Rizikové faktory při vstupu do manželství

2. Cílem uzavření manželství může být touha jedné strany oddělit se od původní rodiny (od rodiny, ve které dotyčný partner vyrůstal). – Přání oddělit se od původní rodiny může být někdy i pochopitelné a odůvodněné (alkoholismus, týrání aj.). To ale daného partnera neopravňuje k tomu, aby se ve snaze uniknout z vlivu rodičů bezhlavě vrhal do manželství. Ve většině případů je lepší, když se mladý člověk odstěhuje z domu, vytvoří si vlastní životní prostor a podle svých možností dá svůj vztah s rodiči do pořádku. V opačném případě se snadno může stát, že uteče z jedné katastrofy do druhé.

3. Rodinné zázemí obou stran je zcela odlišné (víra, výchova, hodnoty, společenské postavení, etnická příslušnost, věk). – Říká se, že protiklady se přitahují, ale toto rčení platí v manželství jen omezeně. Je pravdivé v tom smyslu, že nikdo není dokonalý, a jestliže má jeden z partnerů nadání pro nějakou věc a druhý zase pro jinou, manželství to nesmírně obohacuje. Jsou však oblasti, ve kterých je výhodou, když jsou si partneři podobní: důležitá je například shoda v základních morálních hodnotách, náboženství a dalších faktorech, které představují významnou součást naší identity. Pokud partneři vnímají uvedené oblasti rozdílně, může to později při výchově dětí vyvolat vážné konflikty.

4. Jeden nebo oba dva partneři jsou příliš fixovaní na svou původní rodinu, nebo u nich naopak vazba na původní rodinu chybí. – Manželství je společenstvím dvou samostatných lidí, kteří mají vlastní identitu. Pokud jsou partneři se svými rodiči ve velmi úzkém vztahu, rodiče se cítí oprávněni vyjadřovat se k životu nového páru. Jsou-li si naopak rodinní příslušníci příliš vzdálení, pak se budoucí manželé neměli možnost naučit citové jistotě a tomu, jak vyjadřovat něhu a vytvářet intimitu. Stejně jako v jiných oblastech života, je i tady dobré vyhnout se extrémům. Druhý člověk nám může chybět, ale buďme schopni strávit jeden večer bez něj!

5. Muž a žena jsou finančně, fyzicky nebo citově závislí na původní rodině jednoho z nich. – Tento rizikový faktor úzce souvisí s předchozím bodem. Je dobré, pokud rodiče mladý pár ze začátku podporují, poskytnutí této podpory by však neměli zneužívat! Mnozí rodiče totiž mají pocit, že pokud něco novomanželům dají, koupí si právo účastnit se rozhodování o podobě jejich nového života. Proto všem, kdo plánují společný život, doporučuji, aby si svůj životní prostor (jak tělesný, tak citový) vytvářeli alespoň tak daleko od rodičů, aby nebylo možné přejít od jedněch dveří ke druhým v papučích!

6. Muži i ženě je v době sňatku méně než 20 let. – Výzkumy dokazují, že čím později je manželství uzavřeno, tím větší je šance, že bude skutečně trvalé a šťastné. Není třeba samozřejmě čekat až do důchodu: jde prostě o to, že u některých lidí vrcholí období puberty, v němž se formuje samostatná identita, až po dvacátém roce. Pokud se v této životní etapě mladí lidé pouštějí do trvalých vztahů, může to být zdrojem mnoha problémů, protože si zatím ani oni sami ještě nenašli v životě svoje vlastní místo.

7. Partneři spolu před uzavřením manželství chodili méně než 6 měsíců nebo více než 3 roky. – K tomu, abychom se mohli rozhodnout pro manželství – což je svazek, který ovlivní celý náš život – musíme toho druhého dobře znát. A abychom se dobře poznali, potřebujeme čas. Jestliže je tato doba kratší než půl roku, pak s velkou pravděpodobností bylo naše poznávání povrchní a čekají nás nepříjemná překvapení. Pokud však „dvoření“ trvá více než tři roky, znamená to, že z nějakých důvodů o sobě partneři pochybují. Za jistých okolností může být samozřejmě odklad odůvodněný (např. studium na vysoké škole, práce v zahraničí aj.).

8. Sňatek se koná bez přítomnosti rodiny a přátel. – Důsledkem lásky je někdy i to, že člověk jde hlavou proti zdi. Pokud se sňatku neúčastní ani členové nejbližší rodiny, může to poukazovat na dvě skutečnosti: buď se partner za toho druhého před svou rodinou stydí, nebo rodina se sňatkem nesouhlasí – a mladí se takto proti jejich názoru bouří. V obou případech je důležité se nad touto situací zamyslet a během rozhovorů se pokusit najít nějaké řešení.

9. Žena před sňatkem nebo v prvním roce manželství otěhotní. – Manželství z donucení není tím nejlepším krokem do života. Faktem je, že pokud dva sdílejí lože, automaticky to neznamená, že jsou jeden druhému přítelem a že budou schopni spolu vydržet po celý život, resp. že jejich hodnotové žebříčky jsou podobné. Abychom vytvořili cokoli kvalitního, je potřeba čas, proto mají odborníci výhrady i k otěhotnění během svatební noci. Novomanželé si totiž nejprve musí vytvořit společná pravidla a hranice. Jde to snáz, pokud se přizpůsobujeme sobě navzájem (tj. jen jedné osobě) a není u toho přítomno ještě dítě jako někdo třetí.

10. Jeden nebo oba z partnerů o sobě tvrdí, že měli nešťastné dětství nebo mládí. – Pokud si jeden z partnerů s sebou nese zranění, s nímž se ještě nevyrovnal, vzájemný vztah dokáže během určitého období toto zranění zpracovat. Jestliže jsou však zranění oba partneři, může to jejich vztah zničit.

Uvedený seznam rizikových faktorů si neklade za cíl odradit vás od rozhodnutí uzavřít sňatek. Jestliže je však ve vašem vztahu přítomen některý z vyjmenovaných bodů, není na škodu, pokud ho vezmete v potaz a budete se jím zabývat. Mnohdy stačí, když si spolu o problematickém tématu promluvíte. Jsou však i případy, kdy je opodstatněné obrátit se na odborníka. Vstup do manželství patří mezi vaše nejdůležitější rozhodnutí, proto využijte všechny možnosti, abyste z manželství vytěžili maximum!

Z knihy Gábora Mihalce Než si řeknete ano. Vydala CASD.