Modlící se obři
Rozlišujeme dva druhy slonů: slona afrického a slona indického. Poznáte je na první pohled. Stačí se mrknout na jejich uši. Africký slon má uši velké, zatímco indický je má o poznání menší. Používají je jako klimatizační jednotky, protože nemají potní žlázy. Aby se mohli zbavit přebytečného tepla, obdařil je Bůh velkýma ušima s mnoha cévami, máváním si pak ochlazují krev. Sloni mají vzadu na uších viditelné žíly, některé mají průměr až 3 cm, takže tudy proudí opravdu velké množství krve. Sloni se dokážou během chvilky ochladit o několik stupňů.
Sloní chobot, ať už vypadá jakkoliv podivně, je ve skutečnosti mimořádným nástrojem k jezení a pití, ale i k práci. Za prvé, slon má díky svému chobotu nesmírně citlivý čich. A za druhé s jeho pomocí pije. Dokáže do něj nasát najednou až 20 litrů vody. Chobot se skládá z šesti hlavních svalových skupin, a celkově má více než sto tisíc svalových jednotek. Slon s ním dokáže zvednout až dvou set kilovou kládu, přitom je ale chobot dost citlivý na to, aby dokázal uchopit i drobný předmět z dětské dlaně. Samotný chobot může vážit až 150 kilogramů, kly potom dalších až 180 kilogramů. Takže sečteno dohromady, hlava a krk nesou váhu přinejmenším 300 kilogramů. Zvláštní přitom je, že kost lebky je vysoce porézní. Jakoby Bůh chtěl odlehčit již tak dost masivní lebeční kost. Je to lehká a přitom velmi pevná kost.
Slon vůbec není neohrabaný ťulpas, i když je tak mohutný. Když se podíváte na kosterní strukturu sloní nohy, máte pocit, že si Bůh dělá legraci. Slon totiž chodí po špičkách. Při pohledu zvenčí to tak vůbec nevypadá, protože má velikou tukem obalenou tlapu a vazivovou tkáň, na kterou našlapuje. Při jeho váze by byly kosti nohou extrémně zatěžovány, proto má mezi prstními kostmi a spodkem chodidla nášlapný tukový polštář. Slon dokáže chodit velmi potichu. Jeho noha je navržena tak, že i když šlápne na větev a zlomí ji, utlumí jeho noha zvuk jako polštář.
Sloni se zdržují většinou v blízkosti vody, kde se u břehu často boří do bahna. Mohou se zabořit i všema čtyřma nohama najednou. Asi to znáte s holínkami. Ale jak se pak dostanou ven? Opět geniální Boží design! Sloní noha byla totiž stvořena tak, že když ji slon začne vytahovat z bahna, tak se zmenší její obvod – a díky tomu je pak pro slona snadné ji z bláta vytáhnout.
Věděli jste, že sloni žijí v uzavřených rodinách a že jsou úžasnými rodiči? Neohroženě chrání svá mláďata, která při narození váží až 90 kg. Tahle zvířata mají nejen dlouhý život, ale i skvělou paměť. Africký druh slona se zkoumá již řadu let. Někteří jedinci se dožívají docela vysokého věku, šedesáti i sedmdesáti let, a když nějaký člen rodiny zemře, vypadá to, jako by ostatní vystrojili smuteční obřad. Skutečně, obestoupí mrtvého slona a je na nich vidět, že prožívají opravdový smutek. Dokonce i po letech, když přijdou k místu, kde slon zemřel, a možná tam zbylo pár kostí, zastaví se a tiše postávají, jako by se modlili.
Z DVD Neuvěřitelná stvoření popírající evoluci. Vydalo Štúdio Nádej, distribuuje Maranatha.