Odhalte své omezující vzorce

Zdá se vám to nadnesené? Ne tak docela.

Poradci v manželských poradnách bývají často svědky toho, že lidé, kteří se rozvedou a znovu vstoupí do manželství, si nejednou berou člověka stejného typu, jako byl ten „ničema", kterého opustili. Další jsou stále bez peněz, bez ohledu na to, kolik dostanou přidáno. A jiní si zase neustále stěžují na druhé, že je využívají, a přitom si neuvědomují, že oni sami do své blízkosti podobné lidi nebo podobný typ jednání přitahují.

Často jediný způsob, jak se můžeme zbavit náročné situace nebo problémů, které se neustále opakují, je odstranit stereotypní vzorce našeho vnímání a jednání, které stále znovu přitahují tentýž typ lidí nebo problémů.

Přerušte škodlivá schémata

Chceme-li tedy ušetřit velké množství vydané energie a tím i času, musíme nejdříve rozpoznat určitá schémata, která často nenápadně, ale zato velmi vytrvale vysávají naši energii. Mohou to být některé navyklé vzorce myšlení a s nimi spojené řetězce pocitů, které ovlivňují náš způsob reagování na okolnosti, nebo přímo podněcují to, co se nám děje.

„Proč o to místo nepožádáš?" - „Nejsem na to dost dobrý."

„Proč se necháš tak využívat?" - „Jsem už prostě taková."

„Proč sis ho brala? Vždyť je úplně stejný jako tvůj předchozí manžel!" - „Ale vždyť víš, jsem prostě hloupá."

Podobné odpovědi nebývají náhodné. Jsou uloženy hluboko v našem mozku, často ještě z dávných dob, kdy jsme jako malé děti nebyli schopni posoudit jejich pravdivost. Mnohé další „pravdy" o životě, o nás samotných, o našich schopnostech atd. se v naší paměti hromadí neustále. Jakoby existovaly nějaké ohromné „diskety", na něž se postupně nahrávají konkrétní modely našeho podvědomého myšlení. Ty se postupně proměňují v navyklý způsob, kterým na sebe nazíráme - v náš vlastní sebeobraz.

Může nám to připadat neuvěřitelné, ale vše nasvědčuje tomu, že všechno, co jsme kdy viděli, slyšeli nebo zažili, zůstává určitým způsobem navždy uloženo v našem mozku - každý pohled, zvuk či vyřčené slovo. Možná ne vždy v podobě jasně vybavitelných informací, ale ve spojení s konkrétním emočním prožitkem. Často je obtížné si na něco vzpomenout, ale přesto to tam je - někde hluboko v naší emoční paměti - a ovlivňuje nás to. Na zvrásněném povrchu našeho mozku je zaznamenán celý náš život.

V důsledku toho nás naše minulé zážitky, zkušenosti, ale i náš naučený vnitřní monolog, který vedeme sami se sebou, neustále ovlivňují. Usilovně se nás snaží přesvědčit o tom, jací vlastně jsme i jaké jsou naše možnosti.

Pokud se stane, že takto o sobě získáme omezený nebo negativní obraz, je velmi obtížné jej později změnit a často se nakonec proměňuje, aniž jsme si toho vědomi, v náš skutečný osud. Vnější okolnosti našeho života se mnohdy stávají přesným odrazem našich představ o nás samotných. Jinými slovy, mnohé z toho, co přitahujeme do svého života, se nám dostává kvůli něčemu, co sami do světa vyzařujeme. Do jisté míry jsme tak odpovědní za většinu okolností ve svém životě.

Abychom mohli rozpoznat škodlivé vzorce našeho jednání, které potřebujeme změnit, potřebujeme připustit, že způsob, jímž něco praktikujeme, nefunguje a že bude lepší nahradit ho nějakým novým lepším návykem - novou strategií. Všímejte si proto ve svém životě situací, které mají tendenci se neustále vracet. Ať už to jsou opakující se neshody ve vztazích s druhými lidmi, problémy okolo peněz, nepříznivé symptomy v oblasti našeho zdraví nebo naše vnitřní konflikty (jež jsou často důsledkem destruktivních postojů, jež zaujímáme sami k sobě) - tento výčet by mohl být nekonečný.

Škodlivá schémata mohou zapustit své kořeny v jakékoliv oblasti našeho života. Jsou obvykle navzájem provázaná a často jedno schéma podporuje další byť i ve zdánlivě nesouvisející oblasti. Vykročit z tohoto bludného kruhu je někdy velmi obtížné - mnohdy se to podaří až ve spolupráci s odborníkem. Pokud si budete vytrvale klást otázky, proč se vám některé věci dějí právě tak, jak se vám dějí, postupně můžete odhalit některé zákonitosti, které se v našich bludných kruzích skrývají. A to bude začátek vaší cesty k tomu, abyste svá omezující schémata překonali.

Všímejte si situací ve svém životě, které mají tendenci se neustále opakovat, a když začnete odhalovat skryté zákonitosti, budete na dobré cestě k tomu, abyste svá omezující schémata překonali.

Vytvořte si nové myšlenkové a emocionální návyky

Londýnští vědci Frith a Dolan, kteří zkoumají činnost mozku, provedli zajímavý experiment.

Skupinu pokusných osob nechali předčítat věty typu „Život nemá žádnou cenu"... a k tomu jim pouštěli hudbu od Sergeje Prokofjeva „Rusko pod jhem Mongolů". Hudbu pouštěli zpomaleně, aby vyznívala ještě tíživěji. Zúčastněné osoby začaly velmi záhy hovořit o stísněné náladě a depresivních pocitech. Stěžovaly si, že se cítí bezcenné. Aktivita v jejich mozku odpovídala mozkové činnosti lidí, kteří byli klinicky hospitalizování kvůli depresím.

Naše navyklé myšlenkové a emoční vzorce mají obrovskou moc.

Pokud se jedná o experimenty podobné výše uvedenému, je to ještě legrace. Ale humor končí, když ve skutečném životě připustíme, aby se negativní vzorce v našem myšlení upevnily a hluboce zakořenily. Pokud se tomu tak stane, budeme muset k jejich překonání vyvinout maximální úsilí. V praxi to znamená nejen uvědomit si, jak tato schémata vznikají, ale také všechny staré nevyhovující myšlenkové a s nimi spojené emoční stereotypy vytrvale nahrazovat novými. Doslova to znamená přeprogramování našeho myšlení a vědomé utváření nových emočních návyků. Můžete začít například tím, že budete sledovat své vnitřní monology:

Okolo vás přešla kolegyně. Bez pozdravu - ani se na vás nepodívala: „Kráva jedna pitomá. Co ta si o sobě myslí? „ Za vteřinku se vám však do mysli zavrtá nový červík: „Asi se mi chce pomstít za to, co jsem jí tuhle řekla. Pravděpodobně mě nemůže vystát. A nemá nakonec pravdu? Jsem nesnesitelná! Už ten odporný tón mého hlasu. Bude lepší, když dnes ani ne-půjdu na oběd, ať se vyhnu těm protivným pohledům..."

I když to vypadá absurdně, na podobné myšlenkové řetězce si můžeme zvyknout a ony pak vznikají zcela reflexivně. Chcete-li si ušetřit mnoho času, nervů a zbytečně promarněné energie, stojí za to se nad naší vnitřní řečí hlouběji zamyslet. Mnohem účinnější je však pokusit se odhalená negativní schémata zaznamenat písemně. Když najdete odvahu zapsat všechny své obavy, výčitky, sebepodceňování a sváry s osudem, můžete se zděsit jejich množství. Současně však, když budou před vámi černé na bílém, pochopíte iracionálnost a nerozumnost mnohých z nich a budete více motivováni k jejich odstranění.

Jak se zbavit starostí

Trápí vás někdy starosti? Zbytečná otázka! Vždyť někdy je starostí tolik, že se zdá, jako by nás chtěly úplně vyždímat. A pokud máme děti? Znáte to: „Malé děti - malé starosti, velké děti -..."

Zdá se, že starosti jsou zde jen proto, aby nám kazily život. Vytrvale z nás vysávají energii. Působí nám bolesti hlavy. Jsme nervózní a podrážděné. Ničí nás... Máme pro vás dobrou zprávu - většina starostí je úplně zbytečných. Když se v rámci jednoho výzkumu začalo sledovat, nad čím se to vlastně trápíme, došlo se k překvapivým výsledkům: přibližně 40 procent starostí se týká toho, co se nikdy nestane. 30 procent se týká naší minulosti - toho, co se už stalo. 15 procent starostí se zabývá tím, co si o nás řeknou druzí lidé. 12 procent starostí se točí okolo neopodstatněných obav o naše zdraví nebo zdraví někoho z rodiny. A jen mizivá 3 procenta se týkají skutečně odůvodněných starostí. Nestálo by za to být si více vědomi toho, kvůli čemu si to vlastně starosti děláme?

Pokud se dostanete do situace, v níž se vás stále znovu zmocňují starosti, které nepatří do oněch tří odůvodněných procent, doporučujeme vám zvolit některou z následujících strategií.

Vyhraďte svým starostem přesně vymezený čas, např. každé odpoledne od šesti do čtvrt na sedm. Neděláme si z vás legraci, jen to zkuste. Posaďte se a věnujte se svému problému. Ale nikdy ne déle než vyhrazenou čtvrthodinu. Nastavte si třeba budík a okamžitě po skončení určeného času se začněte věnovat jiné činnosti. Ke svému problému se vrátíte opět až další den v šest hodin.

Své starosti „vypište". Ideální je to udělat například hned ráno, když se vám začnou honit hlavou pesimistické myšlenky. Ale můžete to udělat kdykoliv, když se ustarané myšlenky znovu objeví. Po napsání papír roztrhejte a své starosti spolu s papírem „vyhoďte" do koše. Totéž udělejte, když vás někdo pořádně naštve. Napište této osobě dopis se vším, co cítíte, a potom jej zničte. Ale pozor! Neodesílat!

Vydýchejte své starosti. Zhluboka se nadechněte a při výdechu si říkejte: „Všechny mé starosti navždy odchází..."

Zbytečné starosti jsou jako koule na noze - zbavte se jich. Budete překvapeni, kolik ztracené energie získáte zpět!

Robinsonova metoda změny myšlení

Hrdina anglické literatury Robinson Crusoe použil báječný způsob, který pomáhá v obraně proti negativním myšlenkám apocitům. Když ztroskotal a ocitl se zcela sám na pustém ostrově, přepadly ho chmurné a beznadějné pocity. Dnes bychom řekli, že měl zcela odůvodněné deprese. Robinson si však nakonec řekl, že žádná situace není natolik beznadějná, aby musel propadnout zoufalství. Vzal nalezenou tužku, rozdělil kousek pomačkaného papíru na dvě poloviny a začal psát svůj seznam záporů a kladů:

Ztroskotal jsem na pustém ostrově, není naděje, že bych se odtud mohl dostat domů. - Přes všechno, co mne potkalo, jsem naživu a neutonul jsem jako všichni moji přátelé.

Něco takového se muselo stát zrovna mně. - Z celé posádky jsem byl zachráněn před jistou smrtí pouze já.
Nemám žádné šaty, do nichž bych se oblékl, musím zůstat úplně nahý. - Jsem na velmi teplém místě, i kdybych nějaké šaty měl, stejně bych je nenosil.

Když si prohlédl svůj seznam, vyvodil z něj jednoznačný závěr:

„Nyní začínám usuzovat, že i v této situaci se mohu cítit šťastněji, než bych se kdy mohl cítit v nějaké jiné situaci někde jinde na Zemi..."

Připadá vám to jako manipulace s vlastní myslí? Není tomu tak, protože zde existovala dvojí pravda. Na Robinsonovi záleželo, na kterou z nich zaměří svou pozornost. Život mu zachránil právě takto vědomě zvolený pocit štěstí. Jeho metoda je dodnes natolik účinná, že si ji s úspěchem může osvojit každý.

Americký Institute of Mental Health vynaložil deset miliónů dolarů, aby principy Robinsonovy metody ověřil v jednom z nejúspěšnějších psychoterapeutických výzkumů všech dob - v rámci testování účinnosti tzv. „kognitivní terapie". Míra úspěšnosti byla více než 60%, což je velmi dobrý výsledek.

Z knihy Mojmíra Voráče „Kreativní time management (nejen pro ženskou duši). Vydalo nakladatelství Pyramida System.