Mužská a ženská role

Tendence ke směšování mužské a ženské role je v dnešní společnosti hluboce zakořeněná. Ženy kouří cigarety a nosí kalhoty. Muži se stříkají voňavkami a věší na sebe šperky. Mezi pohlavími je velmi malý rozdíl v délce vlasů, ve způsobech, v zájmech nebo v zaměstnání - a vývoj pokračuje tímto směrem stále dál.

Taková podobnost mezi muži a ženami působí velký zmatek v myslích dětí, pokud se týká jejich identifikace se svou budoucí sexuální rolí. Nemají výrazné vzory k napodobování a jsou nuceny tápat při vytváření svého jednání a postojů.

Proto jsem pevně přesvědčen, že je důležité učit děti v prvních letech života tradičním mužským a ženským rolím. Jestliže dítěti neumožníme osvojit si toto chování, ohrožujeme tím jeho budoucí vědomí vlastí identity, které vyžaduje veškerou dostupnou pomoc. Mužské a ženské roli se děti učí při oblékání, úzkým kontaktem s rodičem stejného pohlaví, do určité míry požadovaným druhem prací a výběrem hraček.

Nechci tím říkat, že máme propadat panice nad rozpustilostí děvčat nebo že máme vyžadovat chlapské chování od chlapců. Také není pro chlapce nevhodné, aby umyli nádobí, nebo pro děvčata, aby uklidila garáž. Na druhé straně bychom měli své děti jemně vést k sexuální roli, která jim přísluší.

Mnoho vysokých škol a univerzit umožňuje mužům a ženám bydlet na smíšených kolejích, často v sousedních pokojích. Jiné teď povolují neomezené návštěvní hodiny pro návštěvníky opačného pohlaví. Myslíte, že to podporuje zdravější poměr k sexu?

Určitě to podporuje více sexu a někteří lidé si myslí, že je to zdravé. Zastánci společného bydlení se nám snaží namluvit, že mladí muži a ženy mohou žít společně, aniž by dělali to, co je přirozené. To je nesmysl. Sexuílní pud je jedním z nejsilnějších v lidské přirozenosti a vysokoškoláci, jak známo, jsou příliš slabí, aby ho potlačili.

Dal bych přednost tomu, kdyby stoupenci společného bydlení přiznali, že morálka pro ně není příliš důležitá. Jestliže je morálka něčím, čeho si ceníme, musíme jí dát alespoň nějakou šanci, aby přežila. Společné studentské pokoje nás k tomu sotva dovedou.

Z knihy dr. Jamese Dobsona „Výchova dětí". Vydala Nová naděje Brno.