Mozek na flámu

Drogy ničily Rogerův život po více než pětadvacet let. I když je dnes již v pořádku, škoda, kterou drogy udělaly na jeho mužnosti, vitalitě a produktivitě, byla zničující. Roger není sám. Existuje několik tříd léků, které lidé běžně zneužívají a jsou na nich závislé miliony lidí. Patří mezi ně opiáty, jako je morfin a heroin, stimulanty, jako je kokain a amfetaminy, a drogy, jako je marihuana, alkohol a tabák. Existuje ještě celá dlouhá řada léků, které se zneužívají. Mezi ně patří např. steroidy, inhalanty, extáze a další léky, které jsou k dostání na předpis.

Podle průzkumu vypracovaného v roce 2003 užívalo v té době nelegální drogy asi 19,5 milionu Američanů - což představuje 8,2 procenta obyvatel starších dvanácti let. Marihuana je stále jednou z nejběžnějších nelegálních drog, užívalo ji 6,2 procenta zkoumaných, zatímco 2,3 miliony Američanů, neboli 1 procento, užívaly kokain. Jeden milion lidí se přiznal k užívání halucinogenů a 119 tisíc lidí užívalo heroin.

Léky na předpis a volně prodávané léky - skrytá závislost

Statistiky týkající se užívání nelegálních drog jsou překvapivé, velikost problému se závislostmi na léky na předpis překvapí ještě více. Podle odborníků na tuto problematiku se často jedná o problém, který prochází nepozorovaně a postiženému se nedostává léčby.
Zpráva systému DASIS (Drug and Alcohol Services Information Systém) z listopadu 2004 uvádí, že léky na předpis a volně prodávané léky představují hlavní návykové látky pro čtyři procenta z 1,9 milionu ošetřovaných lidí v roce 2002. V dalších 100 000 případech byly tyto léky uvedeny na druhém či třetím místě.

Podle průzkumu vypracovaného v roce 2003 National Survey on Drug Abuse and Health došlo k výraznému vzestupu užívání léků proti bolesti mimo sektor zdravotnictví. V té době bralo z nelékařských důvodů tyto léky 31,2 milionu Američanů.

Prodej volně prodejných léků se od roku 1990 zvýšil o 60 procent, celkové tržby dosáhly 20 miliard dolarů ročně. Prodej potravinových doplňků se také dramaticky zvýšil, v roce 2000 činily celkové tržby 17 miliard dolarů. Tato explozivní možnost přístupu k nejrůznějším lékům měla za následek podstatné zvýšení případů jejich zneužívání - nevhodné užívání anebo užití v nebezpečné kombinaci s jiným lékem. Co je ještě horší, uživatelé kombinují tyto léky s alkoholem, což představuje potenciálně smrtící koktejl.

Léky na předpis i léky volně prodejné se však nejenom chybně užívají, často se také vysloveně zneužívají. Zcela náhodně tak někteří lidé začnou užívat určitý lék v zájmu dosažení úlevy od nepříjemných psychických či fyzických příznaků - a stávají se často během pouhých pár týdnů bezděčnými otroky nějaké návykové látky.

Rozhlasový komentátor Rush Limbaugh se stal obětí pasti závislosti, když začal užívat silný lék OxyContin proti chronickým bolestem zad, kterými trpěl. Po pěti týdnech intenzivní detoxikační kúry a léčby na klinice prohlásil: „Dvakrát jsem se pokusil tohoto návyku zbavit sám - s nasazením své vlastní vůle. Není to možné. Jedná se o něco, co člověk sám nezvládne."

To, o čem Limbaugh mluví, je, že nezávisle na tom, jak působí nějaká pilulka na mozek, nikdy nemůže přinést vyřešení komplexních životních problémů. K tomu je potřeba duševních, duchovních a emocionálních nástrojů, které jsou závislostmi zatlačeny do pozadí. Naštěstí je možné tyto nástroje znovu zaktivovat. Závislosti nerespektují barvu pleti, třídu anebo ekonomické postavení. Riziko, že dospívající začne kouřit, pít nebo užívat nelegální drogy ve skutečnosti prudce roste, pokud je vystaven silnému stresu, často se nudí anebo disponuje velkými částkami peněz. Klíčovými prvky toho, jak se vyhnout závislosti, resp. zabránit jejímu návratu, je pochopení rizika a vytvoření ochranného životního stylu.

Tři domény závislosti

Tou nejdůležitější otázkou u závislostí na návykových látkách možná je: Proč člověk vyhledává drogu, když už se nedostavuje její účinek? Proč člověk pokračuje v užívání návykové látky, když se postupem času prohlubují nepříjemné pocity, zvětšuje ponížení a zhoršuje zdravotní stav, když dochází ke zpustošení celého života?

Chceme-li odpovědět na tyto otázky, musíme porozumět pochodům v mozku, ke kterým dochází, když se člověk stane závislým na drogách, i tomu, jak se vyhledávání a užívání návykových látek stává nutkavé a zcela pohlcující - a to nezávisle na výsledku.

Existují tři oblasti, které jsou spojovány se závislostí na návykových látkách - zaprvé je zde role genetiky. V některých rodinách existuje zvýšená zranitelnost závislostmi. Zadruhé hraje roli okolní prostředí. Chronické bolesti, deprese, násilí a zneužívání, to jsou kulisy, ve kterých je pravděpodobnost rizikového chování vyšší. Genetika ani okolní prostředí však závislost nezpůsobují, jsou pouze spojovány s vyšším rizikem - to je důležitý rozdíl.

Třetí oblast může být hlavní příčinou toho, proč závislí pokračují v užívání drog dlouho po tom, co příjemné pocity pominuly. Opakované vystavení návykovým látkám způsobuje změny ve fungování mozku. Tyto změny ovlivňují chování. Návykové látky změní fyziologii mozku na molekulární, biochemické a neurochemické rovině. Mění se struktura mozku. To znamená, že kdokoliv, komu se dostává přístup k návykovým látkám, je kandidátem na upadnutí do závislosti. A čím větší je množství užívaných návykových látek a čím déle jsou užívány, tím delší dobu trvá, než se mozek uzdraví - což je důležitý faktor v souvislosti s opětným upadnutím do závislosti.

Ke změnám vyvolaným v mozku užíváním návykových látek může dojít rychle a mohou přetrvávat. Například laboratorní krysy, kterým se dostane volného přístupu ke kokainu, jej užívají tak dlouho, až samy sebe zabijí. Návykové látky silně působí na řadu systémů v mozku, i když často poněkud odlišným způsobem. Dosud nerozumíme tomu, jak přesně návyková látka mění chemii mozku - je to předmětem dalších studií. Víme však, že návykové látky mění některé důležité chemické přenašeče v mozku, jako jsou např. kortizol, serotonin, endorfiny, enkefaliny a dopamin. Za normálních okolností tyto přenašeče úzce spolupracují a vyvažují takové charakteristiky, jako je elán, chuť k jídlu, příjemné pocity, depresivní stavy, citlivost na stres, duševní pochody, agresivita, bolest, pohyb a motivace.

Návykové látky mají vliv na několik z těchto přenašečů, kterým se říká neurotransmitery, a na to, jakým způsobem se vzájemně ovlivňují. Výsledkem je, že účinek návykové látky může vyvolat tzv. dominový efekt, který poté způsobí poškození několika systému nervových přenašečů najednou. Když k tomu dojde, mozek buď vyprodukuje těchto hormonů více nebo méně, případně přestane reagovat.
Zvláštní pozornost si zaslouží dopamin, chemický kurýr, který je spojen s pocity rozkoše, odměny, motivace a radosti. Návykové látky vyvolávají zvýšení koncentrace dopaminu v příslušných mozkových obvodech, což vede k pocitům euforie anebo - v některých případech - brání propadání se do depresí. Chronické užívání však má za následek dlouhodobé změny, mezi nimiž je nejdůležitější snížení počtu dopaminových receptorů. Receptory jsou místa připojení na nervových buňkách, ve kterých se dopamin přijímá a kde může vstoupit do buňky. Toto snížení počtu receptorů je pokusem mozku utišit přílišnou aktivitu v centrech potěšení s nadbytkem dopaminu.

Menší počet receptorů znamená, že pro buňky je dopamin méně dostupný. Je proto potřeba větší množství návykové látky, aby došlo k žádoucímu účinku. Výsledkem je, že zážitky, které dříve přinášely uspokojení, jako je dobré jídlo nebo přátelské popovídání, již nevyvolávají ty samé příjemné pocity. V důsledku se mohou dostavovat úzkostné stavy, chronické deprese a podrážděnost. Nenormální dopaminová aktivita je však také spojena s narušením mozkových okruhů majících na starosti elán, opakující se chování a nutkání. Je známo, že lidé závislí na drogách, obézní i další lidé strádající jinými závislostmi mají v klíčových oblastech mozku méně dopaminovýchreceptorů.

I když roli při ztrátě dopaminových receptorů hraje závislé chování, je pravděpodobné, že někteří lidé již přicházejí na svět vybaveni menším počtem těchto receptorů, což je vystavuje vyššímu riziku upadnutí do závislosti. Gary je výborným příkladem takového scénáře. Pochází z rodiny, ve které se hojně objevovaly problémy s alkoholem, hazardní hráčství a obezita. Již brzo po dosažení plnoletosti si Gary uvědomil, že se v jeho osobnosti projevuje sklon k závislostem provázený náchylností k depresím. Po několika nebezpečných incidentech s alkoholem a marihuanou si Gary v devatenácti letech uvědomil, že činí kroky směrem k vážné závislosti. Učinil několik vědomých rozhodnutí, aby si vytvořil síť přátel, kteří se věnovali aktivitám, jako je lyžování, pěší turistika, vzdělávání, humanitární aktivity, práce a duchovní společenství - a kteří se drželi stranou od alkoholu a od marihuany.

Garymu je dnes padesát let. Vedl naplněný a šťastný život bez návykových látek. Když se jej nedávno někdo zeptal, zda se cítil v bezpečí před svým sklonem k závislostem, odpověděl bez váhání: „Nedávám si žádnou příležitost, abych to poznal." Gary si vytvořil takový životní styl, který mu poskytl ochranu před zraňujícími sklony a který se stal nezbytným klíčem, jak neupadnout do závislosti. Pečlivě se vyhýbá takovým situacím, které by mohly oslabit jeho rozhodnutí zůstat věrný životnímu stylu, který si zvolil.

Dobrou zprávou pro uzdravujícího se závislého je, že závislosti jsou naučeným chováním, které spouští geny měnící strukturu a funkce mozku. Pozitivní rozhodnutí a prospěšné chování dokáží proto rovněž ovlivnit strukturu a funkce mozku a receptory dopaminu tak mohou být po období abstinence od návykové látky znovu obnoveny.

Podle neurovědce Jeffrey Schwarze vědomé přijetí pozitivních postojů a voleb má za následek nejenom „pozoruhodné účinky na duševní i tělesné funkce, ale také prospěšnou přestavbu nervových sítí."

Harvardský neurovědec John Ratey to vyjádřil takto: „I když se tvárnost mozku může s přibývajícím věkem snižovat, mozek zůstává po celý život poddajný a mění se podle toho, co se naučí."

Z knihy Vicki Griffin & spol. „Být volný". Vydala organizace Lifestyle Matters.