Láska a krása

Láska se rodí ze vzájemné přitažlivosti mezi mužem a ženou. A čím jasněji je každý z nich definován, tím je jeden pro druhého neodolatelnější. Je zajímavé, že studie ukazují, že sexuální touha se nerodí v první řadě na základě zrakového vjemu, ať už je pokradmý nebo neskrývaný, tedy na základě primárních sexuálních charakteristik, ale spíše na základě nejzřejmější sekundární sexuální charakteristiky člověka, která je popisována jako harmonický celek.

Jinými slovy, když dojde na lásku, krása neznamená barvu očí, ani pohled, vlasy, nalíčení či oblečení.

Muž shledává ženu krásnou, protože působí dojmem přirozeného půvabu. Slyší něhu v jejím jasném, vyšším hlase, vidí jemnost na její tváři, všimne si hebkosti jejích vlasů a promyšlený způsob, kterým se obléká, mu poskytne představu o jejích měkkých křivkách.

Žena shledává, že muž je přitažlivý, protože působí dojmem přirozené síly. V jeho nízko posazeném hlase slyší sílu, vidí vážnost v jeho tváři, všimne si nepoddajnosti jeho vlasů a dobře střižený oblek jí poskytne představu o čistých linií jeho těla a silných svalech.

Co se týká pravé touhy ženy, je krása ženy definována její schopností vyvolat v muži hluboký zájem o její ženskost. Je to žena, která je v ní, kdo vyvolává jeho lásku, kterou on zakouší jako pocity něhy, obdivu a celkového pocitu rozkoše a duševní pohody. Když žena vyvolá v muži potřebu milovat, vybrušuje ji a směřuje ji k touze svého srdce, kterou je být milována. Krása ženy spočívá v jejím ženství, v její ženskosti. (Krása muže spočívá v jeho mužnosti.) Ženskost nikdy nezestárne. S přibývajícím časem je stále krásnější, více fascinující, půvabnější a intenzivnější. Jedná se o nepopíratelný imperativ ženské bytosti. Touha ženy po lásce se nedá udusit.

Už jsme si řekli, že těšit a vyhovět, tzn. učinit sama sebe kompatibilní a vstříc vycházející osobností, představuje dynamický rámec ženského chování. Ženy chtějí druhé těšit. Jedná se o právoplatnou, zdravou a normální touhu, která je nezbytná pro zajištění harmonie v páru. Je však naprostou tragédií, pokud se žena domnívá, že jediným způsobem, jak může muže potěšit, je být krásná podle současných módních měřítek. Není samozřejmě těžké nechat se chytit do této pasti, když se v podstatě každá a kdekoliv, ať už vědomě či podvědomě, domnívá, že jedinou cestou, jak být milována, je podřídit se tyranii posledního módního výstřelku.

V naší společnosti se ocitly síla charakteru a mravní odvaha na okraji zájmu z pohledu ústředních hodnot a indikátorů krásy. Jejich místo takřka bezvýhradně zaujaly stále se proměňující představy o tělesné kráse. V pohádkách i v mytologii pro dospělé je fyzická krása magickou ingrediencí, která zajišťuje úspěch, bohatství, slávu a lásku... tak dlouho, pokud si ji ti, kteří ji mají, dokáží udržet.

Je to zcela absurdní situace, protože fyzické krásy se ani zdaleka nedostane každé ženě - a samozřejmě, že si ji žádná nemůže udržet napořád! A navíc, nic není tak relativní či tak nepostižitelné, jako je tělesná krása. Ale přitom platí, že nic není pro ženu naléhavější než její potřeba být milována.

Dá se to vyjádřit takto: není možné, aby žena naplnila svoji touhu po tom být milována tím, že se bude fintit a parádit. Pokoušet se přivolat lásku prostřednictvím líčení je jako zkoušet chytat do ruky sluneční paprsky. Od chvíle, kdy žena porozumí výšce, šířce a hloubce své touhy po tom být milována, začne si také uvědomovat, že k naplnění této potřeby nepostačí pouhá fyzická krása. Bude to vyžadovat inteligenci - inteligenci jejího srdce.

Takový druh inteligence žena potřebuje, aby si přiznala, jaká je její pravá a nejdůležitější touha. A je to tento druh inteligence, který jí umožní, aby hrála svoji vlastní úlohu v lásce, aby si ustavila ty správné priority v lásce, aby porozuměla svému milovaném a pomohla mu stát se lepším mužem. Vyžaduje to inteligenci srdce, má-li žena sebrat odvahu a prohlásit, že skutečná krása pochází z ženskosti a že tato ženskost se neprojevuje v pomíjivém umění svádění, ale v integritě, důstojnosti, zdrženlivosti, slušnosti, skromnosti a dobrém vychování, podobně jako ve způsobu, jakým se žena chová, obléká, mluví, pracuje, hraje si, přemýšlí a sní. V krátkosti, být krásná znamená být žena.

Myslet jako žena

Pamatujete si ještě na ty dny, kdy všechny malé dívky snily o tom, že se jednoho dne vdají a budou mít děti? Povídaly si o tom, šeptaly se a chichotaly. Jejich oči zářily a jejich srdce bušila - toužily po tom tolik, že se už nemohly dočkat, až to nastane. Věděly, že v jejich životě budou i jiné věci, jako je studium nebo práce, ale jejich hlavním cílem (který se nesnažily zakrývat) bylo, aby se dostaly pod ochranu manžela a převzaly svoji roli matky. Nic se ve skutečnosti od těch časů nezměnilo, jen si dnes už netroufáme o tom mluvit. Ve skutečnosti se to ani změnit nemůže, protože ženská sexualita má hluboký vliv na to, kým žena je. A právě její sexualita dává podobu touze jejího srdce.

Když žena naslouchá svému srdci, vyzařuje takový druhý spontánní radosti, který se odráží na její tváři a v jejích veselých, dokonce i vyzývavých způsobech. Postupně si uvědomuje svůj půvab a mateřský potenciál, a to je to, co přitáhne muže, protože muži vždycky vyhledávají extra energii, odvahu, sílu a vitalitu, kterou mají ženy.

Pocity zralé a plně rozvinuté ženy se vždy točí okolo její schopnosti přijímat a okolo mateřského instinktu. Dokáže pak odpovídat na mužské pocity, které se točí okolo instinktu po proniknutí a majetnických pudů. Z takových pocitů se rodí obdiv vůči ženě a úcta k muži. Žena si je vědoma toho, že její potřeba muže je dvojnásobná, neboť aby dokázala rozptýlit pocit neúplnosti, který ji pronásleduje, musí někomu patřit a potřebuje dát život.

Každý výraz ženskosti koresponduje s výrazem mužskosti, oba na oplátku korespondují s projevy vajíčka a spermie, které jsou zacíleny k tomu, aby se spojily v perfektním sjednocení. Hluboká psychologická potřeba ženy být milována tak je vyjadřována touhou po úplném a pasivním blahu, které je výsledkem přímé, ale přesto zdrženlivé iniciativy muže (spermie směřuje přímo k vajíčku, pronikne do něj ale pouze tehdy, když k tomu vajíčko svolí). To znamená, že se žena musí naučit takovým způsobům mluvení, chování a reagování, které nepřímo přitahují a vlastně oklikou znamenají souhlas.

Na rozdíl od muže, jehož myšlenky jsou naplněny vyžadováním, jsou myšlenky ženy namočeny ve vzdorování. Muži vytrvale žádají a ženy vytrvale odmítají - a čím více odmítají, tím více muži trvají na svém. Žena se nevzdá dříve, než na úplném konci, protože se nemůže úplně odevzdat, dokud nemá absolutní důkaz, že je skutečně milována mužem, který ji dokáže od hlavy až k patě zahrnout něhou. Tím, že odmítne se vzdát příliš rychle anebo zaslepeně, žena spolupracuje s mužem a napomáhá tomu, aby mohla vzkvétat jeho mužnost. Čím více se ona chová jako žena, tím více se on bude chovat jako muž. Není překvapivé, že brzy zjistí, že bez sebe už prostě nedokáží žít.

Přemýšlet jako žena tedy znamená souhlasit s tím, že budu hrát úlohu pomocníka svého muže. Žena musí samu sebe vidět vzpřímenou vedle svého muže, na stejné rovině, jak mu nabízí podporu, pomoc, spolupráci a účast. Je jeho partnerkou, nikoliv jeho podřízenou, a pracuje spolu s ním na dosažení společného cíle: ustavit, vyživovat a udržet jejich lásku. Odpor, který žena projeví, když je mužem pronásledována, v ní vytvoří silné a neotřesitelné odhodlání, které jí zabrání, aby se vzdala své pozice v manželství a opustila svoji úlohu upřímné, poctivé a oddané pomocnice, a to nezávisle na tom, co to bude stát.

Hrát roli pomocnice v páru vždycky neznamená muset „dělat" určité věci. Docela často to ve skutečnosti znamená zajistit, že některé věci se nebudou dít. Žena například nesmí připustit, aby s ní muž jednal hrubě anebo ji uhodil, nesmí jej nechat se opít, nesmí jej nechat zabývat se pornografií, nesmí připustit, aby byl líný nebo nečinný, nesmí připustit, aby jí byl nevěrný a aby opustil ji i její děti.

Když žena nechá muže, aby dělal, co chce, je to jakoby ho nenáviděla. Cožpak chce, aby se zničil? Když žena nechá muže dělat, co se mu zlíbí, má ho ve skutečnosti ráda? Není možné, že k němu ve skutečnosti chová hlubokou nechuť a že její poslušná poddajnost je ve skutečnosti zradou, která ukrývá touhu, již ovšem nepřipustí, muže rozdrtit? Mohlo by to být tak, že její svatost nebo mučednictví jsou ve skutečnosti zástěrkou pro otřesnou pýchu anebo zbabělost - protože se ve skrytu duše domnívá, že je lepší než on? Anebo si možná jen udržuje odstup a věří, že do toho, co dělá, jí nic není a nijak se jí to netýká?

Milovat někoho neznamená nechat jej sobě samému napospas. Někoho milovat znamená vážit si jej, chtít jej respektovat a dělat všechno pro to, abych jej mohl respektovat. Žena, která muže opravdu miluje, nemůže připustit, aby sám sebe snižoval v jejích očích. Musí proto klást odpor jeho špatným návykům a sklonům a nesmí je podporovat tím, že by je živila. Je však naneštěstí až příliš mnoho žen, které dávají přednost nezájmu před bojem o spásu svého manžela i svých dětí!

Mnohé ženy takovéto poznámky urážejí. Trvají na tom, že strávily celý život odsuzováním chování svého manžela. Dovolte, abych byla upřímná: stěžovat si není totéž jako klást odpor. Štěkat není totéž jako kousat. Ženy musí maximálně využít všechny možnosti pasivního odporu. Musí dokázat říct jasné NE. Ne, ve jménu svého poslání matky a vychovatelky, ne ve jménu své mise ženy a lidské bytosti stvořené k Božímu obrazu. Ne, ve jménu důstojnosti muže, který byl také stvořen k Božímu obrazu. Ne zlu. Ne špíně. Ne ubohosti.

Myšlení ženy je založeno na konceptu „ne", kterým vlastně říká „ano". Mužovo myšlení je vystaveno okolo „ano" a ještě jednou „ano". Jeho iniciativa je jak přímá, tak současně zdrženlivá, pozvání ženy je nepřímé, ale podmanivé. Muž a žena byli stvořeni k tomu, aby se vzájemně oslovovali, aby si naslouchali, aby si odpovídali, aby se jeden v druhém rozpouštěli, aby se množili a - až se jejich srdce i mysl propletou - aby poznali zázrak lásky, která dává a která dostává.

Má-li být žena krásnou, musí myslet jako žena. Musí vědět, jak říct ne... a pak ano - pokud a když je všechno v pořádku.

Z knihy Daniele Starenkyj „Touha ženy". Vydala Maranatha společně se Společností Prameny zdraví.