Pocit osobní hodnoty
Před patnácti lety k nám na štědrovečerní večeři přišel muž, který prakticky spal pod mostem. Bylo mu třiatřicet let a většinu svého raného dětství strávil po dětských domovech. Jak jsme seděli kolem stolu, dali mu někteří naši přátelé pár dárečků. Rozplakal se. Dainne navrhla, aby u nás tu noc přespal. Už od nás nikdy neodešel.
Když u nás Ron bydlel teprve krátkou dobu, pracoval jako popelář. Hrozně mi záleželo na tom, aby se dostal včas do práce, takže jsem tehdy vstával brzy a vozil jsem ho tam. Jednoho večera jsem přišel domů z práce a Ron seděl na židli, opíral se o opěradlo a na tváři se mu rozprostíral široký úsměv. Zeptal jsem se ho, čemu se tak směje, a on mi to vysvětlil. „Robe,“ povídal, „když mě vysadíš v práci, ostatní chlapi na dvoře se mě ptají: ‚Kdo tě to vozí do práce autem?‘ – a já jim odpovídám: ‚Ále, to je můj právník!‘“
Hodně jsem o tom přemýšlel. Ron nikdy neměl matku, která by ho vodila do školky, nikdy nepoznal otce, který by se ho zeptal, jak se mu vedlo první den na střední škole. A pro něj nebylo důležité moje povolání nebo auto, ale to, že někomu na něm záleželo natolik, že ho vozil do práce. Jako dospělý člověk zažíval to, co jako dítě nikdy nepoznal. Za všechna ta léta u něho vidím mnoho změn; má svoji novou důstojnost a hodně nám toho dal. Modlím se, aby od nás nikdy neodešel. Ví, že na něm někomu záleží.
Přesvědčení, že na nás našemu partnerovi záleží, je v manželství životně důležité. Když pociťujeme, že nás druhý pokládá za samozřejmost, tato jistota začíná umírat.
Každé manželství je jiné, a tak bude existovat mnoho různých způsobů, jak dát svému partnerovi najevo, že si ho ceníme. Pokud svého partnera pokládáme za něco samozřejmého a neposkytujeme mu pocit, že nám na něm záleží, měli bychom také pokládat za samozřejmost, že to někdo jiný udělá místo nás.
Žijeme v kultuře, v níž se lidé snadno mohou cítit bezcenní, a v manželství musíme bojovat proti tomu, abychom tento pocit posilovali.
Apoštol Pavel ve svém dopise křesťanům v Efezu zapsal neuvěřitelná slova. Napsal je do prostředí, v němž se muž mohl rozvést s ženou proto, že mu přesolila jídlo, hovořila příliš hlasitě na veřejnosti nebo řekla něco ošklivého o jeho rodičích. Žena byla nevolník, věc, kterou bylo možno vlastnit. V takovém temném prostředí napsal Pavel tato radikální slova: „Muži, milujte své manželky, jako Kristus miloval církev.“
Taková láska je opakem toho, když druhého člověka považujeme za něco samozřejmého. Cílem manželství je především dávat jeden druhému najevo, že nám na sobě navzájem záleží.
Řekněme si to na rovinu. Život v manželství často příliš nenapomáhá tomu, aby udržoval oheň romantiky. Život je velice rušný a je třeba věnovat pozornost tolika věcem. Děti jsou nemocné, křečci se ztrácejí, zahradní zídky padají a my si jeden na druhého zvykneme. Máme-li milovat proti všem předpokladům, bude to znamenat, že se budeme snažit více porozumět svému partnerovi, intenzivněji pracovat na tom, abychom uspokojili jeho potřeby a příležitostně ho překvapili.
Když budeme jeden druhém poskytovat pocit osobní hodnoty – když přestaneme považovat jeden druhého za samozřejmost, můžeme své manželství chránit. Klíčem k tomu je pamatovat na to, že většina z nás nadevše touží po tom, abychom pro někoho něco znamenali. Když se neustále snažíme poskytovat druhému pocit osobní hodnoty, budujeme kolem svého manželství zeď, která mu pomůže odolávat všem léčkám a nástrahám.