Příčina choroby - lék
Anebo: lékaři upozorňují, že problematika kloubních onemocnění nabývá charakteru celosvětové epidemie, o současné epoše dokonce hovoří jako o epoše artrózy. Sdělení Evropské společnosti pro studium bolesti říká, že kloubními obtížemi, bolestí hlavy a zad trpí každý pátý Evropan. Ekonomiky jednotlivých zemí na léčbu těchto pacientů každoročně vynakládají celkem 34 miliard eur. Dramatický nárůst pacientů trpících bolestmi kloubů jde ruku v ruce i se stoupajícími náklady na jejich léčení. Vždyť jen v České republice přesáhly výdaje na léky magickou hranici 50 miliard, přičemž na prvních čtyřech místech žebříčku nejprodávanějších léků suverénně kralují právě analgetika.
A máme zde náš milovaný paradox. Přes relativně snadnou dostupnost těch nejmodernějších diagnostických technologií v podobě počítačové tomografie nebo magnetické rezonance a pestrou nabídku vysoce účinných léků proti bolesti i záplavu prostředků „kloubní výživy“ počet pacientů neustále narůstá. Kde hledat příčiny tohoto stavu? Problém degenerativních kloubních onemocnění, artrózy, je modelovou ukázkou zvědečtění, medikalizace dříve přirozeného lidského života.
Medicínsko-farmaceutický průmyslově-obchodní komplex to s námi myslí dobře: neustále stupňuje tlak navytváření nových diagnóz, aby obratem nabídl jejich snadné léčení – léčivy, vytváří potřebu nových vyšetření (nové a dražší přístroje) a odhaluje nové poruchy, které pak nákladně léčí – léčivy.
Analýzy prokazují, že čím více prostředků vynakládá společnost na zdravotní péči, tím nemocnější se její občané cítí. V letech 1966-1988 celosvětově vzrostl počet lidí, kteří se obávají o svoje zdraví, z původních patnácti na padesát procent. Úplná zkáza veškerého zdraví se blíží, zachraň se, kdo můžeš! Lidé žijící v zemích, které občanům poskytují špičkovou lékařskou péči a zdravotnické informace, totiž spíše považují svoje obtíže za nemoci, zatímco lidé žijící v horších podmínkách považují tytéž prohlémy za přirozený stav. Lékařská věda dosáhla takového pokroku, že nikdo na světě už není zdravý.
Ideálním strašákem veřejnosti se v rukou medicínsko-farmaceutického komplexu mimo jiné stala právě artróza. Tu je ovšem nutné chápat především jako zcela přirozený proces stárnutí kloubů, obvykle odpovídající věku a způsobu života. Pozornost a péči lékařů vyžaduje tehdy, pokud jsou degenerativní změny výrazně pokročilejší a provázené bolestí. Lidově řečeno, „je utahanej jako rumařská kobyla“ nebo „je sedřenej“, „život na něj naložil, až se z toho složil“, „proti věku není léku“, takže k stáru takového „bolí celej člověk“. Zkrátka „co může člověk čekat na stará kolena“.
I odborníci jaksi pochopili, že na vzniku a rychlém rozvoji artrózy se podílí celá řada faktorů, mezi které patří dědičnost, nadváha, chronické přetěžování kloubů, opakované úrazy a v širším měřítku nezdravý, stresující životní styl. Ani tento součet ale nepřináší vysvětlení, proč počet pacientů v posledních desetiletích tak hrozivě narůstá.
Vysvětlení proto hledejme nejen v celogalaktické hrozbě zlounů ze Zeta X, ale hlavně v pomýleném, ale zato přísně vědeckém pohledu současné medicíny na smysl a význam bolesti. Bolesti se nám dostalo jako varování před poškozením a obrany před pokračováním v sebepoškozujícím chování. A nejen to, když člověk zpozorní, bolest mu ukáže i na příčinu. Bylo by nasnadě snažit se bolesti rozumět a odstranit její příčiny, tedy problém kloubní bolesti řešit ještě v počátku funkčních obtíží, které vždy předcházejí postupnému rozvoji degenerativních změn. Neboli: odstranit příčiny, a tak vytvořit podmínky pro nástup samoúzdravných procesů organismu, neboť „lékař léčí, Pámbu uzdravuje“.
Milovníci paradoxů se ale dozvědí, že ze všeho nejdříve je nutno bolest tlumit, protože zhoršuje kvalitu života. A jsou tu naše spasitelky, farmaceutické firmy. Vyrábějí léky na vše a proti všemu, vlastně v podstatě proti všem. Pacient je spokojen, už i sám umí užívat analgetika, už i sám si umí o jejich předpis říci lékaři. Ten se nemusí trápit přemýšlením a pacientovi rád vyhoví. Téměř bezchybný svět. Pochválen budiž předmět tržní spotřeby, dříve nazývaný lék.
Co na tom, že jenom v České republice je denně hospitalizováno pětadvacet pacientů s krvácením ze zažívacího traktu, z toho jedenáct v přímé souvislosti s užíváním tohoto typu léků? Babička říkávala: „Po účinku zlá rada.“ Ale jejich nejhorším nežádoucím (vedlejším) účinkem je, že potlačují bolest (ochranný signál), a dovolují tak pacientovi pokračovat v nežádoucím přetěžování kloubů, které je tou pravou příčinou bolestivých komplikací.
Tak si to shrňme: na co si dříve babička dávala obklad, jelikož „to přicházelo k sobě“, a tím pádem to bolelo, to je teď „syndrom bolesti“ a bolest je třeba tlumit. Analgetiky, antirevmatiky, anti anti… Bolest odejde a s ní i varování, že příčina trvá. Z poruchy se stane choroba, která vyžaduje složitá vyšetření a alespoň dva až tři různé léky, které je nutno brát právě proto, že se dříve braly ty předchozí léky a ony správně účinkovaly. Tyto nové léky zhusta potlačují samoúzdravnou schopnost organismu a přinášejí (zhusta) nežádoucí, vedlejší účinky. A co je nežádoucí, musí pryč a nastupuje třetí generace léků.
Ale farmacie je racionální věda a nejlépe ví, že prevence je třeba. Tu nemůže nechat na babičkách, které říkají: „Jez do polosyta, pij do polopita, naplno vyjdou ti léta,“ ale vezme to do vlastních rukou. Za pár korun jsou tu zázračné prostředky „kloubní výživy“, u kterých je zvláštní jenom jedna věc: jak mohli lidé dřív žít bez nich. Tuhle myšlenku zdravotnicko-farmaceutická reklama nezištně šíří do všech stran a nikdo se jí nevyhne. V mozcích, vymytých již jinými reklamami, se úlevně šíří jako jediné pravé učení. Pozor, lékaře nevyjímaje!
Souvislost mezi zběsilým nadužíváním a předepisováním léků proti bolestem kloubů i záplavou prostředků „kloubní výživy“ a dramatickým nárůstem pacientů trpících artrózou je tímto zřejmá. A máme tu krásný paradox na závěr: lék se stává jednou z hlavních příčin této choroby.
Z knihy Jana Hnízdila Mým marodům. Vydalo Nakladatelství Lidové noviny.