Rozhovor s E. Kohákem
Ta otázka vychází z takové podivné představy, že Bible je něco jako penicilin, co můžeme nechat na poličce, ale když nám je špatně, tak ho spolkneme a ono nás to vyléčí. Já myslím, že Bible není nárazový penicilin. Je něco jako vitamíny, které je třeba brát a které vytvářejí zdravý organismus. Nemám oblíbené části. S manželkou čteme z anglické bible krále Jakuba z roku 1611, podle lekcionáře anglikánské církve.
To je takové pravidelné čtení, asi 20 až 25 minut. Něco ze Starého zákona, z toho hodně, protože je to dlouhé, pak něco z evangelií, něco z epištol a v průběhu dvou let tak pročteme celou Bibli s výjimkou žalmů. Ten cyklus sledujeme svědomitě. Vždycky mám radost, když se dostaneme k epištole Jakubově. Ta mi vždy byla blízká. Tak z toho jsem celý život čerpal. To byly ty vitamíny. Pro útěchu jsem měl kamaráda - psa oříška, jmenoval se Mikey. Pak jsem měl druhého. Ten se jmenoval Ondráš. Co jsem se v životě musel učit - a učil jsem se to pomalu, protože nejsem moc vnímavý, bylo, že útěchu člověk získává nejvíc tím, že ji poskytuje. Čili, když je vám nejhůř, nejlepší je pomoci někomu, komu je ještě hůř. A jestli si myslíte, že nikomu už hůř není, tak se ještě rozhlédněte.
Jak spolu souvisí křesťanství a ekologické aktivity? Může křest'anství dodávat nějaké impulsy k péči o životni prostředí?
Různí lidé k tomu přicházejí různými cestami. Když se na to podívám systematicky, tak vycházím z biblického pohledu na svět - svět jako stvoření Boží, ve kterém člověku náleží vděčnost. To je ten nejzákladnější křesťanský pocit, takový údiv nad tím, že vůbec něco je, a vděčnost Bohu, že to je. Křesťan žije především z vděčnosti k Bohu. Křesťanství je díkůvzdání.
To druhé je vědomí, že za své činy jsme Bohu odpovědni. Že se budeme zodpovídat. Nestačí žít svými krátkodobými zájmy, co nás teď uspokojí. Jsme povoláni k tomu, abychom žili dlouhodoběji. Abychom se mohli podívat Pánu Bohu do očí. A myslím, že to můžeme, protože Bůh je milostivý, nejen spravedlivý. Ale to je o něčem jiném. A tak bych řekl - péče o trpící lidi nebo zemi a odpovědnost. To jsou ty základní postoje křesťanského člověka - a zároveň ekologické.
Lidé se díky některým médiím k ekologickým aktivistům chovají zdrženlivé, až s rozpaky. Aktivisté v nich často vystupují jako demagogové a fanatici. Např. v časopise Reflex vyšel kdysi článek o ekoterorismu. Mohl byste se k ekologickým aktivitám jako je Hnutí DUHA, Děti země, Greenpeace atd. vyjádřit a popsat je?
Lidé se k nám nechovají jenom zdrženlivě, ale přímo nepřátelsky. I v naší církvi se setkávám s lidmi, kteří mají mozky úplně vymyté bulvárním tiskem a prostě mají už takový bolševický postoj. Každý, kdo se liší, je nepřítel a nepřítele je třeba drtit.
Pokud se týče různých ekologických hnutí, angažuji se v Hnutí DUHA i v hnutí Děti Země a velice si jich vážím, jsou mezi nimi velké rozdíly. ČSOP a Brontosauři se orientovali už za bolševika na aktivní ochranu a pomoc přírodě. Ti se věnovali i činnostem jako vysazování stromů a vytahování pneumatik z potoků, což považuji za činnost nesmírně bohulibou. Byli mezi nimi lidé jako Josef Velek - co ti jen znamenali! Či co znamenal za bolševika časopis Nika! Lidé, kteří přírodu neznají a nepečují o ni, z toho odvodili, že ekologické hnutí je o uklízení odpadu. Vůbec ne, je o občanském aktivismu a uklízení odpadu byla tehdy jediná možnost aktivní účasti.
Něco jiného je třeba Greenpeace - je to mezinárodní hnutí, které se orientuje především na mezinárodní souvislosti, protože je spousta problémů, které se netýkají jenom této země. Klasický příklad je globální oteplování. Žijeme neudržitelně. To je dnes největší hrozbou. Tady vycházím nikoli z jejich zpráv, ale ze zpráv OSN, které už žádná vláda nezpochybňuje. Ten problém není národní, ale globální. Ale Greenpeace se zaměřují např. na znečištění vodních toků. Jen asi třetina lidstva má dostup k nezávadné pitné vodě. Tou problematikou se zabývá Greenpeace.
Pak máme domácí hnutí jako DUHA a Děti Země. Ta mají odlišnou orientaci. Děti Země se daleko více zaměřují třeba na krajinu. Proto bojují proti bezohlednému stavění dálnic, pečují o šetrnou dopravu. Hnutí DUHA se orientuje např. na problémy jaderné energie a toxické znečištění. Co mají všichni společné, je, že v této zemi, kde jsou lidé zvyklí chovat se jako poddaní v diktatuře - remcat, že to vládce nedělá správně, ale sami sedět a nechat to na těch vládcích - se ekologická hnutí chovají jako odpovědní občané v demokracii. Činorodost, odpovědnost, to je společný znak občanů v demokracii. V demokracii žiji celý život. Když jsem se vrátil do Československa, připadal jsem si ve zdejším ovzduší cizí. A tady je ostrůvek lidí, kteří se chovají jako občané v demokracii. Přežití této Země vnímají jako naši odpovědnost. Co mají dále společného, je přesvědčení, že pokud si lidé uvědomí dosah svých činností, budou ochotni je změnit i podpořit zákonodárství, které by je měnilo.
To je sice opovážlivě optimistické, leč nezbytné. Diktatura není trvale udržitelná. Kdybychom se snažili řešit ekologické problémy násilím, nevyřešili bychom je. Potřebujeme občanskou vůli. Co mají všechna tato hnutí společného, je přesvědčení, nebo alespoň víra, že když si lidé uvědomí, co dělají svým vnukům a prostředí, budou ochotni jednat jinak.
Jestli chcete, konkrétní přiklad: Věřím, že kdyby si průměrný řidič jednoválce - jednoválec je automobil, ve kterém se válí jeden řidič - uvědomil, jakou škodu to jeho auto působí, co vychází z těch jeho výfukových rour, co to dělá městu, jako slušný člověk by se styděl jet do města autem. Zvláště v inverzi. Všechna tato hnutí jsou přesvědčena, že je to třeba lidem ukazovat, lidi informovat. To jejich zviditelňování není o zviditelňování jejich hnutí, nýbrž o zviditelňování následků způsobu našeho života.
Slovo ekologie je složeno z dvou řeckých slov - oikos a logos. Slovo ekonomie je také ze dvou řeckých slov oikos a nomos. Z toho by mohlo vyplývat, že jde o příbuzné obory, i když dnes se zdá, že působí na opačné straně politického spektra. Mohl byste nám vysvětlit, jak ekonomie a ekologie souvisí?
Slovo zahradničit se také skládá ze dvou slov - zahrada a ničit. Kdybych přistoupil na ten váš způsob etymologického výkladu, tak bych přišel na to, že zahradník je ten, kdo zahradu ničí. Zahradničí. Já vím, teď je to velmi v módě honem hledat řecké slovo a co to snad znamenalo před třemi tisíci lety. Takové slovní pověry... Tak ač to není tak úplně pravda, raději řeknu, že neumím řecky.
Vy jste mi ale položil vážnou otázku, na kterou já reaguji nevážně. Tedy, jaká je podobnost mezi péčí o ekonomii a o životní prostředí?
Vyjdu z otázky, co je to příroda. Příroda není taková zahrádka v městském světě. Příroda - to je systém všeho života. Systém velice křehký, zranitelný, na kterém jsme my všichni závislí. Jestli chcete metaforu, tak ne dort a šlehačka, ale loď, na které se všichni plavíme. Na této lodi se věnujeme různým činnostem. Máme tu činnost kulturní, sociální, ekonomickou, ale všechny tyto činnosti závisejí na plavbyschopnosti té lodi. Jestli potopíme přírodu, pak nám nic nezbývá.
My tu přírodu opravdu můžeme potopit. Stačilo by zvýšení průměrné teploty země o několik málo stupňů a budeme jako na Venuši, uškvaříme se. Stačilo ochlazení o několik málo stupňů a zmrzneme jako na Marsu. Takže bych řekl, že péče o životní prostředí - o život, někteří spisovatelé tomu říkají Země - to je předpoklad všeho ostatního. Pokud máme slušnou Zemi, tak se můžeme věnovat dalším činnostem. Proto EU považuje ekologickou přijatelnost za podmínku vší činnosti. Nelze uvažovat - je to ekologicky nevýhodné, ale zase to vytvoří pracovní místa. Není to možné. Napřed se musíme starat o tu loď. Proto EU trvá na tom, že co není ekologicky přijatelné, to prostě není možné. Nemůžeme si potopit loď. A když nám někdo říká, že si na opravu potápějící přídě nejdřív musíme vydělat, a na potápějící loď si naložíme ještě víc zboží, abychom víc vydělali, a až budeme bohatí, tak ji dáme spravit, tak do té doby bychom mohli být pod vodou. Veškerá ekonomická činnost je naprosto závislá na ekologické rovnováze této Země.
Sv. František bývá nazýván patronem ekologie, slyšel jste to? Jak tomu rozumíte?
Já tomu opravdu nerozumím. Jsem evangelík. Velice si vážím celé tradice římské církve, ale pro celý ten systém svatých prosté nemám cit. Neslavím svátky, nevím, kdy je svátek Erazima. Ohledně významu svatých bych se obrátil na někoho, kdo má porozumění k tradici uctívání svatých v katolické církvi. Jestliže bych sv. Františka nazval patronem ekologie, pak proto, že v něm nejjasněji vyvstává ta nejjasnější úcta a láska k Božímu stvoření. Patronu, to si ještě pamatuji z vojny, ale co to znamená být patronem, to nevím.
Jak je podle Vás vystavěn hodnotový systém průměrného Čecha?
Není vystavěn podle mě. Je vystavěn podle toho, že jsme měli od roku 1620 do r. 1918 - to trochu přeháním, řekněme do r. 1860 - vládu, která neposkytovala prostor pro rozvoj občanských ctností. Pak jsme měli takovou kratičkou přestávku přes první republiku. Pak jsme tady měli nacismus a komunismus. Podle toho je postaven hodnotový systém českého člověka. Jaký je, to by vám mohl povědět více sociolog, psycholog. Já bych řekl, že je to především hodnotový systém člověka nevyspělého. Vyspělý je ten, kdo dovede podřadit okamžité uspokojení dlouhodobým a společným zájmům. Dítě, které vidí zmrzlinu a sní zmrzlinu, je nevyspělé. Dítě, které si dovede položit otázku - ano, mám rádo zmrzlinu, ale je před obědem, počkám - je vyspělejší. Kolem sebe tady v mnohém vidim nevyspělost lidí, kteří žili dlouho v nesvobodě. A myslím si, že to je veliká potřeba vyspělosti - učit se dlouhodobé společné odpovědnosti. Demokracie je velice pěkná věc, ale má nešťastný vedlejší účinek - individualizuje. Pro každou demokracii je problém, jak zajistit péči o obecné dobro. To je myslím něco, co se teprve začínáme učit. To je důvod, proč si tak vážím ekologických aktivistů. Ti chápou a pomáhají nás učit, co to znamená být občanem v demokracii.
Mohl byste říct, jaký typ jednání nás nejvíce ohrožuje?
To mohu říci velmi snadno, protože se to netýká pouze ekologie. Tisíciletá lidská zkušenost nám říká, že chamtivost a sobectví je to, co nás ohrožuje. Štědrost jako protějšek sobectví a otevřenost vůči druhým nás zachraňují. Všechna velká impéria nakonec zahynula na chamtivost a sobectví.
Rozhovor s prof. Erazimem Kohákem připravil a otázky kladl Dr. Jiří Beneš. Přetištěno z Evangelického týdeníku Kostnické jiskry 24/2000.