Láska je láska
Bylo zkoumáno deset tisíc ženatých mužů, kteří netrpěli žádným onemocněním ani bolestmi srdce, současně však měli hodně rizikových faktorů, jako je zvýšený cholesterol, vysoký tlak krve, měli vyšší věk, cukrovku nebo se u nich již objevily poruchy na EKG. Po určité době se u nich projevila srdeční nemoc díky výskytu těchto rizikových faktorů.
Výsledky studie byly překvapivé. Byl zjištěn jeden rozhodující rizikový faktor, který se ukázal jako nejdůležitější pro předčasné propuknutí nemoci a který zvyšoval riziko vzniku nemoci dvacetinásobně!
Dvacetkrát vyšší pravděpodobnost vzniku nemoci a bolesti srdce v průběhu následujících pěti let měli ti muži, kteří odpověděli „Ne" na otázku: „Projevuje vám manželka svoji lásku?"
Závěr studie byl jednoznačný: „Láska a podpora partnera je důležitý faktor, který zjevně snižuje riziko anginy pectoris dokonce i tehdy, jsou-li přítomny jiné rizikové faktory."
Odpověď na tuto osobní otázku předpověděla výskyt nemoci v průběhu uvedených pěti let přesněji než tělesné rizikové faktory.
Studie s podobnými výsledky nejsou ojedinělé. Laskavé vztahy, přátelské chování, projevená hodnota člověka a malé každodenní projevy lásky pomáhají přežít mnohým lidem s různými diagnózami.
Nečekejte, až vás někdo obšťastní některým z projevů lásky. Projevte lásku sami předně svým nejbližším, a pak všem, kteří to potřebují. Laskavému jednání se může naučit i ten, kdo na to není zvyklý a projevuje se dosud spíše hrubě. Dotyčného člověka třeba pohlaďte, obejměte, vyslechněte, pozvěte někam nebo třeba jako projev lásky (manželce) umyjte nádobí. Můžete pro někoho na louce utrhnout kytičku, říct laskavé slovo nebo slova uznání, můžete člověka ujistit o jeho cenných vlastnostech nebo mu darovat nějakou drobnost, která potěší. Z vašeho častého jednání se vytvoří návyk a později životní postoj, který vám setře rozdíly mezi více a méně oblíbenými lidmi. Zdraví to nepřinese pouze lidem, kterým takto lásku projevíte, ale předně vám.
Vliv smíchu a radosti na zdraví
Dr. Norman Cousins ve své knize píše o své vlastní nemoci. Na nemoc, kterou mu diagnostikovali, umírá pacient obvykle v době mezi 4 až 20 lety od propuknutí onemocnění. Pouze jeden z pět set lidí tuto nemoc přežije. Jeho nemoc se projevovala tvrdnutím kůže, což způsobovalo ztížený pohyb prstů, nemohl se obrátit v posteli, měl boule po celém těle, měl ztuhlé žvýkací klouby a spojivové tkanivo v páteři se rozpadávalo.
Po nasazení množství léků na utišení bolestí pociťoval řadu nesnesitelných vedlejších účinků. Když i přesto nedokázal spát, řekl svému lékaři: „Už mám dost všech léků, nezvládám jejich vedlejší účinky. Chtěl bych ukončit toto utrpení, které léky pouze zhoršují, a zkusím být pouze šťastný!" Požádal přítele, aby mu do nemocnice poslal komedie, které mu pak sestřičky pouštěly. Vždy po 10 minutách pořádného smíchu mohl spát 2 hodiny bez bolesti! To předtím nedokázal. Z důvodu rušení jiných pacientů smíchem ho museli převézt do blízkého hotelu, kde pokračovala „smíchoterapie". Kontrolní odběry sedimentace prokázaly neuvěřitelné zlepšení zdravotního stavu. Už po 8 dnech začal úplně bez bolesti hýbat prsty, boule na zádech a krku se začaly zmenšovat a vyléčil se natolik, že byl schopen se vrátit do práce. Časem dokázal ruce a klouby ovládat natolik dokonale, že znovu udržel kameru pevně v rukou či hrál těžké klavírní skladby.
Smích od srdce stimuluje sympatikus. V těle se vytvářejí katecholaminy, což způsobuje, že se v mozku vyplavují endorfiny. Ty způsobí, že se člověk cítí dobře, a dokáží tlumit bolest lépe než morfium. Mimo jiné zvyšují aktivitu bílých krvinek a tím zlepšují imunitní systém.
Zdravotní účinek radosti a smíchu je znám již tisíce let. Moudrý Šalomoun napsal: „Radostné srdce hojí rány, kdežto ubitý duch vysušuje kosti." Přísloví 17,22 - Bible, Starý zákon
Vliv společenství na zdraví
Studie publikovaná v New England Journal of Medicine zkoumala pacienty, kteří po infarktu srdce užívali léky beta-blokátory, jež mají zlepšovat regeneraci srdce po infarktu. Dotazník vyplnilo 2300 pacientů. Ti pacienti, kteří byli sociálně izolovaní - osamocení nebo bez příslušnosti k nějaké skupině lidí (z toho vyplýval vyšší výskyt životního stresu), měli úmrtnost čtyřikrát vyšší kvůli náhlému selhání srdce než ti, kteří měli sociální podporu. Psychosociální faktory včetně sociální podpory pacientů měly mnohem silnější vliv na ochranu před předčasnou smrtí než beta-blokátory, které byly zrovna testovány.
Byla vypracována studie (trvající pět let) na 2025 lidech starších 55 let, jejímž cílem bylo zjistit, jaké faktory umožňují nejlépe předpovídat dlouhověkost. Pravidelná návštěvnost bohoslužeb (která zahrnuje možnost společenství, stejně tak jako i dimenzi víry) byla nejlepším indikátorem dlouhověkosti ze všech studovaných faktorů. Vědci brali v úvahu příjem, vzdělání, civilizační nemoci, další nemoci, zdravotní návyky, fyzickou aktivitu, kouření, pití, tělesný tuk, sociální zapojení a psychický stav. Návštěvnost bohoslužeb však mezi nimi zůstávala nezávislým a nejsilnějším předpovědním faktorem.
Zdá se, že církevní společenství, různé zájmové skupiny nebo třeba parta dobrých přátel jsou velkým přínosem pro vývoj zdravotního stavu jednotlivce oproti lidem osamoceným. Pozitivní vliv je vytvářen společenstvím lidí, kteří jsou si blízko. Léčebný účinek zdravého sociálního prostředí pramení zřejmě ze samotné podstaty a potřeby člověka - byl stvořen jako společenská bytost a společenství a budování vztahů mělo být součástí jeho přirozeného prostředí.
Překvapivě mnoho lidí se cítí být osamoceno. To je výzva pro každého, v jehož okolí se takovíto lidé nacházejí. Jejich život a zdraví mohou být daleko kvalitnější, přineseme-li jim alespoň trochu lásky, naděje a úcty. Kdo ví, jestli zrovna tímto otevřeným postojem vůči osamoceným lidem nezasejeme něco, co budeme jednou sami v období naší osamělosti sklízet. Navíc je vztah k našemu okolí zrcadlem našeho komplexního zdraví (v oblasti sociální, duševní a duchovní). Zdravým přístupem k okolí se může zlepšit také můj stav, stejně tak jako se může zlepšit moje zdraví správným přístupem mého okolí ke mně.
Vliv víry a modlitby na zdraví
Spiritualita (chápaná jako víra ve vyšší moc, která dává životu smysl) zlepšuje zdraví a významně prodlužuje život - to jsou výsledky dvou nedávno publikovaných studií. V první z nich se dožívali lidé, kteří jednou nebo vícekrát týdně navštěvovali bohoslužbu, v průměru asi o osm let vyššího věku (83 let) než ti, kteří na bohoslužbu nikdy nezavítali (75 let). Riziko úmrtí z jakékoli příčiny bylo během devítiletého sledování u druhé skupiny vyšší o 87 %.
Ve druhé studii na 442 pacientech kliniky v Georgii měli pacienti s vyšší spiritualitou lepší celkové zdraví a méně trpěli bolestmi než pacienti, kteří uváděli nižší úroveň spirituality.
Vliv náboženství na zdraví se stal během několika minulých let předmětem řady výzkumů. V nedávné době byly výsledky více než čtyřiceti takových studií zpracovány ve velké statistické analýze. Vědci tak zjistili skutečně zajímavé informace. Během doby, kdy různé studie probíhaly, měli lidé, kteří pravidelně chodili na bohoslužby a věnovali se dalším náboženským aktivitám, o 29 % nižší úmrtnost než lidé, kteří se veřejné bohoslužby účastnili jen velmi zřídka nebo vůbec.
I když je náboženství jen jedním z důvodů, proč někteří lidé žijí déle než jiní, vědcům se podařilo identifikovat řadu faktorů, které by mohly osvětlovat, proč pravidelné návštěvy bohoslužeb přinášejí zdravotní prospěch. Častá návštěvnost bohoslužeb s sebou obvykle přirozeně nese silnější sociální podporu a síť přátel. Vědci rovněž zjistili, že lidé, kteří vedou aktivní duchovní život, mají tendenci více se starat i o své tělesné zdraví. Zajímavé je, že tato analýza dat od více než 125 tisíc lidí ukázala, že pravidelní návštěvníci kostela měli i nižší stupeň obezity.
Jistě mi dáte za pravdu, že návštěva bohoslužeb není totéž jako víra. Víra je otevřeným projevem důvěry k někomu, komu věříme. V případě křesťanů se jedná o vyjádření důvěry biblickému Stvořiteli. Takto vnímaná víra včetně praktikované modlitby nebo meditace má několik zdravotních předností:
- přenesení břemena často spletitého života z mých ramenou a předání do rukou Božích
- snížení pocitu zodpovědnosti (a tím i stresu) za něco, co nedokážu ovlivnit
- uvolnění emočního napětí díky ventilaci emocí a pocitů viny na modlitbě
- naděje a šance na nový začátek díky přijetí a odpuštění
- uvolnění napětí vztahových problémů díky každodenní možnosti odpouštět
- vnitřní pokoj pramenící z projevů lásky lidem bez rozdílu a bez podmínky
- snížení strachu a nepokoje díky naději na lepší (předpověděnou) budoucnost
To všechno může mít potencionální nebo faktický vliv na zdraví lidí praktikujících víru. Tyto přednosti však nemohou být projeveny u předstírané, formální víry nebo u víry zaměřené na skutky nebo vykonávání náboženských úkonů, protože pozitivní účinky jsou důsledkem vztahu důvěry.
O vlivu modlitby na zdraví lidí hodně slýcháváme, ale je jen velmi těžké udělat vědeckou studii uzdravení díky víře a modlitbě. V té dané situaci, kdy se za něco modlíme, obvykle neexistuje žádný srovnávací vzorek potřebný pro vědeckou studii. Také individuální zkušenost, tzn. jedna konkrétní zkušenost modlitby za jednoho člověka, jednu nemoc, nemá za určitých podmínek velkou výpovědní vědeckou hodnotu. Přesto však můžeme za jistých podmínek provádět určité vědecké studie.
Tak jako vztah k našemu partnerovi a komunikaci s ním nevytváříme na základě vědeckých studií, ani vztah k Bohu nebudeme budovat až na základě toho, jestli nám věda potvrdí, že modlitba funguje. A přesto máme každý z nás možnost zjistit, jestli funguje. Můžeme to vyzkoušet. Jak víru, tak i modlitbu. Obě jsou součástí zdravého životního stylu a mají svůj nemalý podíl na celkovém zdraví jednotlivce. Při praktikování (ani při zkoušce „funkčnosti") však zajisté nemá místo vypočítavost ani zištnost, pouze upřímnost, opravdovost a čestnost. Pro mnohé z nás je upřímná a vytrvalá modlitba jediným možným způsobem, jak se zbavit závislosti nebo zvyku. Klíč ke změnám v tělesné oblasti najdeme často v oblasti duchovní.
Z knihy Romana a Halyny Uhrinových „Nevařte podle kuchařek". Vydalo nakladatelství Advent-Orion.