Může být nadbytek určitých látek v potravě pro zdraví horší než jejich nedostatek?

Shrneme, jak to vypadá. Asi 0,2% ze všech lidí zvýšení příjmu železa pomůže. Prakticky všem ostatním, řekněme pro jednoduchost asi devadesáti procentům ostatních lidí, zvýšení příjmu železa uškodí, zvýší u nich nebezpečí infarktu, rakoviny, infekčních nemocí. (Objektivně řečeno je určitá nejistota o tom, zda železo přispívá k těmto chorobám, možná že přispívá jen ke dvěma z nich nebo jenom k jedné z těchto skupin nemocí. A je nepatrná pravděpodobnost, že nepřispívá k žádné z těchto skupin nemocí.)

Pokud však uděláme nejpravděpodobnější odhad toho, co se zdá vyplývat z dosud existujících údajů, tak pro jednoduchost řekneme, že to škodlivé působení železa má asi pouze padesátiprocentní pravděpodobnost. Čili jinými slovy, že je asi stejně pravděpodobné, že železo skutečně zvyšuje například riziko infarktu myokardu a stejná pravděpodobnost je, že se nám to jenom zdá, že je to ve skutečnosti způsobeno nějakými jinými faktory, které se vyskytují současně s vysokým příjmem železa, resp. s vysokým množstvím železa v organismu.

Pokud tento dost nestranný odhad učiníme, pak můžeme říci, že zvýšení příjmu železa přinese asi 25 000x větší škodu než užitek. Jinými slovy, snížení příjmu železa ve stravě přinese asi 25 000x větší užitek než škodu.

V praxi to ale můžeme řešit naprosto jednoduše a takovým způsobem, že prospějeme skutečně každému. Všem lidem bychom měli radit, aby v zájmu svého zdraví se snažili přijímat ze stravy co nejméně železa. To by prospělo všem kromě nepatrné skupinky lidí (jeden z pěti set), u nichž by se projevil nedostatek železa. A pouze tito lidé by se snažili záměrně přijímat více železa než doposud.

Abychom ale mohli říci, jaký je optimální příjem železa, zda máme usilovat o zvýšení či snížení příjmu železa, musíme shromáždit všechny hlavní publikace, všechny hlavní soubory údajů svědčící o jedné či o druhé možnosti. A teprve kdyby se tyto soubory údajů shromáždily, tak potom by musely následovat výpočty, výpočty, a ještě výpočty a pak by mohlo být řečeno, co je lepší a co je horší.

Prakticky všechny klíčové omyly na poli vztahů výživy a zdraví, omyly, které zavinily v konečném důsledku smrt milionů lidí, jsou dány tím, že se uvažuje pouze jedna ze dvou možností. Prakticky u každé složky stravy lze totiž říci, že zvýšení její spotřeby by alespoň teoreticky mohlo někomu prospět.

Existuje jistě řada složek stravy, které jsou nepostradatelné. Například u nepostradatelných aminokyselin se však kupodivu po celá desetiletí zkoumala pouze ta možnost, že lidem uškodí jejich nedostatek. A neuvažovala se ta možnost, že lidem přímo či nepřímo uškodí jejich nadbytek.

V naší zemi pravděpodobně ani jeden člověk v uplynulých letech nezemřel na nedostatek nepostradatelných aminokyselin ve stravě. Miliony lidí si však poškodily zdraví a, řekněme, milion lidí zemřel proto, že za hlavní cíl ve výživě se vyhlásilo zajištění dostatku nepostradatelných aminokyselin, čili zajištění dostatku živočišných bílkovin. A živočišné bílkoviny a je provázející tuky a cholesterol, to jsou hlavní příčiny aterosklerózy a následně nemoci srdce a cév. A tyto potraviny přispívají i k rakovině a dalším civilizačním chorobám.

Možný nedostatek nepostradatelných aminokyselin představuje pro naše zdraví možná asi milionkrát menší riziko než důsledky spojené s jejich nadbytkem, tzn. současně i s nadbytkem tuků a cholesterolu.

Mnohem častěji a více nás poškozuje nadbytek železa než jeho nedostatek. Mnohem častěji a více nás poškozuje nadbytek sodíku, resp. kuchyňské soli, než jeho nedostatek. A podobně je tomu i v mnoha dalších případech. Velmi zjednodušeně můžeme říci, že zdravotní škody způsobené nadbytečným příjmem určitých nepostradatelných složek stravy jsou zhruba desetkrát větší než zdravotní škody způsobené nedostatkem nepostradatelných složek stravy. Jinými slovy, to, abychom ze stravy vyloučili určité nevhodné potraviny, určité nevhodné složky stravy, je asi desetkrát důležitější než to, abychom do stravy vědomě zařadili určité prospěšné potraviny, určité prospěšné složky stravy.

Tomáš Husák, matematik a biolog, přední evropský odborník na zdravou výživu