Rozhovor o mozku

Je to zřejmě i proto, že ženy mají v některých oblastech mozku vyšší hustotu neuronů a mají též lepší propojení mezi oběmi mozkovými hemisférami. I mozkové hemisféry se vyvíjejí u muže a ženy různě. Muži mají oproti ženám hrubší mozkovou kůru v pravé hemisféře mozku, která je centrem prostorové orientace a představivosti. Lepší spojení mezi hemisférami umožňuje u žen jejich lepší spolupráci. Z toho důvodu ženy dokáží dělat více věcí najednou a přemýšlet o několika problémech současně. Mužský mozek se dokáže lépe soustředit na jeden problém a současně ostatní problémy nevnímat - nechat je na jindy. A co se nedá vidět, to postupně objevujeme, ale doufám, že nám není souzeno vědět všechno, protože bychom si s tím nedokázali poradit...

Je opravdu muž tak odlišný od ženy? Anebo naopak? A proč?

Muži i ženy jsou jinak konfigurované bytosti, naprogramované geny na splnění si svého reprodukčního poslání.

To zní strašně!

Samozřejmě, že se odlišujeme, nejvíce patrné jsou odlišné tělesné charakteristiky, ale lišíme se i chováním, způsobem myšlení a řešení problémů. Na svědomí to mají pohlavní chromozómy a účinek genů, které řídí vyplavování pohlavních hormonů. Muž má více testosteronu než estrogenů a žena naopak. Když hovoříme o rozdílech mezi pohlavími, vždy máme na mysli typickou ženu a typického muže. Mezi zdravými muži a i ženami se najde mnoho takových, kteří nejsou typickými představiteli svého pohlaví a najdeme u nich charakteristiky opačného pohlaví, ať už máme na mysli somatické anebo mentální. Tito „bipotenciální" jedinci jsou v životě dobrým příkladem „rodové" rovnosti.

Je pravda, že nervové buňky po našem narození už jen zanikají?

Není novým zjištěním, že plasticita, tedy tvárnost mozku se s věkem neztrácí. Kdyby to tak nebylo, nemohli bychom si například nic dlouhodobě zapamatovat. Pravda je, že čím jsme starší, tím méně struktur v mozku má schopnost měnit, přeorganizovávat neuronové okruhy a vytvářet nové spojení mezi neurony. To zabezpečují nervové výběžky a neuromediátory. Současné výzkumy naznačují, že vývoj nervových buněk pokračuje i v dospělém věku, například v hippocampu, struktuře, která má klíčovou úlohu při vytváření paměťových stop. Nejnovější zjištění podporují naději, že pomocí genové terapie a některých látek by bylo možné podpořit růst nervových buněk i v dospělosti. Zda je to však potřebné a „dobré", to je třeba ještě zjistit.

Kdy mozek zažívá svoje „zlaté časy"? Co se tehdy děje?

Na tuto otázku se mi vnucuje odpověď, že tehdy, kdy si už nic nepamatuje (ani zlé ani dobré a netrápí ho ani včerejšek ani zítřek). Tato odpověď však nemá nic společné s tím, co dokázala věda. Všechno ve fyziologii má svůj čas, a proto si myslím, že zlaté časy jsou ty, které každý člověk právě žije. Protože každá životní zkušenost a trápení mozku jsou v dané etapě života velmi důležité. Mozek dozrává postupně a toto dozrávání označujeme jako moudrost. Čím jsme starší, tím méně se musíme učit, abychom poznali, porozuměli a vyvodili nejlepší způsob řešení situace. To samozřejmě platí pro zdravý mozek a do té doby, než nastoupí stařecká demence. Oblast mozkové kůry dosahuje podle vědců nejvyšší výkonnosti mezi 16. a 20. rokem života, poté začínají kognitivní (poznávací) schopnosti mozku upadat. Ale centra emocí dozrávají o mnoho později až po dvacítce. A ještě jedna věc: kromě naprogramování našeho mozkového „hardvéru" geny nás silně ovlivňuje i prostředí, ve kterém žijeme, a lidé, se kterými se setkáváme, komunikujeme a spolupracujeme. Jsou zdrojem poznávání, asociací, hodnocení a životní moudrosti.

Můžeme je nějak sami vyvolat?

Lidský mozek je ještě stále velmi záhadná a plastická struktura. Mozkové buňky se kupí v koktejlu chemikálií, které způsobují změny nálady, motivace, výkonnosti a soustředění v čase. Ale zajímavé na tom je, že lidé a situace v našem okolí mohou být spolutvůrci našich myšlenek a pocitů. Někdy stačí přijít do dobré, veselé společnost a vaše špatná nálada se rozplyne. Stačí slyšet, že člověk, na kterém vám záleží, je šťastný a kousek štěstí přejde i na vás. Stačí si vzpomenout na příjemný zážitek a pochmurnost všedního večera se vytratí.

Chtěl bych být jiný. Mohu svůj mozek nějak ovlivnit?

Chcete být jiný? No tak nečekejte, že změna přijde sama od sebe. Začněte číst, cestovat, navštěvovat kulturní představení, celoživotně se vzdělávat. Například se můžete znovu zapsat do školy anebo začněte zahradničit. Nový začátek vždy povzbudí mozek k činnosti. Důležitou roli hraje prostředí, tedy lidé, se kterými se setkáváte, a správný výběr životního partnera. Inteligentní a sečtělý partner je vynikajícím stimulem k udržení vaší duševní aktivity.

Co s mozkem muže udělají anabolické přípravky?

To závisí na tom, v jakém věku muž anabolika užívá a jaké je přesné složení anabolického přípravku. Anabolika jsou látky na bázi androgenů právě pro svůj anabolický účinek, který podporuje tvorbu svalové a kostní hmoty, tvorbu červených krvinek, dostupnost energie, fyzickou sílu. U mladých lidí brzdí vysoká hladina uměle podávaných androgenů tvorbu mozkových hormonů, které spouštějí vyplavování androgenů z pohlavních žláz a neuváženým užíváním vedou k infertilitě - neplodnosti. Jiná situace je u stárnoucích mužů, u kterých hladina androgenů klesá pod fyziologické hodnoty. Jejich nahrazení androgenovými přípravky může zlepšit jejich tělesný i duševní stav.

Co se děje v mozku, když se člověk zamiluje?

Zamilovanost anebo romantická přitažlivost se považují za důvod nejiracionálnějšího chování člověka. Způsobuje to vyplavování chemických látek v mozku (dopamin, noradrenalin), které působí stejně jako adrenalinové sporty. Uvolňují energii, aktivizují organismus, zvyšují pozornost, zlepšují krátkodobou paměť, způsobují hyperaktivitu, tzn. prostě způsobí neobyčejný rozruch - stav pohotovosti v mozku -, což se odrazí v chování. A dopamin k tomu přidává pocity, které bychom mohli nazvat „opilost láskou". Souvisí to i s druhým přívlastkem, který se při zamilovanosti používá, a to, že láska je slepá.

Zamilovaní mají sklon idealizovat si svého partnera po všech stránkách. Pokud takováto idealizace aspoň zčásti vydrží, může se stát základem budování dlouhodobého vztahu a dobrého vzájemného spolužití. Často si klademe otázku, proč tato iracionální zamilovanost (kterou mimochodem mnozí odborníci na mezilidské vztahy přirovnávají k závislosti na drogách) trvá jen poměrně krátké období života (šest měsíců až maximálně tři roky). Je to asi proto, že nervové buňky si na ten „chemický koktejl" v našem mozku přivyknou a chemické látky už nezpůsobují stejně intenzivní pocity. „Intoxikace" pomine a to je čas na jinou formu lásky a jiné chemické látky. Jsou to endorfiny, které způsobují navázanost, ba skoro až závislost jednoho na druhém, a hormon oxytocin, který je hormonem citlivosti, dobroty a laskavosti. Může se vylučovat už i při pohledu na partnera, slyšení jeho/jejího hlasu anebo při myšlence na něj/ni. To je zralá láska, která ztrácí egoistický náboj a díky vylučování endorfinů je ne o mně, ale o nás. Láska má vícero podob, v každém věku, v každé životní etapě je fyziologická její určitá podoba. I když platí, že to závisí na fyzickém, a zvláště mentálním věku každého jednotlivce.

A proč má člověk pocit, že se zblázní, když ho láska zklame?

Tento pocit prožívají mladí, intenzivně zamilovaní, opojení romantickou láskou. Když se zamilujeme (jako ve filmu) velmi romanticky na první pohled a velmi to rozbouří hladinu našich hormonů a neuromediátorů, které nás vynášejí v pozitivních emocích velmi vysoko, potom po vystřízlivění nastává i velmi bolestivý pád dolů. Růžové brýle se přitom rozbijí a člověk náhle vystřízliví. Čím více byl opojený, tím je vystřízlivění nepříjemnější a návrat do reality těžší. Je to paradox, ale když je náš vztah na začátku spíše „nudný", má větší šanci dlouho vydržet a stabilizovat se.

Proč se člověk směje a proč je to příjemné?

Za centrum emocí se odedávna považovalo srdce. Vždyť i dnes často řekneme, že nám srdce radostí poskočilo anebo že nám srdce od žalu snad pukne. Emoce však vznikají v mozku a palivem pro emoce jsou chemické sloučeniny, které se po aktivaci geny předurčených mozkových struktur z mozkových buněk vyplavují a vylučují do krevního oběhu. Způsobují lepší prokrvení tělesných orgánů; proto se při zahanbení červenáme anebo se nám ve šťastných chvílích zvláštně lesknou oči. Smích je vrozeným projevem radosti, štěstí, pozitivních pocitů. Smích je lék, říkají lékaři a ekonomové dodávají, že nejlacinější.

Smích zlepšuje trávení, zvyšuje odolnost vůči chorobám, pročisťuje dýchací cesty, zvyšuje prokrvení orgánů i mozku - proto mozek lépe pracuje a přemýšlí. Smích je sportovní aktivitou, pohybují se při něm svaly tváře, hrudníku, břicha i rukou a nohou. Smích nečiní zdravějším jen tělo, ale i duši. Snižuje napětí a stres, v mozku se vylučují chemické látky způsobující pocit uvolnění a pocity radost, které uzavírají kruh opakovaným smíchem. Smích sbližuje lidi, odstraňuje stresy. Lidé, kteří se rádi smějí, jsou úspěšnější, ale i výkonnější v práci a oblíbenější v kolektivu. A jsou i hezčí a přitažlivější. A to je příjemné. A úplně nakonec dobrá zpráva - být radostným člověkem se lze učit a naučit!

Rozhovor s doc. Danielou Ostatníkovou přetištěný z knihy dr. Igora Bukovského „Návod na přežití pro muže". Vydala Ambulancia klinickej výživy.