Oživ nás, Pane

Oživení ve Walesu začalo na setkání mládeže v jeho sboru v Moriah Loughor, když vyprávěl svou zkušenost s Bohem. Naléhal na své přátele, aby hledali naplnění Duchem svatým, a tento Duch se dotkl jejich srdcí. Šestnáct mladých lidí se rozhodlo svěřit svůj život Bohu. V tomto pokorném vesnickém sboru začaly první jiskry oživení, které následně zapálily plameny oživení po celé zemi.

Podle odhadu se za devět měsíců v této malé zemi obrátilo sto tisíc lidí. Poklesla kriminalita, opilci a prostitutky se díky Boží milosti změnili. Hospodám klesaly tržby. Lloyd George, tehdejší premiér Velké Británie, napsal, že v době největšího oživení ve Walesu prodali v jednom hostinci během sobotní noci alkohol za pouhých devět centů. Mnoho hospod se změnilo na místa modliteb.

Politická setkání i fotbalové zápasy byly odloženy nebo zrušeny, protože kostely byly plné modlících se lidí. Často tyto modlitební bohoslužby trvaly po dobu šesti až osmi hodin.

Zatvrzelí, duchovně necitliví horníci ve Walesu navštěvovali tyto bohoslužby a vraceli se do práce jako změnění lidé. Vulgární slova nenávratně vymizela z jejich úst. Zachovalo se svědectví o tom, že koně pracující v dolech přestali rozumět příkazům těchto znovuzrozených horníků, kteří mluvili bez nadávek „jazykem nebe".

O dva roky později toto oživení zesláblo. Přesto působilo svým vlivem na životy desítek tisíců lidí. Když se zeptali jedné starší ženy, proč se zdá, že oživení ve Walesu ochablo, odpověděla: „Ono nikdy nevyhaslo. Pořád hoří v mém srdci." V srdci této zbožné ženy hořelo více než sedmdesát let.

Celý národ se změnil díky jednomu mladému muži, Evanu Robertsovi, a skupině jeho mladých přátel, kteří vzali vážně Boží zaslíbení o tom, co způsobí upřímné přímluvné modlitby.

Národ proměněn modlitbou

Alfréd Tennyson měl zcela jistě pravdu, když řekl: „Více díla, než si svět umí představit, je vykonáno modlitbou."

Jedním z nejdramatičtějších okamžiků v nedávné historii byl pád berlínské zdi. Málokdo ale ví, jak těmto dramatickým událostem ve východním Berlíně napomohlo soustředěné modlitební hnutí, které vyvrcholilo 9. listopadu 1989.

V roce 1982 Christian Fühler, mladý německý kazatel v Lipsku, otevřel každý pondělní večer dveře svého kostela k modlitbám a diskusím o svobodě. Na tato setkání přicházelo stále více lidí. Jednoho pondělního večera v říjnu 1989 se do kostela svatého Mikuláše natlačilo osm tisíc lidí. Tisíce dalších stály venku.

Národní hnutí za svobodu se zrodilo v kolébce modlitby. Desítky tisíc lidí na vesnicích i v městech se po celém východním Německu připojily k přímluvným modlitebníkům v Lipsku. Toho pondělního večera v říjnu 1989 se za svobodu modlilo skoro milion lidí.

Dvacet let po pádu berlínské zdi kazatel Fühler zdůraznil nezbytnost vážných přímluvných modliteb: „Uvědomili jsme si, že kdybychom se přestali modlit, nebyla by v Německu žádná naděje na změnu.

Bývalý komunistický úředník, který spolupracoval se speciální jednotkou Stasi, přiznal: „Byli jsme připraveni na všechno, ale ne na svíčky a modlitby." Berlínská zeď nemohla obstát před hlasem vroucích modliteb Božího lidu, spojeného v hledání Boha.

Ellen Whiteová píše: „Při zvuku horlivé modlitby se třese celý satanův zástup" [1T 346).

Modlitba mění realitu. Přímluvná modlitba je mocná. Tak jako padla berlínská zeď, když se Boží lid modlil, padne i zeď, která nás odděluje od důvěrné zkušenosti s Ježíšem. Stane se to však jen tehdy, když o to budeme prosit našeho Pána.

Z knihy Marka A. Finleyho Oživ nás, Pane. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.