Magazín zdraví Další... Životní styl Planeta v ohrožení

Planeta v ohrožení

Během posledních deseti let k nám naše planeta promlouvá ústy své ekologická situace stále naléhavěji. Země je znečištěna více než kdykoliv předtím. Podle názoru některých lidí je dnes situace dokonce již tak vážná, že z ní neexistuje žádné východisko.

Rubrika: Životní styl

Typ článku: Články

Příliš mnoho úst

Problémem je, že počet obyvatel Země je příliš vysoký. Příliš mnoho úst touží po nasycení. Naše planeta by nás ovšem i dnes dokázala uživit – infrastruktury, které jsme vytvořili, na to však nestačí.

Ve vyspělých průmyslových zemích lidé konzumují velké množství produktů živočišného původu, jejichž výroba je mnohonásobně energeticky náročnější než výroba rostlinných potravin. Obyvatelé rozvinutých, hospodářsky vyspělých zemí tloustnou, zatímco obyvatelé zemí třetího světa hladovějí. V Indii trpí podvýživou třicet procent všeho obyvatelstva. V Africe umírá denně osm tisíc lidí na infekční choroby, sedm tisíc lidí v důsledku dehydratace, v rovníkové Africe dochází ke krutým hladomorům.

Existují různé předpovědi růstu počtu obyvatel Země. Kdyby se v této chvíli na celém světě začalo s kontrolou porodnosti, v roce 2010 by nás bylo asi sedm miliard. Tato předpověď se však zcela jistě nenaplní – na nedávném kongresu v Káhiře přijaly totiž islámský svět i katolická církev rezoluci proti kontrole porodnosti. V roce 2010 může mít tedy Země snad deset miliard obyvatel, podle jiné předpovědi dokonce čtrnáct miliard obyvatel.

Sled událostí na této planetě se neustále zrychluje. Co v minulosti trvalo tisíciletí, k tomu nyní dochází v průběhu několika málo let.

Produkce obilí

Celosvětová produkce obilí stále stoupá, růst počtu obyvatel je však ještě rychlejší. V důsledku tohoto jevu přestala produkce obilí v přepočtu na jednoho obyvatele Země v osmdesátých letech růst a v letech devadesátých začala klesat. Mnozí lidé strádají hladem již dnes. Jak tomu bude v budoucnosti?

Skládky

Velký počet obyvatel znamená přirozeně i ohromné množství odpadu. Svět neví, co si má se svým odpadem počít – obrovské skládky ohrožují znečištěním až 15 % zemského povrchu. Ze 48 tisíc nebezpečných chemikálií, které se na skládkách nacházejí, byly dosud testovány pouhé čtyři stovky – ostatní, o jejichž účincích nic nevíme, postupně prosakují do podzemních vod. Např. v Německu došlo za jediný rok k uzavření tisíce skládek – protože se staly supertoxickými.

Uvědomí-li si veřejnost v některé zemi nebezpečí, které skládky reprezentují, a vystoupí-li proti němu, dojde obvykle k tomu, že taková země začne svůj odpad vyvážet – do chudých zemí, které potřebují peníze, a tak jej přijímají. Výsledkem je kontaminace podzemních vod na celé naší planetě.

Potravinový řetězec

Po druhé světové válce byly do vod Severního moře pohřbeny tisíce barelů s bojovými plyny. Otravné látky nyní začínají z těchto barelů unikat do oceánu. Již od roku 1967 je známo, že jedovaté látky, které proniknou do podzemních nebo povrchových vod, se v průběhu potravinového řetězce koncentrují. Tehdy vyráběné pesticidy (např. DDT) byly v mořské vodě přítomny v takřka neměřitelných koncentracích – u zooplanktonu a fytoplanktonu byly však jejich koncentrace již o několik řádu vyšší a na vrcholu potravinového řetězce, u masožravců, ještě mnohamilionkrát větší – dosahovaly již zdraví ohrožujících hodnot. Totéž se děje s každou jednotlivou jedovatou látkou, která se dostane do životního prostředí.

Například barva, která se používá k natírání supertankerů, obsahuje chemikálii bránicí tomu, aby se na lodi přichytávaly mořské organismy. Tato chemikálie se vyplavuje do moře v prakticky neměřitelné koncentraci. U tuleňů se však nachází již v koncentraci 0,05 %₀.

Zvířata v sobě tedy tyto jedovaté látky akumulují – uskladňují je ve svých tukových zásobách

V roce 1990 a 1992 se ve dvou vlnách vyskytly první případy hromadného umírání tuleňů. Mohli bychom se domnívat, že k takovým případům bude docházet pouze v uzavřených (a tedy více znečištěných) mořích (jako je např. Středozemní moře); k těmto případům však dnes dochází na celém světě, dokonce i v nejméně znečištěných oblastech. Např. v roce 1996 byly na západní jihoafrické pobřeží – tedy v oblasti, kde není žádný průmysl – vyplaveny tisíce mrtvých tuleňů.

Tato zvířata umírají na infekční nemoci. Jejich imunitní systém si nedokáže poradit se zatížením jedovatými látkami, které se vyplavují do krve, když jsou zvířata nucena zažít využívat své tukové zásoby.

Při rozsáhlém výzkumu účinků znečištění mořských vod, který v současné době probíhá na jedné jihoafrické univerzitě, vědci mimo jiné zjistili, že v důsledku konzumace odpadů dochází u ryb k narušení hormonální rovnováhy. V praxi to znamená, že samci získávají pohlavní znaky opačného pohlaví, tedy samic.

Někteří mořští živočichové koncentrují ve svých tělech toxické látky v takovém množství, že se stávají smrtelně jedovatými – i pro člověka.

Na celém světě stoupá výskyt tzv. červeného přílivu (jedná se o vodu nasycenou mikroorganismy produkujícími toxické látky a spotřebovávajícími kyslík). Mnozí mořští živočichové kvůli nedostatku kyslíku v mořské vodě způsobeným červeným přílivem hledají záchranu na břehu – kde umírají.

Středozemní žumpa

Časopis New Scientist se roku 1995 zabýval problematikou obrovského znečištění oblasti Středomoří. V této oblasti, kde žije 130 milionů lidí, se každoročně do moře vylévá 500 milionů tun odpadních vod. Nečištěným odpadem se živí ryby žijící při pobřeží.

Vlévání odpadních vod a splach hnojiv a průmyslových odpadů způsobuje ve Středozemním moři velké přemnožení mořských řas. Přes veškeré úsilí – tyto řasy jsou těženy čtyřiadvacet hodin denně – není výsledek patrný. Řasy způsobují velké organické znečištění, se kterým se mořské mikroorganismy nedokáží trvale vyrovnávat. Vědci se obávají naprostého zhroucení celého ekosystému.

Vážné narušení ekologické rovnováhy vede často k tomu, že vládu převezmou zvláštní druhy. Ve Středozemním moři dochází tak v současné době k obrovskému přemnožení medúz – a tím k vyplavování 50 milionu tun slizu na pobřeží.

Státy oblasti Středomoří se v roce 1985 dohodly na společném postupu při řešení problémů. Stanovily si deset cílů (např. snížit výskyt kyselých dešťů, zmenšit průmyslové znečištění, čistit odpadní vody).

Časopis New Scientist uvádí, že do roku 1995 se nepodařilo dosáhnout ani jednoho z těchto cílů. Přitom se jedná o země, které patří k nejbohatším. Jestliže ani ony nedokáží řešit své ekologické problémy, jak si s těmito problémy poradí chudší zbytek světa?

Fosilní paliva

Svět stále využívá jako hlavního zdroje energie fosilních paliv. (Můžeme to ostatně vidět sami, stačí se podívat na smog za našimi městskými okny.) Dobře víme, že do atmosféry se vypouští tisíce tun kysličníku siřičitého. Nemáme však přesto reálnou představu, jak nesmírně znečištěná je celá naše planeta.

Znečištění se stalo jedním z předních světových exportních produktů. Některé oblasti Země jsou v současné době tak znečištěny těžkými kovy, že by se dokonce vyplatilo začít tyto těžké kovy těžit. Ve Velké Británii (která patří mezi země s vážně narušeným životním prostředím) jsou mořské rasy znečištěny z 0,002 %₀ niklem. V severních oblastech Ruska obsahují mořské řasy až 0,5 %₀ niklu – mohli bychom mluvit již o skutečných povrchových dolech

Ze znečištění, které se vyprodukuje v bývalém východním Německu, zůstává pouze 43 % na německém území, zbytek je „exportován“ do jiných zemí. Mezi takové typické cílové země patří například skandinávské státy (které dostávají svůj příděl znečištění zejména z Anglie).

Kyselé deště

O kyselém dešti mluvíme, jestliže jeho pH klesne pod hodnotu 5,6. V zimě se dnes v USA uvádí průměrné pH deště hodnotou 4,2. V létě, kdy mnoho neprší, dokonce 3,5. Nejnižší hodnota pH, která byla kdy na světě naměřena, bylo 2,4 ve Skotsku.

Zkáza jezer

V jižních částech Norska a Švédska jsou dnes již dva tisíce jezer zcela bez života, v Kanadě další tisíce jezer. Voda v těchto jezerech je křišťálově průzračná – dohlédnete až na dno. To je způsobeno tím, že těchto jezerech není plankton, není v nich žádný život, ta jezera jsou naprosto sterilní. Čím je to způsobeno?

Plankton umírá při pH 5,8. Jestliže hodnota pH klesne pod 4,2, stává se hliník rozpustným a začíná se vyplavovat z půdy do jezera. Hliník je velmi toxický pro rybí žábry, ryby nemohou dýchat a umírají.

Zkáza lesů

K čemu dojde, dostane-li se do atmosféry takové množství kyseliny? Na severní polokouli ničí dnes kyselé deště lesy průmyslových, hospodářsky vyspělých zemí. Dochází k tomu, že kysličník siřičitý reaguje s vápníkem a hořčíkem, který, jak víme, je nezbytný pro fotosyntézu. Výsledkem je, že stromy začínají odumírat.

V chudých zemích se nacházejí tropické lesy. Ekonomiky chudých zemí si ovšem nemohou dovolit vyrábět elektřinu takovým způsobem, jakým ji vyrábíme my – jejich obyvatelé používají tedy jako palivo dřevo. (Například v Tanzanii používá dřevo jako zdroj energie 99 % procent obyvatel.) Když to dělají miliony lidí, země se velmi rychle promění v poušť – dřevo mizí mnohem rychleji, než nové stromy stačí dorůstat.

A samozřejmě: chcete-li nakrmit miliony lidí, musíte vymýtit lesy a přeměnit je na úrodnou půdu. V severní části Jižní Ameriky mizí dnes z tohoto důvodu tropické lesy tempem jednoho fotbalového hřiště za vteřinu.

V mnoha zemích po celém světě dochází v současné době k obrovskému odlesňování.

Vypadá to, jako bychom vstoupili do války s vlastní planetou.

Počet přečtení: 119

Datum: 6. 3. 2026