Pojď, pivo čeká!

Stoupal jsem dál a přemýšlel, kdo asi napsal do sněhu tahle slova a pro koho… Nakonec jsem došel k závěru, že parta přátel tak chtěla povzbudit kamaráda, který toho měl před posledním stoupáním plné zuby a měl sto chutí se vrátit. Musel to být někdo, komu na rozdíl ode mě chutná pivo. Protože jinak by to pro něj nebyla žádná motivace k mobilizaci posledních sil.

Jinou neděli jsem zhruba ve třetině cesty na Lysou horu potkal rodinku, která měla stejný cíl jako já. Šlapal s nimi i jejich synátor, který měl dva a půl roku. Ptal jsem se ho, co si dá, až bude nahoře. Zmrzlinu nebo tatranku? Odpověděl mi: „Já jdu na pájek!“

Dobrá a účinná motivace hraje v našem životě důležitou a podstatnou roli. Začíná to v raném dětství při získávání základních životních návyků. Pak přijde škola a pokusy rodičů motivovat nás k tomu, abychom se naučili učit bez potřeby neustálé kontroly…

Jako kluk jsem „musel“ hrát na klavír. Rodiče si to přáli. Dnes jim za jejich trpělivost děkuji. Nejsem žádný virtuóz, ale to, co jsem se naučil, stačí k tomu, abych si sem tam sedl k pianu a brnkal si jen tak pro radost nebo pro zahnání chmur, které se občas snaží usadit v mé duši.

K našemu jednání i k našim výkonům můžeme mít různou motivaci. Může to být pivo, párek nebo třeba sympatie a láska. Ideální je, když se nakonec díky těmto pobídkám naučíme ty správné věci dělat „jen proto“, že jsou správné.

Náš syn neměl rád fazole a děda to nemohl pochopit, protože on naopak fazole miluje. Jednoho dne se rozhodl, že svého vnuka naučí fazole jíst. Přece nedopustí, aby se vnouček celý život ochuzovalo něco tak chutného.

Babička uvařila fazolovou polévku a děda vnukovi slíbil, že za každou fazolku, kterou v polévce sní, dostane desetníček. Podařilo se. Lukáš zbohatl nejen o pár desetníků, ale i o to, že dnes tuto polévku vychutnává spolu s dědou i bez desetníčku.

Za mnohé z toho, co dnes ve svém životě umím a dělám, vděčím svým rodičům, přátelům, manželce a dětem. Dokázali mě motivovat. Vážím si jejich pomoci a doufám, že v ní budou pokračovat. Stále je co měnit. V současné době se například snažím změnit své stravovací návyky. Pokouším se přesvědčit svůj žaludek, že mu stačí daleko méně, než kolik dostává. Věřím, že se mi to podaří a moje váha trvale klesne pod metrák.

Držte mi palce. Držme si palce navzájem. To je pak motivace účinnější. Važme si lidí, kterým nejsme lhostejní. Važme si lidí, kterým stojíme za přemýšlení o tom, jaká motivace nám pomůže překonat to, co se nám ještě teď jeví jako nepřekonatelné.

Z knihy Vlastíka Fürsta Pastorův blog. Vydal Advent-Orion.