Příspěvky k biologii

Tak např. jeden z velkých výrobců počítačů se zavádějícím způsobem vyjadřuje o "evoluci počítačů", ačkoliv jsou dnešní výkonné systémy výsledkem intenzivní práce a geniální nápaditosti ducha. Byly naplánovány, zkonstruovány a vyrobeny s jasným vědomím cíle; v žádném případě se tedy nevyvinuly.

První život na Zemi
Podle evolučního pojetí mohl první život vzniknout pouze ve vodě (v prapolévce); současně k tomu bylo třeba určité hloubky, protože ochranná vrstva vody musela absorbovat životu nebezpečné ultrafialové paprsky. Po vzniku mnohobuněčných organismů potom došlo blíže neurčeným způsobem ke "skoku života" z vody na souš.

Vědecké námitky
Tento domnělý přechod života z vody na souš přináší celou řadu problémů, které musely být vyřešeny na témže jednotlivci - tedy nikoliv v průběhu řady generací - protože bez toho by další život na souši vůbec nebyl možný. Poukážeme zde alespoň na některé z nich.

Vyšší vlastní váha. Ve vodě váží každé tělo o tolik méně, kolik váží voda jím vytlačená (Archimédův zákon). Když se nějaký živý tvor "rozhodne" k přechodu na souš, potom musí celou svou tělesnou konstrukci nést sám. To vyžaduje tělo pevné konstituce a nosnou kostru. Vyšší vahou je kromě toho dána vyšší spotřeba energie, a to asi o 40 %.
Nový koncept dýchání. Kyslík potřebný pro látkovou výměnu musí být získáván ze vzduchu místo z vody. K tomu je třeba úplně nové koncepce dýchání, protože jinak by nastala brzká smrt.

Obtížnější vyměšování. Odstraňování produktů látkové výměny se stane podstatně obtížnějším, protože už nemohou být "ředěny" vodou. Na souši je třeba vodou šetřit. Tento efekt nejlépe pochopíme na příkladu našich ledvin: 1 litr moči vznikne vyfiltrováním 150 litrů odpadních produktů.

Problém vypařování. Voda je základní složkou všech živých organismů. Při domnělém přechodu z vody na souš vzniká problém vypařování, kterému musí zabraňovat vhodná pokožka.

Velké změny teploty. Ve vodě dochází v průběhu 24 hodin jenom k nepatrnému kolísání teploty. Na souši jsou však mezi poledním horkem a nočním chladem značné teplotní rozdíly. Suchozemský tvor potřebuje odpovídající koncepční opatření, aby se s touto skutečností vyrovnal.

K. Hansen formuje důsledný požadavek: "K tomu, aby se organismy mohly odvážit přechodu na souš, musely nejdříve dosáhnout vyššího vývojového stadia ve vodě." Zde však evoluční koncept naráží na nemožnost, protože jak by organismy mohly všechny tyto změny, potřebné k přežití při přechodu z vody na souš, předem vůbec získat? Evoluční biolog G. Osche si je těchto těžkostí vědom, když připouští: "Živé organismy se přece nemohou během určité vývojové fáze chovat jako nějaký podnikatel, který svůj podnik z důvodu přestavby přechodně uzavře."

Podle biblické zprávy o stvoření nevznikl první život ve vodě ani evoluční cestou, nýbrž byl stvořen na souši. Třetího dne stvořil Bůh rostliny (Genesis 1,11-12) jako mnohobuněčné organismy. Dva základní předpoklady evoluce - totiž že první život vznikl ve vodě a že vyšel z jedné buňky ("prabuňky") - jsou podle biblického učení chybné. Vodní organismy vznikly teprve pátého dne stvoření (Genesis 1,20-23).

Potrava zvířat
Za jednu z nejdůležitějších hnacích sil vývoje je v systému evoluce považován boj o potravu. V Darwinově boji o přežití - "the survival of the fittest" - má selekční výhodu především ten, kdo v "přírodou dané" hře "žer a buď sežrán" obstojí nejlépe.

V Bibli je napsáno, že ke konci šestého dne stvoření upravuje Bůh otázku výživy člověka a zvířat:
"Bůh také řekl: Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu. A stalo se tak." (Genesis 1,29-30).

Lidem i zvířatům tak původně byla za pokrm určena výhradně rostlinná potrava. Žádný živý tvor se nemusel obávat, že bude jiným sežrán. Až do pádu člověka vládla ve všech oblastech stvoření naprostá harmonie. Příchod hříchu při pádu však způsobil katastrofu tak nepředstavitelného rozsahu, že původní "velmi dobré" stvoření dnes nikdo není schopen rozpoznat. Kdo si jen dokáže představit Zemi bez smrti, bolesti, nemoci, bez hmyzí havěti, parazitů, bez vztahu dravec - oběť a bez konkurenčního boje? Změna v říši zvířat se netýkala jenom způsobu chování a vzniku úplně jiných ekosystémů, k zásadní proměně muselo dojít i ve fyziologii. Tak např. původně neexistovala žádná nečistá zvířata, žádná jedovatá hadí kousnutí, žádné trhavé nástroje dravých zvířat a žádné ničivé a smrtící působení četných virů a baktérií. Celé rody zvířat se staly výhradními masožravci.

Člověku dal Bůh svolení k požívání masa zvířat teprve po potopě (Genesis 9,3). Tento zásadní vlom do stvoření popisuje i Nový zákon: "Tvorstvo bylo vydáno marnosti - ne vlastní vinou… Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje ku porodu" (Římanům 8,20.22). Avšak přijde čas, kdy Bůh "uzavře smlouvu s polní zvěří" (Ozeáš 2,20), a ta bude opět bezpečně žít. Teprve až budou následky hříchu ze Země odstraněny, dojde k obnovení původního stavu: "Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat… Lev jako dobytče bude žrát slámu. Kojenec si bude hrát na děrou zmije" (Izajáš 11,6-8). Všechna zvířata se stanou - jako tomu bylo na počátku - opět býložravci.

Trávení rostlinné potravy je mimochodem značně komplikovanější proces než odbourávání živočišných bílkovin. Protože podle učení evoluce složitější pochází z jednoduššího, je i zde svědectví Bible obrácené.

Z knihy Wernera Gitta "Použil Bůh evoluce?"