Legenda o stvoření ženy

Po delším uvažování vzal Stvořitel
- zakulacenost měsíce, ohebnost a přilnavost vinné révy a chvění trávy;
- štíhlost rákosového stébla a rozkvetlou nádheru květů;
- lehkost listí a jas slunečních paprsků;
- slzy mraků a nestálost větru;
- plachost zajíce a marnivost páva;
- měkkost papouščí hrudi a tvrdost diamantu;
- sladkost medu a krutost tygra;
- pálivost ohně a chladivost sněhu, mnohomluvnost straky a zpěv slavíka;
- faleš jeřába a věrnost divoké kachny.

Všechny tyto nehmotné elementy spojil Stvořitel v jednu bytost a přivedl ji k muži. Asi za týden přišel muž ke Stvořiteli a řekl: "Pane, žena, kterou jsi mi daroval, činí můj život nešťastným. Bez přestání mluví a nesnesitelně mne trápí, takže nemám žádného klidu. Chce, abych se jí stále věnoval, a já tím jenom ztrácím čas. Při každé maličkosti nadělá mnoho křiku a vede lenivý život. Přišel jsem, abych ti ji vrátil, protože s ní nedokážu žít."

"Inu, dobře," řekl Stvořitel a vzal si ženu zpět. Avšak za týden přišel muž opět ke Stvořiteli a řekl: "Pane, od tě doby, co jsem ti to "stvoření" vrátil, je můj život prázdný. Stále na ni musím myslet, jak tancovala a zpívala, jak se na mne z koutků svých víček dívala a jak se pak ke mně přitulila. Byla tak krásná na pohledění a tak měkká na dotek! Její smích mne obšťastňoval. Prosím, vrať mi ji!"

"Tak dobře," řekl Stvořitel a vrátil mu ji. Avšak za tři dny přišel muž znovu a řekl: "Pane, nevím, nedovedu to prostě vysvětlit, ale po všech těch zkušenostech s ní jsem došel k závěru, že s ní mám přece jenom více starostí nežli radostí. Proto tě prosím, vezmi si ji znovu nazpět. Nemohu s ní žít!"

Nato Stvořitel muži řekl: "Dělej, ať co nejrychleji zmizíš! Už toho mám dost! Žij, jak umíš!" Ale muž odvětil: "Já s ní ale doopravdy neumím žít." "A bez ní také nedokážeš žít," odpověděl Stvořitel, obrátil se k muži zády a pokračoval ve své práci.

"Co tedy mám dělat," řekl muž téměř zoufale. "Nedokážu žít s ní, a nedokážu ani žít bez ní!"