Rozhodněte se pro štěstí
Známý psychiatr a spisovatel M. Scott Peck v ní vyjádřil jednu ze základních pravd, kterou musíme přijmout za své, chceme-li na své cestě duchovního růstu výrazně postoupit: „Život je těžký. Je to velká pravda, protože když ji takto pochopíme, můžeme ji překonat.“
Jakmile si uvědomíme, že život je těžký – jakmile jsme to skutečně pochopili a přijali za své – pak už se život nezdá tak těžký. Pokud totiž přijmeme skutečnost, že život je těžký, přestane nás to znepokojovat.“
Pro většinu lidí je ale nesmírně obtížné akceptovat nezbytnou bolest, kterou výzva autentického života přináší. Snad právě proto se nám dnes doslova roztrhl pytel s nabídkou na okamžité a snadné štěstí. Štěstí, to je byznys, který stojí na prahu svého největšího rozkvětu. Nabídněte zaručené štěstí pokud možno zítra nebo hned a budete prosperovat. Přesto však musím říci, že většina receptů, které se na nás ze všech stran valí, nejsou ničím jiným než velkým podvodem.
Tim Kasser ze státu Illinois dokonce vyvíjí iniciativu, aby stát danil určitou reklamu stejně jako cigarety. Hovoří o zrádnosti toho, když se reklama snaží rafinovaně spojovat svou komerční nabídku s hlubokými psychologickými potřebami lidí. Proto docela vážně navrhuje, aby pod reklamou podobně jako pod cigaretami bylo napsáno: „Reklama ničí vaše zdraví.“
Jeho argumenty nejsou tak docela daleko od věci. Výzkumy o štěstí, z různých částí světa vzbuzují provokativní otázky:
Jak to, že nejšťastnějšími lidmi na světě jsou podle výzkumů WHO Nigerijci, kteří žijí v jedné z nejchudších zemí světa?
Jak to, že se v rozvinutém světě procento šťastných lidí od druhé světové války vůbec nezvýšilo přesto, že úroveň příjmů a „blahobytu“ vzrostla několikanásobně?
Jak je možné, že pouhých patnáct procent štěstí, které prožíváme, nějak souvisí s výší našich příjmů a dalšími finančními faktory?
To jsou otázky, které dnes stále více znepokojují nejen sociology a psychology. Vždyť právě navyšování našich hmotných a finančních zdrojů – zvyšování svého blahobytu – věnujeme zdaleka největší množství svého úsilí a času.
Možná, že se i ve vás čas od času ozve pochybující hlas, který se nás bez obalu ptá, zda jsme svůj žebřík při své cestě za štěstím opřeli o správnou zeď. Že by měli pravdu nejrůznější filozofové a duchovní učitelé, kteří v průběhu celé lidské historie upozorňovali na to, že touha po materiálních statcích a honba za maximálním požitkem nám skutečné štěstí nepřinese?
Základní tezí, která se prolíná v dílech již zmíněného psychoterapeuta M. Scotta Pecka, je revoluční myšlenka, že jsme se „nenarodili pro to, abychom byli šťastní, spokojení a v pohodě, ale abychom stále hledali, rostli a byli na cestě“. Jak výstižně říká jedno anglické přísloví: „Štěstí není ryba, kterou chytíš.“
Štěstí nemůžeme polapit, chytit za pačesy a vytřepat z něj všechno, co se dá. Ve skutečnosti neexistuje žádná přímá cesta za štěstím. Štěstí přichází naprosto samovolně jako nějaký bonus navíc – tehdy, když se ve svém životě zaměříme na lekce, kterými musíme projít, když děláme věci, které mají smysl a které něčím obohatí tento svět, když štěstí nehledáme někde venku mimo nás, ale dovolíme mu, aby vytrysklo uprostřed našeho srdce.
„Štěstí začíná – a vždycky začínalo – uvnitř.“ Tak to vyjádřil ve stejnojmenné knize psycholog John Powell: „Štěstí je jistým způsobem vedlejší produkt. Štěstí dosahujeme tím, že ‚děláme něco jiného‘.“
Některé věci v životě získáme až tehdy, když se jich dokážeme v jistém slova smyslu vzdát. Bezpochyby to platí o našem štěstí.
Rozhodnout se pro štěstí tedy znamená přestat lpět na tom, abychom se museli okamžitě cítit co nejlépe, vzdát se nutkavé tendence vymačkat z každé chvilky života maximum toho právě nejdostupnějšího potěšení, umět odložit iluzi okamžitého uspokojení a zaměřit se na věci, které pro nás mají z dlouhodobého hlediska největší význam. A při tom všem nezapomenout, že náš skutečný život se odehrává jen v přítomném okamžiku právě tady, kde jsem, a při tom, co právě dělám.
A potom možná přijde i štěstí. Zlehounka zaťuká na naše srdce a řekne nám, že život je nádherný. Že stojí za to hledat, růst, bojovat, padat a zase vstávat, někdy plakat, ale také často a dlouho se smát. Život je přece úžasná příležitost k naplnění našeho vlastního životního příběhu.
Z knihy Mojmíra Voráče Kreativní time management (nejen pro ženskou duši). Vydala Pyramida Time System.