Řeč je o datlovi

Ano, řeč je o datlovi! Jeho zobák je nezvykle silný a důmyslný, silnější než zobáky většiny ptáků. Podobně i jeho pařáty. Většina ptáků má tři prsty vpředu a jeden vzadu, kdežto datel má dva prsty vpředu a dva vzadu, díky tomu vyleze kamkoli si zamane. Dokáže šplhat kolem dokola po kmeni, svisle nahoru a dolů a dokonce i do strany. Také má speciální ocasní peří, jiné, než mají ostatní ptáci. To jeho je mnohem odolnější s pružnými a velmi pevnými brky, to proto, že datel využívá ocas a pařáty jako trojnožku, jako stativ. Jakmile se takto stabilizuje, může se pustit do práce.

Asi vás napadne, že když se datel vrátí večer domů, postěžuje si ženě: „Ach zlato, mně zas tak třeští hlava. Celý den jsem s ní mlátil do stromu“. Ale neřekne to. Proč? Protože byl pro tento úkol inteligentně navržen. Mezi zobákem a lebkou má totiž měkkou chrupavku: protinárazový systém. A v poměru k váze svého těla má datel nejpevnější lebku z celé živočišné říše.

Mimochodem, neurochirurgové zkoumali, jakým způsobem je datlův mozek v lebce upevněn, když snáší takové otřesy. Hledali u něj inspiraci, jak pomoci lidem po úrazech hlavy.

Datel se svou pevnou lebkou, chrupavkou tlumící nárazy, velmi silným zobákem, vyztuženým ocasním peřím a mimořádně silným úchopem pařátů, je, zdá se, plně vybaven k hledání potravy. Až na jednu drobnost. Jakmile si vyklove díru v kůře, musí být schopen odtamtud vytáhnout larvu nebo brouka. Ale jak? U většiny ptáků končí jazyk u kořene zobáku. Kdežto datel může vypláznout až 25 centimetrů dlouhý jazyk! Proč? Protože když vyvrtá díru, najde hmyzí tunel pod kůrou, strčí do něj svůj jazyk a pátrá, dokud nenajde brouka, a pak ho vytáhne ven.

Teď byste se měli zeptat: „Dokázal bych já vytáhnout jazykem brouka z díry? “Jistě že ne. Tak jak to dokáže datel? Bůh totiž vybavil jeho jazyk na konci malými zpětnými háčky, kterými larvu doslova napíchne, aby mu neunikla. Ale to nemusí stačit. Jeho jazyk je proto vybaven ještě malou továrnou na lepidlo, která dokáže vyprodukovat přesně ten druh lepidla, který spolehlivě přilepí brouka, ale nikoliv zobák. Poté brouka vtáhne do zobáku.

Jestliže je evoluce pravdivá, máme tady problém. Řekněme, že celé stovky tisíc let má datel všechno tohle nářadí. Pak přilepí brouka na jazyk, vtáhne ho do zobáku a chce ho spolknout. Jenže s broukem musí spolknout i jazyk, kvůli lepidlu. A udusí se. Ale to se nestane. Proč? Protože jakmile dostane brouka do zobáku, začne jiná továrnička vyrábět rozpouštědlo a lepidlo se uvolní. Brouk se odlepí od jazyka a datel ho může spolknout. - Geniální design!

Když datel klove do stromu, otevírá oči mezi každým klovnutím, aby správně zamířil zobák, pak oči opět zavře a klovne. Slyšíte datla klovajícího do stromu? To je fofr. A přitom mezi každým klovnutím otevře oči, zamíří zobák, zavře oči a udeří. Ale proč? Dříve se myslelo, že si tím chrání oči před odlétávající kůrou, ale když vědci změřili sílu, zjistili, že je tak velká, že kdyby datel nezavřel oči, vytrhly by se mu při nárazu z hlavy. A já se ptám: už jste někdy viděli slepého datla? Ne, tohle se nikdy nestalo. Nikdy.

Existuje jeden zvláštní druh datla, evropská žluna zelená. Je to skutečně velmi speciální druh. Její jazyk je odlišný od jazyků všech živočichů, které znám. Například náš jazyk má kořen v hrdle a pokračuje přímo do úst. Jazyk žluny má také kořen v hrdle, ale pak vede dolů do hrdla, vrací se po zadní straně krku a pod kůží jde až na vrcholek hlavy. Pak prochází malým otvorem mezi očima, potom nozdrou a nakonec shora vstupuje do zobáku.

A opět ta samá otázka: jak se mohlo tohle vyvinout? Ptal jsem se na to řady evolucionistů. „Vysvětlete mi, jak a kdy se stihl jazyk žluny takto vyvinout?“ Neměli ani tušení. Ptám se jich „Když říkáte, že se tenhle pták vyvinul z jiného tvora, tak který další tvor má tak komplikovaně vedený jazyk? A jak k této evoluci došlo?“ Nevěděli. A co odpovím já, jako kreacionista? Řekl bych, že Bůh vytvořil tuhle malou žlunu jako svědectví designu pro celou evoluční komunitu, která pro ni i přes veškerou snahu nemá žádné evoluční vysvětlení.

Přesně o tom totiž hovoří Bible v Listu Římanům v první kapitole, kde čteme, že když lidé zkoumají stvoření, zkoumají to, co stvořil Bůh, a pokud to odmítají, je to kvůli jejich bezbožnosti. A přesně to si myslím, že se skutečně děje. Jsem přesvědčen, že mnoho velmi vzdělaných a chytrých lidí provádí vědecký výzkum a dělají to skvěle, ale jednoho dne dojdou do bodu, kdy se musejí rozhodnout: „Vznikla tahle věc dlouhou řadou pokusů a omylů?“ anebo si řeknou: „Páni, to vážně vypadá, že to muselo být stvořeno naráz, v jednom okamžiku“. A když pak zjistí, že už daný jev nejsou schopni vysvětlit evolučně a že jsou konfrontováni s dílem inteligentního Stvořitele, naneštěstí mnohdy začnou tenhle fakt popírat a přehlížet.

Věřím, že vám se to nestane. :-)

Z DVD Neuvěřitelná stvoření popírající evoluci. Vydalo Štúdio Nádej, distribuuje Maranatha.