Přirozeně čistý domov

Možnost mít myčku nádobí se mi vždy zdála být vrcholem luxusu. Až donedávna, když se mne někdo zeptal, jestli mám myčku, odpovídala jsem, že mám dokonce dvě. Jmenují se Joshua a Rachel. (Mým dětem se tento druh humoru ale vůbec nelíbí.) Nemůžu říct, že by jim vadilo, když jsme se konečně hnuli z temného středověku a zaplnili prostor ve tvaru myčky nádobí pod kredencí, který jsem dosud využívala jako domov pro mou sbírku roztodivných talířků a šálků.

Právě když jsem již horečně plánovala obrovské večerní sešlosti a radovala se nad představou veškerého nádobí, které se magicky a samo umyje, byla jsem šokována četbou článku, který vyjmenovával všechny toxické látky, které se nalézají ve většině čisticích prostředků... mezi jiným i v tabletách do myčky na nádobí. A tak, když si má nová myčka vesele užívala svého místa v kuchyňské lince, přemýšlela jsem nad tím, jestli pomalu neotravuji svoji rodinu.

Průzkum kredence přinesl k mé hrůze další sadu toxických produktů - a to navzdory mému dlouholetému úsilí o ohleduplný přístup k životnímu prostředí. Dokonce i těch pár „přirozených" prostředků, které jsem objevila, bylo příliš silných na mé citlivé plíce - když odhlédnu od životního prostředí.

Zdá se, že problémem je naše tvrdá voda. Je tak obtížné něco vyčistit. Zbytky čisticích prostředků tvrdohlavě lpí na dřezu a na umyvadle, usazeniny z tvrdé vody lemují okraj naší záchodové mísy. Abych se toho všeho zbavila, chtělo to silné paže a silné čisticí prostředky. To jsem si aspoň myslela.

Nevím, proč mne už někdy dříve nenapadlo, že prostý ocet, který jsem užívala na čištění vnitřku mé oblíbené čajové konvice od vápenatých usazenin, by mohl fungovat i jinde. Ale opravdu to účinkovalo! Vyzbrojena velkou lahví octa a velkou krabicí jedlé sody jsem vyrazila uvést koupelnu do lesku a blesku. Jediným nedostatkem bylo, že po skončení akce byla celá koupelna několik hodin cítit trochu jako sklenice od nakládaných sladkokyselých okurek. Ale byla to zářící sklenice od okurek.

Pak mi přišla do ruky publikace „Přirozeně čistý domov" od Karyn Siegel-Maierové, útlá knížečka s recepty na více než 100 bylinkových přípravků k výrobě netoxických čisticích prostředků. Věděli jste, že když přidáte pár kapek určitého esenciálního oleje do láhve naplněné octem (před upotřebením protřepat), dokážete dosáhnout v podstatě takové vůně, jaké se vám zachce? Do láhve, kterou používám na čištění koupelny, jsem přidala skořicový olej, esenciální olej z citrónové trávy používám při čištění kuchyně a levandulový olej přidávám do třetí láhve - prostě proto, že mi příjemně voní.

Stejný trik se vyplatí použít i při používání jedlé sody - což je další účinný přirozený čistící prostředek. Stačí pár kapek esenciálního oleje, dobře promíchat a jedlá soda voní jedna radost. Jedná se o velmi silný, ale přitom jemný (vyčistí, ale nepoškrábe) prostředek na čištění dřezů, van, umyvadel i desek kuchyňských linek. Když rozprášíte pár kapek na koberec, který potom vyluxujete, výsledkem budete nadšeni. Možná sice nedokáže vyléčit ponorkovou nemoc, zápach vlhkých psích chlupů nebude mít nicméně nejmenší šanci.

Jedinou nepříjemnou věcí, na kterou jsem přišla, bylo, že je prakticky nemožné vyrobit si své vlastní ekologické tablety do myčky na nádobí. Dobrou zprávou však je, že některé firmy vyrábějí netoxické tablety do myčky na nádobí (mezi nimi i Ecover, jehož výrobky lze u nás zakoupit - pozn. překladatele). Moje děti tak možná nakonec neskončí v předčasném důchodu.

A tak, i kdyby na mne zase začaly i stěny padat, přinejmenším vím, že teď už budou čisté - a přátelské k životnímu prostředí.

Céleste Perrino-Walker, Vibrant Life, Jan/Feb 2006