrní, doslova oddělit zrno od plev.

Koně byli stvořeni s úžasnou schopností, která jim pomáhá vyrovnat to, že nevidí přímo před sebe. To, co nevidí, od sebe dokážou bezpečně rozlišit pomocí svých citlivých pysků.

Co se týče zubů, tak ty koňům rostou stále, i ve vyšším věku. Proto starší koně mají delší zuby. To je důvod, proč se znalci už odjakživa dívají koňům nejprve na jejich zuby, protože podle toho, v jakém jsou stavu a jak jsou dlouhé, poznají, jak starý kůň je. Nejstarší kůň se dožil údajně 62 let. Průměrná délka života koně je však okolo dvaceti až dvaceti pěti let.

Jako dentista si nedovedu představit, jak asi vypadaly zuby toho 62 let starého koně. Pravděpodobně trpěl záněty dásní nebo něčím podobným, těžko říct. Ale vy jistě znáte přísloví „Darovanému koni na zuby nehleď“. Nechci být vztahovačný, ale já stárnu také a se mnou i moje zuby. A tak když vidím starého koně a jeho dlouhé zuby s odhalenými krčky, vzpomenu si na sebe.

Víte o tom, že koně dokážou léčit a že jsou hojně využíváni k léčbě psychických a sociálních poruch? Například u mladých lidí s vysokou mírou agresivity. Jako by koně dokázali vycítit a zareagovat na to, jak se člověk cítí. Tak například nějakého vzteklého mladíka postavíte rovnou před koně a necháte je spolu nějaký čas.

Mladík na koně začne mluvit, ale jak je plný vzteku a úzkosti, kůň to okamžitě vycítí a začne před ním couvat. Mladík ale nechce, aby před ním kůň couval, touží se s ním spřátelit, a tak na něj začne mluvit jinak a pomalu mění svůj přístup. Kůň ho tím vlastně učí kontrolovat své emoce a dovoluje mu tak říkajíc „vyjít ze sebe”. Kůň ale nedá na nějaké hezké řeči, pokud budete dál nervózní nebo agresivní, kůň to vycítí a stejně nepřijde. Tím vás postupně učí lepší sebekontrole a pozitivnějšímu a radostnějšímu vnitřnímu naladění, a pak vám vaše přátelství oplácí.

Kůň je proto součástí různých terapií a samozřejmě každý, kdo koně má, ví, že má tyto úžasné schopnosti, a podle toho s ním také jedná. Kůň je zkrátka Božím darem, který má člověku obohacovat jeho život.

Z DVD Jobe Martina Neuvěřitelná stvoření popírající evoluci. Vydalo Štúdio Nádej a Maranatha.