Nežádoucí účinek: smrt
Jsem spoluodpovědný za smrt jedinců, které jsem neznal. Ne, nezabil jsem je vlastníma rukama. Fungoval jsem jen jako poddajný nástroj farmaceutického průmyslu. (...)
Dnes už nejsem ve hře. Jako jedinec jsem nebyl zase tak důležitý. Byl jsem jen figurkou. Mnohem důležitější bylo, že jsem fungoval tak, jak chtěli. Ale hra pokračuje. Stejně jako jsem fungoval já, fungují jiní, a dělají to, co jsem dělal já. Vy jako pacient jste však ve hře stále. Jste tou nejdůležitější postavou. Hra je ušitá vám přesně na míru. A na míru vašim dětem.
Teď možná namítnete, že farmaceutické koncerny přece konají dobro - zkoumají, snaží se vyvinout nové léky, jež pomohou lidem. S oblibou a nahlas to proklamují. Vytvářejí obraz sluncem zalité krajiny se smějícími se dětmi a s tancujícími starci. Lidstvo se usmívá. Obraz však není pravdivý. Žel. Jsou na něm skvrny, a to je řečeno jen velmi mírně.
Víte, že velké farmaceutické koncerny vynakládají každoročně 35 000 eur na každého lékaře s vlastní praxí, aby ho motivovali předepisovat jejich výrobky?
Víte, že osoby s významným vlivem na veřejné mínění, tedy uznávaní vědci a lékaři, dostávají drahé zájezdy, dary, případně přímo peníze jako úplatek za pozitivní posudky na léčiva, jejichž závažné, někdy až smrtelné nežádoucí účinky pronikly na veřejnost - jen aby rozptýlili oprávněné obavy lékařů i pacientů?
Víte, že pro celou řadu nových schválených léků existují jen krátkodobé studie a nikdo neví, jaké jsou jejich účinky na pacienty při dlouhodobém nebo trvalém užívání?
Víte, že výzkumné zprávy a statistické údaje, které státní zdravotnické úřady vyžadují pro schválení léku, se tak dlouho přikrášlují, až se z nich celkem vytratí smrtelné případy zapříčiněné daným lékem?
Víte, že více než 75 procent předních vědců působících na poli medicíny platí farmaceutické firmy?
Víte, že se prodávají léky, při jejich schvalování sehrálo svou roli podplácení?
Víte, že farmaceutický průmysl si nemoci vymýšlí a propaguje je cílenými marketingovými kampaněmi, jen aby si rozšířil odbytiště pro své výrobky?
Víte, že farmaceutický průmysl se čím dál tím víc zaměřuje na děti?
Ne, o mnohém z uvedeného jste nemohli vědět, protože farmaceutický průmysl se snaží tyto věci ututlat. A pokud něco přece jen pronikne na veřejnost, tak jen nedopatřením, když už se tomu opravdu nedá zabránit. (...)
Svá tvrzení nepředkládám z pozice outsidera ani žurnalisty odhalujícího tajemství. Neukazuji morálně čistým, jakoby sterilním prstem na zlé tam nahoře. Vím, o čem mluvím, protože jsem se na tom aktivně podílel. Byl jsem jedním z nich.
Od roku 1968 jsem pracoval pro farmaceutický průmysl. Začal jsem jako nevýznamný obchodní zástupce, což je oficiální označení člověka, který lékařům leští kliky. Vypracoval jsem se. Jak jsem stoupal stále výš, získával jsem čím dál tím víc informací a sám jsem se stával pachatelem. Pracoval jsem přitom pro různé firmy. Z jedné jsem odešel jen proto, abych v jiné začal ve vyšším postavení. Stoupal jsem vzhůru velmi rychle. Poznal jsem zevnitř několik nadnárodních koncernů, globální hráče, například Novo Nordisk, a ve Švédsku jsem se nakonec stal ředitelem pro jinou nadnárodní společnost, Eli Lilly & Company.
Pokud jde o sortiment výrobků, jednou šlo o zázračnou tabletku proti artritidě, jindy o podvod s lidským inzulinem, ale i o omlazovací kúry (růstové hormony) a nakonec o novou řadu tablet na psychické poruchy (SSRI), o nichž se nesprávně mluví i jako o látkách na zlepšení nálady. Výše zmíněné látky nejsou určeny k léčení ojedinělých chorob. Jeden jediný lék z této skupiny dokáže vygenerovat obrat až několik miliard eur za jediný rok.
Pro tyto nebezpečné a rozšířené produkty jsem vymýšlel a vedl marketingové kampaně. Marketing tohoto typu zahrnuje celou škálu kroků, od drahých maličkostí pro lékaře přes zájezdy pro osoby ovlivňující veřejné mínění, přes finanční prostředky na koupené články uveřejněné ve vědeckých odborných časopisech, přes přípravu a realizaci vědeckých kongresů až po návštěvy nevěstinců pro manažery vyžadující mimořádnou péči. Do mého smutného repertoáru patřilo v neposlední řadě i podplácení úřadů.
Skutečnost, že jsem ochotně spolupracoval, je dnes pro mě tíživým břemenem. Strachem propocená pyžama mě ženou k poznávání sama sebe. Podporoval jsem schvalování a šíření léků, o nichž jsem věděl, že lidem škodí. (...)
Po přečtení mé knihy mě asi nebudete mít moc v lásce. Jedno je však jisté. Získáte celkem nový pohled na návštěvy u lékaře, na jeho zvyklosti při předepisování léků i na zprávy o vědeckovýzkumných novinkách a vědeckých sympóziích, zcela jinak budete přistupovat k odborným časopisům či oficiálním doporučením a změníte názor na bezpečnost postupů používaných při schvalování nových léčiv. Všechno bude najednou jinak.
Z knihy Johna Virapena Nežádoucí účinek: Smrt. Vydalo nakladatelství Slovart-Print v roce 2010.