Máme rádi zvířata?

Většina vajec na našem trhu pochází z klecových nebo podestýlkových chovů, v nichž jsou doslova uvězněny tisíce slepic, silně omezených ve svých základních životních potřebách. Spotřeba vajec se za poslední půl století zdvojnásobila a to především vlivem jejich vzrůstajícího potravinářského využití. Málokdo se při nákupu úhledné krabičky s vejci, kuchyňských polotovarů nebo různých sladkostí a těstovin pozastaví nad původem vajec v nich obsažených. Nutriční hodnota vajec přitom není nenahraditelná a jejich konzumace je spíše naší potravinovou zvyklostí než životní nutností.

Slepice na paprice

Většina tzv. nosnic je dnes chována v intenzivních klecových nebo podestýlkových systémech, na minimálním prostoru s radikálním omezením jejich základních životních potřeb. Jsou vyšlechtěny na maximální produkci vajec, dnes více než dvojnásobnou oproti jejich původním schopnostem. Tyto podmínky se velmi negativně podepisují na duševním a fyzickém zdraví slepic.

Po vylíhnuti jsou kuřata tříděna podle pohlaví - samečci, kteří jsou pro výrobu vajec zbyteční, se usmrcují. Samičkám se často upaluje špička zobáku pro prevenci před zraněním při případných konfliktech mezi slepicemi.

V těchto kasárenských systémech jsou v klecích většinou chována již kuřata. Po necelých pěti měsících jsou slepice přemístěny, obvykle po pěti do snáškových klecí; v kleci připadá na jednoho ptáka plocha tří čtvrtin formátu A4, podlaha klece je celopletivová, bez pevné podložky na níž by mohly slepice pevně stát nebo v ní hrabat, není zde žádná možnost k úniku před ostatními. Znemožnění prakticky jakéhokoli širšího pohybu a provádění základních aktivit způsobuje slepicím špatné fyzické zdraví a zhoršenou imunitu, psychický stres a následné poruchy chování. V kleci často dochází k vážným poraněním pařátů, křídel, nebo zlomeninám - vlivem u nosnic velmi časté osteoporózy kostí.

Utrpení slepic zvyšuje praktická nemožnost realizovat dostatečnou péčí o jednotlivá zvířata - v dnešní klasické chovné hale bývá ustájeno okolo 20 tisíc nosnic -, při jen povrchních prohlídkách nemusí být případné nemocné a slabé slepice nikdy nalezeny: jsou tak odsouzeny k pomalému umírání. Denně umírá v jedné klasické hale velkochovu v průměru pět slepic.

Vejce z tzv. alternativních chovů pocházejí u nás většinou z podestýlkových systémů, v nichž jsou nosnice ustájeny pohromadě v chovných halách, kde mají poměrně větší volnost pohybu než v klecích. I tyto chovy však s sebou nesou řadu rizik. Nosnice bývají obvykle navzájem velmi agresivní. Hrozí zde v mnohem větší míře propuknutí různých infekčních onemocnění. Výsledkem je, že v těchto systémech bývá vyšší úmrtnost než v klecových systémech.

Po běžných dvanácti měsících intenzivní snášky klesá u slepice produkce vajec - je tedy poražena na maso druhořadé kvality.

A ta kráva mléko dává…

Mléko je v současné době získáváno převážné v intenzivních chovech tzv. dojných krav, neboli dojnic. Produkce mléka je spojena s enormní fyzickou i psychickou zátěží dosahující až na hranici možností krav; této zátěži jsou vystavena také telata, jakýsi "vedlejší produkt" výroby mléka.

Ještě za první republiky byla většina krav chována v menších domácích chovech. Mléka bylo tolik, aby se pokryly potřeby domácností, bylo prodáváno na.venkovských trzích i ve městech.

Dnes produkce mléka několikanásobně přesahuje jeho skutečnou potřebu - ostatně, pro naši výživu vůbec mléko nepotřebujeme, rozhodně ne v takovém množství, jaké je nám nabízeno (často až vnucováno) -jeho nadprodukce má také jistý politický podtext. Mléko je ekonomicky výhodnou surovinou, s níž se dá úspěšně obchodovat.

Vše nakonec odnášejí dojnice, ať již zvyšováním jejich počtů v intenzivních chovech nebo v důsledku tlaku na další zvyšování produkce mléka a s tím spojenými problémy.

Ať to chceme nebo ne, ať to víme nebo ne, nákupem každého jogurtu, sýra nebo dortíku (s výjimkou výrobků z mléka pocházejících z ekologických chovů) poskytujeme důvod pro to, aby v intenzivních kasárenských velkochovech prožívaly svůj život v utrpení tisíce krav "dojnic".

Dnešní vysoko užitková (skoro bych napsal vysoko obrátková) kráva má za sebou přes padesát let intenzivního šlechtění na maximální dojivost. Zatímco ještě začátkem minulého století produkovala průměrná kráva zhruba 8-10 litrů denně, dnes z ní mohou být dostávány dvoj- i vícenásobné objemy mléka. Kráva je tak nucena k extrémním výkonům - a důsledky se silně negativně podepisují na jejím zdravotním stavu.

Velkovýrobou mléka je zatíženo také tele. Do procesu velkovýroby je kráva uvedena v druhém roce života, kdy je uměle zapuštěna, aby se jí po devíti a půl měsících narodilo tele a byla tak odstartována tvorba mléka. Aby však tele nespotřebovalo příliš mnoho mléka, je od matky co nejdříve odstaveno, zpravidla již po několika hodinách po porodu.
Laktace, neboli tvorba mléka, dosahuje svého vrcholu zhruba po měsíci a trvá pres devět dalších měsíců. Dojnice jsou dojeny obvykle dvakrát denně, a to mechanicky, pomocí přístrojů.

Období laktace je pro krávu nesmírně fyzicky náročné; již po dvou měsících od porodu je totiž opět zapuštěna, což společně s geneticky zvýšenou produkcí mléka klade enormní nároky na její metabolismus. Ve stavu takového vypětí je dojnice velmi náročná na správné krmení, dobré ustájení a v neposlední řadě šetrné zacházení ze strany člověka.

V současných velkochovech je velkým problémem výživa dojnic. Tento problém se stále nedaří řešit, a to zejména kvůli velké ekonomické náročnosti správného krmení vysoko produkčních zvířat.

Ještě téměř polovina chovů u nás využívá vazného ustájení, tzn. že dojnice je většinu svého života uvázána na jednom místě, kde je krmena a dojena; bez možnosti normálního pohybu nebo kontaktu s ostatními zvířaty, což podstatně zhoršuje její celkový zdravotní stav (i volné ustájení je však v intenzivních podmínkách spojeno s řadou zdravotních problémů dojnic).

Dojnice v dnešních velkochovech trpí nejčastěji bolestivými záněty vemene a paznehtů, případně vystavením dalším stresorům, mezi něž patří např. letní vedra nebo hrubé zacházeni ze strany ošetřovatelů. Toto působí na snížení reprodukční schopnosti krav, tvořící dnes hlavní příčinu předčasného vyřazení zvířete. Vyřazována již po třetím nebo čtvrtém roce života je u nás téměř čtvrtina všech dojnic, z tohoto počtu téměř 4% činí úhyny. Kulháním u nás trpí přes 20% dojnic a zánětem vemene 2,5% dojnic.

A to tele hubou mele…

Jak mladé jalovice, tak býčci jsou po odstavu chováni minimálně první tři měsíce odděleně, zpravidla v tzv. venkovních individuálních boxech. Poté jdou jalovice na další odchov a býčci většinou na výkrm. Část telat bývá porážena ve věku zhruba šesti měsíců na výběrové telecí maso.

Brzký odstav (v zájmu vyšších zisků z mléka) je pro tele drsným narušením jeho vztahu s matkou. Tele se velmi těžko adaptuje jak na venkovní individuální ustájení a jeho sníženou hygienu, tak na umělou výživu. Metabolické poruchy a problémy s končetinami nebo dýcháním jsou hlavními příčinami úhynů telat během prvních dvou měsíců života. V našich chovech hyne v průměru zhruba 10% narozených telat.

Ekologické a ekonomické problémy spojené s živočišnou výrobou

Pro účely výroby masa mléka a vajec jsou jen v Evropě chovány řádově stovky milionů prasat a kusů dobytka a kolem pěti miliard jatečních kuřat. Pěstování krmiv pro tato zvířata dnes zabírá 2/3 veškeré úrodné půdy a tedy asi 1/3 celkové souše světa. Spotřeba vody živočišnou výrobou je zhruba osmkrát vyšší, než by byla při čistě rostlinné výrobě. Výroba živočišných potravin tvoří 70% celosvětové spotřeby pevných paliv. Chovy hospodářských zvířat jsou hlavním zdrojem nejobávanějších skleníkových plynů a podílejí se na většině znečištění povrchových a podzemních vod.

Výroba jednoho gramu živočišné bílkoviny je přibližně dvacetkrát dražší než výroba jednoho gramu bílkoviny rostlinné. Plocha jednoho hektaru dokáže uživit asi čtrnáctkrát více vegetariánů a padesátkrát více veganů než lidí konzumujících živočišné potraviny.

Zdravotní přínos čistého vegetariánství

Zatímco lakto-ovo-vegetariánství je dnes již poměrně běžným způsobem stravování, na čisté vegetariánství je občas poukazováno jako na rizikové, a to kvůli údajnému nedostatku důležitých minerálů a vitaminů. Jedná se však pouze o jednoduchou otázku rozumného výběru a přípravy potravin (plus zajištění zdroje vitamínu B-12), aby tato, lékaři mylně opakovaně zdůrazňovaná rizika, nehrozila.

Světová zdravotnická organizace (WHO) a Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) při OSN považují vegetariánství za nejzdravější a nejekonomičtější životní styl. Na základě stovek odborných studií jej doporučuje také Americká dietní asociace (ADA); za zdravé považuje ADA také čisté vegetariánství (neboli veganství).

Oba dva tyto výživové směry částečně nebo zcela řeší některé velké (ekonomické, ekologické, zdravotní) problémy současné doby; mimo jiné snižují potřebu intenzivních velkochovů, které pro většinu zvířat znamenají život naplněný strastmi a bolestí.

ČSÚ, MZe

Přetištěno z letáčku organizace "Svoboda zvířat".