Odchod rodiče je horší než jeho smrt

V časopise Vesmír jsme se mohli dočíst: „Děti, jejichž rodiče se rozvedou, onemocní častěji ve svém dospělém životě duševními nemocemi, než když dospějí v úplné rodině. Izraelští lékaři sledovali 400 pacientů trpících depresemi a schizofrenií a 170 lidí s dobrým duševním zdravím. Zjišťovalo se, zda do jejich sedmnácti let neopustil jeden z jejich rodičů rodinu.

Lidé, v jejichž dětství nebo dospívání se rodiče rozvedli, trpěli depresemi čtyřikrát více a schizofrenií třikrát více. Zároveň se ukázalo, že úmrtí jednoho z rodičů takové ohrožení nepůsobí. Bernard Lerer to komentuje až drasticky: ‚Odchod rodiče je horší než jeho smrt...' Také osamocený život bez přátel je podle M. Horstenové rizikovým faktorem, který zvyšuje výskyt srdečních chorob a zkracuje život."

Mnoho rodičů vyznávalo a stále ještě vyznává názor: Raději neúplná rodina a k tomu klid (pro děti, samozřejmě), než úplná rodina v hádkách a napětí. Je to ale jinak.

Na BBC proběhnul diskusní pořad o rodině, rozvodech a vztazích mezi mužem a ženou. Bylo tam řečeno, že psychologové dnes už nevidí jako důležité, aby byl doma v rodině především klid, ale především tatínek. Různými výzkumy se přišlo na to, že není pravda, co se donedávna tradovalo, že raději klid bez tatínka než hádky. Dnes se ví, že táta dítěti velmi podstatně chybí - a že hádky dítě tak těžce nepoznamenají jako absence otce! A to druhé: Maminka nikdy nemůže dítěti tátu nahradit. I kdyby s ním jezdila na motorce, hrála si na vojáky či stavěla lodě. Zvlášť u chlapců nelze mužský faktor ničím suplovat.

Jedno známé rčení praví: „Závislost je náhražkou matky, ideologie náhražkou otce." Nevím, jestli je to do písmene pravda, ale vím jedno: To, na co naši moudří psychologové pomalu přicházejí, vědělo lidstvo po staletí.

Pavel Kábrt, z knihy Jak se nezbláznit